Technologie vnímání trojdimenzionálního prostoru, tzv. Na obrázku ukázková stereovize Meoskop z 60. let 20. Pro nostalgiky: cena byla 35,- Kčs.
S postupným vývojem technologií se začaly objevovat i tzv. Prvních skutečně úspěšných výsledků bylo dosaženo již s tzv.
Vrchol je pak prostorová holografie, umožňující dokonce interaktivitu.
Lidské oko vnímá 3D obraz automaticky.
Máme dvě oči.
Náš mozek dokáže tyto dva obrazy zkombinovat a vytvořit kvalitní prostorový vjem.
Při snímání obrazu je nutné synchronně simulovat rozteč lidských očí.
Prokládání - interlace přenáší střídavě jeden sloupec pro levé a jeden pro pravé oko.
Vytváří poloviční rozlišení obrazu.
Nevýhodou je nižší ostrost, což představuje problém zejména u textů (např. Původně se jednalo o Top and Bottom - TAB.
Přenášeny jsou dva snímky umístěné nad sebou.
Přenášeny jsou dva snímky umístěné vedle sebe.
Přenos obrazu má vyšší požadavky na připojení - HDMI 1.4, DP 1.2 nebo duální DVI.
POZOR! V případě, že se jedná o panoramatický formát (s poměrem stran vyšším než 1,77:1, tj. Skutečné rozlišení videa je u panoramatického poměru např. 2,40:1 jen 1920x800.
Pro např. Je i lékařsky prokázáno, že velký počet lidí má po odchodu z 3D kina bolesti hlavy, očí, ale rovněž např. Několik hodin po filmu není doporučeno řídit např. automobil, nebo vykonávat některá zaměstnání.
Bolení hlavy.
Pálení a svědění očí.
Ztráta orientace.
Migréna.
A právě proto má velké množství diváků problémy.
Epilepsie je porucha přenosů signálu v mozku.
Vzhledem k promítání obrazu do prostoru by se již žádné problémy vyskytnout neměly.
Anaglyfické zobrazení je jednou z nejstarších metod stereoskopie - zobrazení 3D.
Je to především proto, že nevyžaduje nijak výrazné náklady (např.
Obraz totiž vidíte červeno-modře "rozplizlý".
Anachrom - tmavě červená + světle modrá (dark red - cyan).
Lepší vnímaní barev než základ.
Mirachrom - jako anachrom, na červené čočce je ale přidán regulační objektiv pro korekci intenzity červené.
Trioskopie - zelená + fialová (pure green - pure magenta).
InfiColor - fialová + zelená (complex magenta - complex green).
Podává již téměř věrohodné barvy.
ColorCode - oranžová + modrá (amber - dark blue).
Téměř plné spektrum barev.
Rozšířila se po roce 2000.
Infitec - bílá + bílá. Obsahuje polarizační filtry RGB.
Vyžaduje speciální projektor i plochu.
Nepoužitelné pro CRT, LCD apod.
Magenta-Cyan - fialová + světle modrá.
Lépe vnímané barvy.
V případě dioptrických vad je tento způsob často nefunkční.
Samozřejmě je tu samotná kvalita obrazu, která je dost nízká.
Virtuální brýle jsou jednou z "novodobých" technologií.
Jsou schopny dle technologie vytvořit virtuálně až 2-metrovou úhlopříčku obrazu, vč.
Většina těchto brýlí je určena pouze k projekci standardního (2D) obrazu.
Brýle v současnosti dosahují rozlišení 800x600, lepší pak 1280x768 (tj. Pořizovací cena začíná na ceně televizoru.
Nevýhodou je, že lidské oko není zvyklé pozorovat obraz takto blízko k oku.
Občasné shlédnutí filmu nijak neškodí, ale dlouhodobější používání, např. u hráčů her, může vést ke zrakovým potížím - viz.
Nic se neinstaluje, vše je automatické jako např. Brýle reagují na pohyb postavy všemi směry.
Zaznamenávají změnu výšky (např.
S tímto efektem si např. Aktivní 3D režim stereoskopie představuje tzv. blikání.
Oba obrazy jsou v plném nebo polovičním rozlišení, viz.
Jeden snímek pro jedno oko, druhý pro druhé.
Z původních 120-ti (60+60) se ustálila norma 200 Hz (100 pro každé oko), resp.
Vhodné jsou nové LED displeje nebo plazmové obrazovky.
Ve chvíli, kdy obrazovka kreslí obraz pro pravé oko, se levé zastíní a naopak.
Rovněž jejich hmotnost, která je kvůli baterii, vysílači apod.
Díky vysoké frekvenci snímků oko stmívání téměř nepostřehne, obraz může působit velmi klidně a plynule.
Lidské oko je tak možná oklamáno, avšak mozek se oblbnout nenechá.
Brýle jsou s televizorem bezdrátově synchronizovány.
Synchronizační vysílač je schopen ovládat i několik brýlí naráz (např.
Prostorový vjem aktivního obrazu se obvykle odehrává do hloubky.
Nevýhodou je značně velký zdravotní vliv aktivní technologie!
Tzv. nVision je 3D zobrazovací metoda společnosti nVidia.
Jedná se o aktivní technologii, pracující s frekvencí 120 Hz (60+60 pro každé oko), u AMD tzv.
Prakticky veškerý princip je shodný.
Nevýhodou je starší frekvence 120 Hz.
120-ti Hz displeje jsou navíc dost vzácné - pouze několik typů.
Dojem 3D prostoru vypadává, občas některé sklo "neblikne kdy má" apod.
Konkurenční firma AMD vyvinula rovněž svou metodu pro své grafické karty, tzv. Pasivní technologie se v kinech využívá již nějakou dobu.
Využívá pasivní (neblikající) brýle s polarizačními filtry.
Neobsahují žádnou elektroniku apod.
Filtry mohou být skleněné, často jsou ale jen plastové.
Speciální plátno pak tento polarizovaný signál odráží do očí diváka.
Původně představovala proužky, které vytvářely prokládanou interlační verzi, tzv. polarizovanou modulaci - využívá se i v kinech.
Novější vychází z technologie aktivní 3D.
Oba obrazy jsou v plném nebo polovičním rozlišení, viz.
Polarizační filtr však propouští jeden daný obraz střídavě pro správné oko.
Velmi kvalitní je i podání barev.
Problémem je často nutnost upgradu hardwaru (promítačky v kinech).
Z hlediska filmů je to však výrazně složitější.
Resp. Tato technologie je vhodná pro aktivní 3D.
U obrazu dochází k propočtu scény - vypočítání pohybu.
Tato metoda vyžaduje, aby hrany objektů byly pokud možno ostře vyhrazené.
Tak či tak, uměle dopočítané scény nejsou zatím nijak dokonalé.
Po delší době sledování se proto mohou projevit účinky na zdraví - dochází často k bolestem hlavy, očí apod.
Jedná se však o první modely, které se neustále značně zlepšují a zkvalitňují.
Z hlediska sdílení (Warezu) jsou pak takové filmy považovány za odpad - jsou zničené převodem, a nejedná se o skutečné 3D.
POZOR! Obraz sám o sobě se nijak nemění.
Co je nového, je okolí.
Sedadlo se tak pohybuje směrem v závislosti na tom, co se zobrazuje na plátně.
Při pádu dostanete do zad ránu, jako byste spadli sami.
Dalším systémem je rozstřik speciální filtrované vody.
Např. V sedadlech je instalován speciální systém klimatizace, který vám umožní např.
POZOR! Paralaxní bariéra představuje filtr, který pro každé oko odstíní konkrétní sloupce pixelů.
Pravé vidí např. Paralaxní jev je fyzikální vnímání pohybu vzhledem k pozadí.
Např. Lentikulární čočky přestavují filtr optických, světlo lámajících čoček.
Tato technologie se běžně využívá např.
Elektronické aktivní čočky mění směr vyzářeného světla.
Pokročilejší televizory jsou již vybaveny i tzv.
Jedná se o technologickou inovaci, schopnou sledovat pohyb očí diváka, podle nichž nastavuje zobrazení, např. Multi-View - vícepohledové systémy přestavují obrovskou náročnost.
Místo dvou obrazů je vysíláno např.
Tím je pokrytý výrazně vyšší úhel pohledu.
Vzhledem k tomu, že je vysíláno např.
Navíc velmi zajímavou nevýhodou je "rasismus" sledování očí.
Ten totiž vychází ze stínů obličeje - tudíž např.
Stejný problém pak znemožňuje sledování ve tmě, např.
Výhoda, že nemusíte mít brýle, je tak vyvážena mnoha nevýhodami, které příp.
S postupujícím vývojem se objevují nové metody, které "by mohly" změnit nevýhody.
Technologie funguje na principu holografie.
Systém vyžaduje pouze výkonné zpracovávací zařízení (SeeCube), tj. Holografie je moderní záznam obrazu zaznamenávající jeho trojrozměrnou strukturu.
K výrobě hologramu je potřeba zdroj koherentního světla - např.
Svazek světelných paprsků z laseru se rozdělí např.
Osvětlovací svazek (projde zrcadlem skrz) se po dopadu na zobrazovaný předmět mění na tzv.
Předmětový svazek dále postupuje na světlocitlivý materiál (např.
V místech, kam dopadají světelné vlny se stejnou fází, je fotografická deska nejvíce osvětlena - vznikají tzv.
Později byly propracovány tzv. duhové hologramy, na které je možné dívat se i při použití běžného, tzv.
Výsledkem je, že lidské oko vnímá vznášející se obraz v prostoru.
Např. Je-li obraz promítán lokálně, např. ze speciální pracovní podložky, lze s ním i interaktivně pracovat (např.
Ve filmech navíc nádherně dokresleno použitím silovým polím, které slouží k dosažení doteků, pachů aj.
Vypadá to neuvěřitelně, ale první 3D stereoskopická projekce v kině se objevila před 103 roky.
3D systémy pak zažívaly své vrcholy popularity následované poklesy nezájmu.
Proč se stereoskopie vracela v takových vlnách zájmu a nedržela se stabilně.
Další boom zažila stereoskopie v kinech v padesátých a pak v osmdesátých letech.
Poslední a největší vlna 3D filmů přichází koncem nultých let s nástupem digitálního standardu DCI.
A i tato vlna zažila svůj vrchol.
V prosinci 2009 premiéru prvního filmu Avatar.
V posledních letech prochází kina postupnou redigitalizací.
A s ní si jejích provozovatelé kladou otázku, jestli dál zachovávat 3D stereoskopii.
3D má své velké kontroverze.
Proto divácky zájem o stereoskopii kolísá již zmíněných více jak 100 let.
Tyto studie došly k závěru, že 3D stereoskopii by se měly zcela vyvarovat děti do 6 let věku.
Do 6 lety dochází k nejmarkantnějšímu růstu hlavy a i očí včetně svalů, které pohybují očními bulvami.
A nestandardní vytváření stereoskopického vjemu v útlém věku může podpořit vznik celé řady očních vad.
Podle průzkumů zhruba 30 % lidí trpí krátkozrakostí.
Pro ně je sledování 3D již poněkud nekomfortní, jelikož musí kombinovat 3D a svoje dioptrické brýle.
5 až 10 % populace pak stereoskopický vjem v kinech nemůže sledovat vůbec.
Stereoskopiický vjem se pak přirozeně snižuje po 40.
Suma sumárum, 3D v kině si pak bez většího nepohodlí užije pouze na 60 % diváků.
A to ještě ve věkovém intervalu 6 až 40 let.
Provozovatelé kin si nyní v rámci redigitalizací svých kin kladou otázku, zda-li s novým projekčním setem brát i nový 3D systém.
Ony investice do 3D nejsou malé a vždy se v daném kině jedná o nějaký kompromis.
Pasivní systémy s polarizací obrazu jsou na jednu stranu výhodnější pro levné jednorázové brýle, které se divákovi za pár desetikorun prodávají, avšak potřebujeme stříbrné metalické plátno.
A prach z plátna snadno neodstraníme, protože bychom s prachem sundali i metalickou vrstvu.
Navíc každý 3D systém ztrácí díky oddělování obrazu pro levé a pravé oko i desítky procent světelného výkonu.
Velkou pozitivní roli pro 3D hrají i větší rozměry projekčního plátna.
Na velkém formátu je stereoskopický efekt jednoznačně markantnější.
A co 3D v domácích kinech?
Stereoskopie vtrhla naplno do domácností v roce 2010, kdy představili svoje modely televizorů čtyři hlavní výrobci, Samsung, Sony, Panasonic a LG.
Prosadily se jiné formáty, 4K rozlišení, HDR vysoký dynamický kontrast nebo prostorový zvuk Dolby ATMOS.
Na 3D si žádná ze streamovacích služeb nevzpomněla.
O svoje místo na slunci se stereoskopie utkala i formou daleko pokročilejší virtuální reality.
I při pokusech prosadit se jako další zábava v kinech byly tyto za několik málo let ukončeny pro malý zájem publika.
S VR experimentovala mezi lety 2016 až 2018 i společnost IMAX.
V několika svých kinech v USA a v Asii nabídla v oddělených prostorách kina VR zážitek tématicky navazující na žánr zhlédnutého filmu.
A jak se rozhodnout při redigitalizaci kina?
Uvedení druhého Avatara očekávaný peak zájmu o 3D nepřineslo.
Je potřeba se podívat na výsledky vašeho kina, zda-li je u vás zájem o 3D větší nebo jde o stále minoritnější záležitosť.
Osobně si myslím, že útlum 3D je to poslední, co by mohlo poškodit filmovou kulturu.
Rozvoj moderních technologií umožnil vznik i tzv. 3D kin.
V těchto kinech může divák zhlédnout film přes polarizační brýle, které v kině půjčují.
Filmy, které jsou v těchto typech kin promítány, jsou natáčené speciální technologií.
Celý film (resp. ta část, která má být promítána trojrozměrně) je natáčen pomocí dvou kamer.
Ty jsou pevně umístěné na stativu takovým způsobem, že vzdálenost jejich objektivů odpovídá zhruba vzájemné vzdálenosti lidských očí.
Film se potom běžným způsobem sestříhá, ozvučí, … - stále je ale třeba dodržet synchronizaci záznamů z obou kamer.
Při projekci v kině se pak promítá film dvěma promítacími stroji, z nichž každý má na objektivu polarizační filtr.
Polarizační roviny filtrů obou promítacích strojů jsou navzájem kolmé, stejně jako roviny polarizace skel brýlí, kterými se na film dívá divák (viz obr. 83).
Každé divákovo oko proto vnímá obraz pouze z jednoho promítacího stroje (resp. obraz natočený jen jednou kamerou).
Film je nutné promítat na speciální plátno, jehož odrazná plocha zachovává rovinu polarizace světla.
Vhodným materiálem pro taková plátna je hliník.
Pokud by divák sledoval ve 3D kině film bez polarizačních brýlí, vnímal by obraz neostrý a nepřehledný.
Obr. 3D filmy v kinech bez brýlí.
Sluneční brýle, které umožní některým barvoslepým lépe rozlišovat barvy.
Vznášející se podmořské tunely (mosty) v Norsku.
Tým odborníků z Massachusettské techniky (MIT - konkrétně z jejího pracoviště Computer Science and Artificial Intelligence Lab - CSAIL) a izraelského Weizmannova vědeckého institutu vyvíjí technologii nazvanou Cinema 3D, která v budoucnu snad umožní divákům v kině sledovat kvalitní trojrozměrný obraz bez brýlí.
Díky speciální kombinaci resp. celému poli čoček a zrcadel uvidí 3D obraz každý divák v sále, ať už bude sedět kdekoliv.
Z toho ovšem plyne, že parametry tzv. automultiskopického světelného pole musejí být nastaveny speciálně pro každé sedadlo v konkretním kinosále.
Každé oko každého diváka musí vidět různý obraz, posunutý navzájem o drobnou paralaxu - tedy o úhlový posun, odpovídající vzdálenosti očí.
Systém Cinema 3D je oproti tomu první technologií, se kterou to v zásadě možné bude.
Základním principem, který může nová technologie využít, je následující fakt: na rozdíl od diváků autostereoskopických 3D televizí, kteří se vyskytují v rámci poměrně malého prostoru, ale často se pohybují, diváci v kině příliš nemění pozice - po celou dobu totiž sedí prakticky na stejném místě.
Barvoslepost je porucha vnímání různých základních barev v lidském zrakovém systému.
Tehdy jsou nějak poškozeny nebo pomíchány funkce očních fotoreceptorů neboli čípků, detekujících různé barvy, tedy oblasti vlnových délek světla.
Nejčastěji jde o poruchu v rozlišování červené a zelené barvy, kterou trpí jeden z 12 mužů a jedna z 200 žen.
Společnost Enchroma proto vyvinula a začala prodávat speciální brýle, které jsou údajně schopny u některých barvoslepých pacientů tuto poruchu korigovat.
Je však třeba říci, že zřejmě nemohou pomoci všem, jejichž zrak vykazuje poruchy barevného vnímání.
Na to je dotyčný problém příliš složitý.
Brýle této značky v sobě mají zabudovány filtry, které do jisté míry zvyšují vjem sytosti či jednoznačnosti červené a zelené barvy.
Tyto filtry totiž v zásadě selektivně potlačují “mezilehlé” vlnové délky, které se nacházejí v oblasti mezi základními barvami a které proto mohou být chybně registrovány pomocí několika receptorů najednou.
Tím dojde ke smyslovému oddělení, zvýraznění a vyčištění příslušných barev.
Nejsou li brýle Enchroma dostupné, lze náznak zlepšení dosáhnout i jinak.
Jinými slovy, trvalé řešení vyžaduje komplexnější diagnostiku a terapii.
Norské pobřeží je velmi členité a je doslova rozřezáno mnoha fjordy, což jsou relativně úzké a zároveň dosti hluboké zátoky, které se také poměrně daleko zařezávají do pevniny.
Pobřežní silnice se častou kroutí, průměrná rychlost je zde menší než 50 kilometrů za hodinu a na některých místech je nutno fjordy překonat pomocí přívozů, tedy lodní dopravy.
Proto norští inženáři přišli s neobvyklým nápadem, který by umožnil cestu autem podél norského pobřeží “napřímit”, urychlit a tedy i časově zkrátit - na více než polovinu původní doby.
Toto řešení spočívá ve svedení silniční dopravy na řadě míst do podmořských tunelů, do jakýchsi “uzavřených mostů” pod vodou.
Tyto tunely, umístěné v hloubkách až do 30 metrů, by pak velmi rychle spojily protilehlé strany fjordů.
Jejich tubusy by přitom měly být zespodu připevnyny k jistým konstrukcím umístěným nad vodou nebo k plovoucím pontonům.
Nebyly by tedy vždy nutně fixovány na velmi hlubokém dně.
Právě velká hloubka fjordů a složitost okolního terénu znemožňují, aby zde byly vybudovány standardní mosty.
Futurism.
V silniční dopravě nyní pomalu nastupuje éra tzv. autonomních aut čili aut bez řidiče.
Ty budou vybaveny výkonným palubním počítačem, dále spoustou senzorové a komunikační techniky, díky čemuž budou moci mít pod kontrolou veškeré své řízení a pohyb a budou také informovány o pohybu a stavu okolních vozidel.
Do těchto vztahů však zatím nejsou příliš zahrnuty “neautomatizované” prvky dopravy, kterými jsou např. chodci a cyklisté.
Autonomní auta Googlu však budou brzy vybaveny speciálním systémem, který se zaměří jmenovitě na detekci a chování cyklistů.
Bude umět odhadovat jejich příští pohyby a dokonce i “záměry”, zejména podle toho, co dělají cyklisté se svýma rukama.
Podle výzkumu odborníků Googlu totiž právě ruce cyklistů často signalizují jejich příští možné manévry a změny dráhy.
Také zde se software Googlu umí učit z předchozích případů, aby spolehlivě odhalil vztahy mezi pohyby cyklistových rukou a jeho následných chováním na silnici, tedy aby je uměl lépe předvídat.
Pasivní vs Aktivní 3D projekce na projektorech.
Aktivní technologie použita u projektorů se v podstatě neliší od aktivní technologie u TV.
Je tedy použito aktivních zatmívacích brýlí, které jsou synchronizovány pomocí signálu.
Ten pochází většinou z nějakého emitteru.
DLP projektory mají díky své rychlosti jedno z nejlepších 3D zobrazení vůbec.
Pasivní technologie u projektorů znamená použití dvou paraleních projektorů, polarizačních filtrů, softwaru a stříbrného plátna (které není vždy úplně nutné).
Jedná se o složitější technologii v domácích kinech většinou nepoužívanou, z důvodu složitosti jejího zapojení a konstrukce.
3D na TV nebo na projektoru?
Na první pohled by se mohlo zdát, že 3D obraz na projektoru nebo na televizi je v podstatě to samé.
Opak je však pravdou.
Pro první největší rozdíl hovoří zkratka FOV (Field of view).
Jedná se o to, kolik vidíme obrazu v našem zorném poli.
Nejen THX a SMPTE doporučují větší zorný úhel u 3D než 2D a ví proč.
V případě vetších FOV a většího obrazu celkově, je nejenom obraz mnohem reálnější (více se stáváte částí scény), ale také většina objektů v obraze je v poměru k úhlopříčce obrazu velikostí skutečného světa.
Sice člověk nevidí celou scénu, ale tu nevidí ani na TV standardních rozměrů.
To je to na co si někteří lidé stěžují, že na metrové TV vypadají 3D postavy jako loutky.
3D obraz skutečných rozměrů je také pro mozek lépe „vstřebatelný“, protože ještě nemusí „přepočítávat“ velikost objektů a postav.
U 2D obrazu na menších TV tomu tak sice je, ale 3D obraz je složitější na zpracování v mozku a další zátěž mozku způsobuje, že obraz vnímáme obtížněji, takže máme z 3D projekce méně.
správné (pro Vás přijatelné) nastavení hloubky (a konvergence) obrazu, ostrost obrazu a tzv. ghosting (správnost zobrazení obrazů pro každé oko).
3D v kině vs 3D domácí kino s projektorem, je v tom rozdíl? Ano i ne.
Z konstrukčního hlediska jak v kině, tak domácím kině s projektorem je projektor.
Ta součást která se nám stará o ten krásný velký obraz.
Avšak projektory pro kina se někdy diametrálně liší od domácích videoprojektorů.
Je to dáno konstrukční složitostí projektorů.
Ty které jsou používány v kinech musí mít velikou svítivost, aby usvítily obří plátna.
Doma stačí takový, aby usvítil průměrně tak tu 3 metrovou úhlopříčku.
A zde se jednodušeji navrhne projektor s lepšími ostatními parametry jako kontrastní poměr, úroveň černé barvy, kvalita barev atp.
Proto se dost často stává, že pokud si pořídíte slušný a kvalitní projektor na doma (do vašeho domácího kina), může být kvalita obrazu lepší než v kině.
A co 3D efekt?
Pokud je použita aktivní technologie, kvality jsou velmi podobné.
PC hry, PS3, Xbox ve 3D na 3D projektoru??
Ano, je to možné a dá se říci, že to stojí za zkoušku…
Jestliže jsou některé kvalitní 3D filmy velmi pěkné, tak 3D hry jsou zajímavější.
Jde o to, že počítačové hry jsou už ze samotné konstrukce a hratelnosti (ovlivnitelnosti scény) pro 3D jako stvořené.
U 3D filmu nám musí režisér 3D prostor nastínit.
U hraní 3D her prostor je a my se v něm pohybujeme, stejně jako v reálném světě.
Proto ten velký rozdíl.
Další výhoda hovoří o tom, že počítačové hry se dají kvalitně převést do 3D formátu, protože jsou tak v podstatě programovány.
U počítačové hry lze nastavit nejen hloubku, ale i takzvanou konvergenci - to, jak nám obraz „vylézá ven z obrazovky“…
Přijďte se podívat k nám do showroomu, pokud se Vám ta myšlenka líbí.
Co je 3D bez brýlí? Můžete to také nazvat autostereoskopií, 3D pouhým okem nebo 3D bez brýlí.
Jak název napovídá, znamená to, že i bez nošení 3D brýlí můžete stále vidět objekty uvnitř monitoru, což vám představuje trojrozměrný efekt.
3D pouhým okem je obecný termín pro technologie, které dosahují stereoskopických vizuálních efektů bez použití externích nástrojů, jako jsou polarizované brýle.
Mezi zástupce tohoto typu technologie patří zejména technologie světelné bariéry a technologie válcových čoček.
Účinek Systém 3D tréninku vidění pouhým okem dokáže efektivně obnovit funkci binokulárního stereo vidění u amblyopických dětí a také může výrazně zlepšit zrak školních dětí s mírnou myopií.
Čím je věk nižší a čím menší je dioptrie myopie, tím lepší je účinek tréninku na zlepšení zraku.
Hlavní technologické prostředky Mezi běžné metody 3D technologie pro pouhé oko patří: štěrbinová mřížka z tekutých krystalů, válcová čočka, bodový zdroj světla a aktivní podsvícení.
1. Štěrbinová mřížka z tekutých krystalů.
Princip této technologie spočívá v přidání štěrbinové mřížky před obrazovku.
Když se na LCD obrazovce zobrazí obraz, který by mělo vidět levé oko, neprůhledné pruhy zablokují pravé oko.
Podobně, když se na LCD obrazovce zobrazí obraz, který by mělo vidět pravé oko, neprůhledné pruhy zakryjí levé oko.
Oddělením vizuálních obrazů levého a pravého oka může divák vidět 3D obraz.
2. Princip technologie válcových čoček spočívá v promítání odpovídajících pixelů levého a pravého oka na sebe pomocí principu lomu čočky, čímž se dosahuje oddělení obrazu.
Největší výhodou použití technologie štěrbinové mřížky je, že čočka neblokuje světlo, což vede k výraznému zlepšení jasu.
3. Ukazování na zdroj světla, zjednodušeně řečeno, je přesné ovládání dvou sad obrazovek pro promítání obrazu do levého a pravého oka.