Včerejší odpoledne bylo mladé strážníky více než výživné. Strážníci pro ně ve spolupráci s BESIPEM připravili povídání o návykových látkách a jejich nástrahách, které jsou při jejich užívání ukryté. Do Světa záchranářů dorazila hlídka s vozidlem určeným pro převoz opilců, do něj mohly děti nahlédnout. Také si školáci vyzkoušeli dýchnout do přístroje pro měření alkoholu v dechu (naštěstí byli všichni střízliví) a nechyběly také speciální brýle simulující silnou únavu, ospalost, požití extáze, marihuany nebo alkoholu a předávkování léky. S těmito nasazenými brýlemi děti procházely slalomem, aby věděly, jak je požití návykových látek dokáže ovlivnit. Za splněné úkoly pak skupinka dostala odměnu.
- Běžím po oválu a bolí mě nohy i plíce. Instruktor ohlásil poslední minutu z dvanácti. Ještě ždímu zbývající síly. Jde o body. Každých padesát metrů se počítá. V posledních vteřinách se snažíme všichni. Ne každý ale běžel celý čas testu. Občas někdo prostě po oválu jen šel. Já nakonec „urval“ 15 bodů. Za dvanáct minut jsem udělal 2 500 metrů. Nemám tolik natrénováno, zlé to ale není. Pokud bych chtěl 20 bodů, musel bych uběhnout 2 750 metrů. Alespoň bod bych pro změnu získal, kdybych za 12 minut uploužil 1 500 metrů.
- Testy končí a my jdeme do sprchy. Výsledky v učebně ohlásí za pár minut. To jsem ale trochu předběhl v ději. Reportáž začíná zhruba o hodinu a půl dříve...
Pestrá paleta adeptů. Mělo nás být čtrnáct, ale nakonec do areálu správy služeb v Libni, kde má Městská policie Praha svůj Útvar vzdělávání, dorazilo jen osm uchazečů. I když já se vlastně nepočítám. Testy si jdu jen zkusit. Oficiálně jsem žádost o práci u pražské městské policie nepodal. Jedná se o pestrou paletu adeptů: dvě ženy a šest chlapů. Nejmladšímu z nás je 26 let, nejstaršímu lehce přes padesát.
Lehčí kritéria pro starší. První část testů absolvujeme na tatami. Boty jdou proto dolů. Nejprve malá rozcvička, každý se dle libosti chvíli protahuje. Pak jak školáci nastoupíme do řady. Začínáme člunkovým během. Tam, zpátky, tam a zase zpátky. Čtyřikrát deset metrů. Kdo chce dvacet bodů, musí to stihnout za 9,4 sekundy. Adepti nad třicet let mají ve všech částech testu o fous nižší kritéria. Zrovna u člunkového běhu je to ale opravdu o maličko. Já ve svých 33 letech bych na 20 bodů dosáhl při čase 10 sekund rovných.
Opět jdeme do řady, je to trochu jako na vojně. Nyní nás čeká celomotorický test. První čtyřka jde na věc, já jdu v druhé. Však mám na rozlišováku číslo osm, tak na mě i volají. Cvik je takový náročnější angličák. Začínám ve stoje, jdu na břicho, zvednu dlaně z podložky, opět si stoupám, poté si lehám na záda a opět se zvedám do takzvaného stoje spatného. Pokud chci 20 bodů, musím cvik udělat do dvou minut 38krát. To se mi však nedaří. Ale kolem třiceti opakování jsem dal.
Třetí cvik je klasický klik. Tady nejde o čas, ale o maximální počet opakování. Ženy mohou dělat dámskou verzi cviku. Pokud chci dvacet bodů, čeká mě 37 kliků. A stejně jako v každém cvičení můžu získat i nějaké extra body nad rámec dvaceti. Třeba tady za každé dva kliky nad zmiňovaných 37 lze získat bod k dobru. Já jich nakonec dal třicet a půl. Poslední se nepočítal.
Závěr v tělocvičně patří lehsedům. Tady jsem si body docela nahnal. Za dvě minuty jsem udělal 54 lehsedů, takže jsem si odnesl hezkých 18 bodů. Dvacet bych dostal za 62 opakování.
Nazout boty a jde se na ovál. Poslední částí testu reportáž začínala, takže udělám další skok v ději...
Zvládl to až na pošesté. Vysprchovaní čekáme v učebně na výsledky. „Podíváme se teď pravdě do očí,“ usmívá se na nás instruktor Jiří Benyovszki, který nás měl na povel. Z osmi uchazečů nás fyzické testy dalo hned sedm. Do druhého kola bylo potřeba 45 bodů, já jich měl nakonec 76. Rozhodně ne ale v suchém triku! Jsme takový tradiční turnus. Většinou totiž testy projde zhruba 90 procent uchazečů. Benyovszki povzbuzuje jediného poraženého dne: „Klidně můžete přijít zase, zkuste třeba měsíc potrénovat a těšíme se na vás,“ motivuje neúspěšného uchazeče. „Měli jsme tu i takové, kteří tu byli šestkrát, než se dostali do druhého kola,“ dodává.
Vojna jako výhoda. Ostatní adepti už míří domů. Zítra nás čekají psychologické testy. Já v učebně ještě chvíli zůstávám. Zajímají mě zkušenosti z náboru. „Většinou k nám chodí lidé nad dvacet, osmnáctiletých a devatenáctiletých je minimum,“ spustí Benyovszki. U městské policie už je dvacet let. Když absolvoval testy on, nároky byly větší. Součástí testů byl třeba i šplh. Instruktor si za roky u náboru všiml, že často mají lepší výsledky starší ročníky. Mladší jsou na tom v některých případech fyzicky o dost hůř. Starší adepti i spíš projdou následným pětiměsíčním výcvikem. „Je to například i tím, že zažili vojnu. Dnešní mladí lidé jsou naopak často drzí a nemají úctu k autoritě,“ krčí rameny Benyovszki, který zároveň učí budoucí strážníky i sebeobrany. „Na tu se hodně při výcviku dbá, pražská městská policie je tím specifická. Strážníci v zácviku se od nás naučí základy juda, karate, boxu nebo například boje s tyčí,“ popisuje Benyovszki kurz, při kterém se kromě sebeobrany adepti učí i paragrafy nebo si zkouší modelové situace z reálné služby. Se sympatickým instruktorem se loučím a jdu domů odpočívat. Náročnější část přijímacího řízení mě čeká další den.
Zopakujte si počty. Druhý den se nás sedm statečných schází ve vinohradském ředitelství městské policie. Čekají nás psychologické testy. Já absolvuji jen první část druhého dne. Přesto jsem vyšťavený víc než při drilu v tělocvičně. Však je druhá část přijímacího řízení větším sítem než testy fyzické. Po dohodě s psychologem, který má testy na starost, ale popíšu druhou část přijímaček jen stručně. Není totiž v zájmu městské policie, aby se potenciální uchazeči dozvěděli více podrobností. Však se hodnotí i schopnost reagovat na předem neznámé úkoly.
Den začíná testem rozumových schopností. Hledám například, co mají slova v zadání společného, dost také počítám. Test prověřuje i logické uvažování. Jeho náročnost zvyšuje i to, že na každý set úkolů je jen omezený čas. Stres udělal své a mně občas vypadlo i učivo základní školy! Ostudu jsem ale neudělal. Výsledky mám lehce nadprůměrné.
S ostatními adepty se loučím a běžím do redakce. Zbylou šestici ještě čeká osobnostní dotazník, sepisování životopisu a pohovor s psychologem. Úkoly jim nezávidím. Sám už toho mám tak akorát. Mimochodem, právě mnou neabsolvovaná část psychotestů je z druhého dne přijímacího řízení ta nejzásadnější.
Rekapitulace na závěr. Získat práci u městské policie rozhodně není snadné. Přijímací řízení prověřilo moji sílu, vytrvalost, inteligenci i schopnost pracovat pod tlakem. Zajímavá zkušenost!
Strážník může mít tetování i brýle. Pražské městské policii jsme položili ještě několik otázek, které by případné zájemce o práci mohly zajímat. Více informací najdete na webu náboru. Kdo může být strážníkem? Uchazeč o práci u městské policie musí být občanem ČR a být starší 18 let. Také musí mít ukončené středoškolské vzdělání s maturitou, být zdravotně způsobilý, bezúhonný, spolehlivý, to se dokládá čestným prohlášením nebo opisem z evidence přestupků starým maximálně tři měsíce.
Pokud uchazeč nesplní limit pro psychologické testy, kdy je může absolvovat znovu? Za dva roky. V případě, že uchazeč nezvládne fyzické testy, kdy se na ně může přihlásit znovu? Žádná lhůta není stanovena, ale měl by si dát čas na zvýšení fyzické kondice.
Pakliže uchazeč úspěšně projde přijímacím řízením, co ještě musí absolvovat, aby se z něj stal strážník? Po úspěšných fyzických a psychických testech a zdravotní prohlídce je strážník-čekatel zařazen do pětiměsíčního kurzu základní odborné přípravy. Tam ho nejprve čekají tři měsíce teoretické přípravy a služebního výcviku. Po složení závěrečné zkoušky ho čeká nástavbový kurz a řízená praxe. Následně pak zařazení do výkonu služby.
Může se stát strážníkem i člověk s oční vadou? Nošení brýlí automaticky neznamená zdravotní nezpůsobilost k výkonu práce strážníka. Obecně závazná vyhláška č. 5/2005, která mění vyhlášku č. 2/92 o policii města Mikulov, a další podrobnosti o stejnokroji a výstroj z vyhlášek vymezují podmínky pro služební oděv, označení a výbavu.
Na služebním opasku nesmí chybět pistole. Dále má policista k ruce pepřový sprej, teleskopický obušek nebo tonfu, paralyzér, nůž, taktickou svítilnu, lékárničku, pouta a rukavice, ideálně s kevlarovou vložkou. Již poměrně běžnou výbavou každého strážníka je i osobní minikamera umístěná přímo na uniformě. Ta slouží k nahrávání chování nejen občanů, ale i strážníků při zákroku. Tento krok vede například k jasnému posouzení situace v případě následné stížnosti na strážníka. Zatím žádný zákon nenařizuje její použití. Pro taktické zásahy policista obléká neprůstřelnou vestu, na ni taktickou vestu s veškerým vybavením, taktickou helmu, brýle a rukavice. V tomto případě pak může nést i pušku a beranidlo.
V rámci vybavení je třeba zmínit i odchytové zařízení při volání hlídky k volně se potulujícímu zvířeti - rukavice, tyč a přepravku na zvířata. Na veškeré policejní vybavení se policisté proškolují. Povinné vybavení strážníků se v rámci Evropské unie příliš neliší.
