Rozpustilá zrzka Klaudie, která žije v luxusu a se svým dědečkem podniká lumpárny, navíc má k dispozici hračku v podobě panáčka Pana Tau, to byl idol mnoha českých holčiček na přelomu 70. a 80. let. Většina alespoň na chvíli zatoužila štrádovat světem ruku v ruce s Janem Werichem, mít zrzavé vlasy a hraček plný pokoj. Klaudii odvál čas, co se ale stalo s její představitelkou Veronikou Renčovou?
Vzhledem k prostředí, v jakém malá Veronika vyrůstala, se dalo čekat, že se před kamerami dřív nebo později ocitne. Otec Ivan působil jako režisér loutkového filmu, maminka Jarmila zase jako členka operetního souboru Karlínského divadla. Také bratr Filip měl zpočátku herecké ambice, nakonec se z něj ale stal úspěšný režisér.
Když bylo Veronice šest let, přišla její první herecká nabídka. Protože holčička krásně zpívala a navíc se zrzavými vlásky a půvabným pihovatým obličejem působila roztomile, dostala roli v hudební pohádce Kolotoč. A pak už začaly přicházet nabídky na další hraní. Následovaly dva další televizní filmy a film Jiřího Suchého Nevěsta. Právě tam se tak trochu zhmotnilo její dětství, protože hrála malou holčičku Klaudii, která je nesmírně bohatá a se svým dědečkem zažívá nejrůznější dobrodružství, což znala i ze svého života.
Dědečka nehrál nikdo jiný než legendární Jan Werich, a tak otázka na spolupráci se slavným hercem provází Veroniku celý život. Přesto ale Veronika na natáčení vzpomínala s láskou. Podle jejích slov si s celým týmem byli neskutečně blízcí a protože se seriál natáčel poměrně dlouho, vytvořila se na place jakási náhradní rodina. Veronika si zvykla jak na tento přístup, tak na stejné lidi ze štábu, a další konkurzy se pro ni pak staly problémem, protože přicházela mezi neznámé lidi a nedokázala se s nimi propojit.
Poté Veronice nastaly jiné starosti. V té době totiž rodinu opustil její otec a Veronika se stáhla do sebe a utápěla se v samotě. Hereckého snu se pomalu vzdala a hledala východisko v umění, protože od dětství navštěvovala lidovou školu umění. Zkusila se dostat na obor umělecké řezbářství, kam nebyla přijata, nakonec si vybrala učební obor umělecký rytec kovů, jenž se jí podařilo dokončit. Za svůj život pak vystřídala řadu profesí.
Umění ji částečně provázelo v době, kdy se živila jako kreslířka v Krátkém filmu Praha. Později jí učarovaly břišní tance, kterým se věnovala tak dlouho, až si sama udělala kurz a začala je vyučovat. Věnovala se také psaní do časopisu, pracovala v obchůdku s luxusním českým sklem a působila v obchodu. Za svým bratrem Filipem, který mezitím sklízel uznání jako režisér, si o roli nikdy nešla. S herectvím to ale Veronika celý život tak úplně nevzdala. I když role Klaudie byla vyvrcholením její herecké kariéry, filmového a seriálového světa se Veronika na sto procent zříct nedokázala.
Po delší pauze se tak čas od času objevila v nějakém projektu, v bezeznamenné roli byla k vidění naposledy v roce 2018 ve snímku Jan Palach, ve stejném roce si také naposledy zahrála v seriálu, a to v česko-slovenské sérii Inspektor Max. V osobním životě se Veronice také příliš nedařilo. Má za sebou nevydřené manželství, o němž prohlásila, že se v něm posledních deset let jen trápila. Radost jí ale dělají dvě děti, které ze vztahu vzešly, dcera a syn. Zejména syn se nakazil uměleckou vášní z rodiny své maminky, a pokoušel se o herecké kroky. Na lásku ale Veronika nikdy nezanevřela.
„I když mě poslední vztah poznamenal, nechci strávit zbytek života v negaci ke všem chlapům. Zajímají vás osudy dětských herců? Humoristický román Můžu dál sleduje osudy dvou naprosto odlišných lidí na přelomu 80./90. let minulého století.“
Podle Zdeňka Lucie vypráví o osudech dětských hvězdiček a jejich následném hledání sebe sama. co je skutečně důležité, a jak se jejich cesty protínají s nedokončenou nostalgií a touhou po svobodě.
„Rozvíjející se příběh ukazuje, že osudy se často protínají s politickými i osobními tlaky.“
Naopak samotná témata odvahy, touhy a hledání umělecké identity se promítají i do zřetelných detailů. V textu se také objevují fragmenty z dějin, které ilustrují, jak se tehdejší společnost vyrovnávala s dysfunkčními rodinnými vztahy a kariérními tlaky.
V průběhu vyprávění se objevují také dílčí poznámky o dalších postavách a dějových zvratech, které napomáhají proplést osobní dramata s historickou atmosférou.
Styl a témata, která se v příběhu objevují
Klíčovým tématem je přežívání a adaptace: Veronika prochází postupnou proměnou od dětské hvězdy ke komplexnímu lidskému příběhu, který zahrnuje krizi identity, rodinné rozpady a hledání nových inspirací v různých uměleckých disciplínách.
Do dějové mozaiky zasahují i momenty literárních výjevů a reminiscencí na dobu minulou. Postavy procházejí duševními bojmi, které odrážejí obecnější otázky o tom, co znamená vyrůstání na očích veřejnosti a jak se vyrovnávat s tlaky okolí.
V textu se ukazují i vnitřní monology a reflexe, které čtenáře vedou k zamyšlení nad tím, jaké cesty vedou z dětství do dospělosti a jaké zkoušky vyžaduje skutečné sebeuvědomění.
Životopisné detaily a děkovné poznámky
Veronika Renčová si po celou dobu kariéry udržovala určité spojení s rodinou a blízkými, což jí umožňovalo nacházet stabilitu i přes osobní obtíže.
Historie rodiny a kariéry bývalé herečky ilustruje, jak se rodinné kořeny a umělecké prostředí mohou vzájemně podporovat a zároveň klást nároky na jednotlivce.
Podívejte se: Dědeček a vnučka jsou nejroztomilejší stepařské duo
Na závěr se pozornost soustředí na momenty, kdy se hlavní postava pouští do nových výzev a nachází odvahu pokračovat i přes nejistoty a bolestné vzpomínky.