V malých dětí patří mezi nejčastější oční vady šilhání, tupozrakost, vysoká dalekozrakost, krátkozrakost a astigmatizmus.
očních vad je v rodinách, kde se již oční vady vyskytují.
Pravděpodobnost, že dítě vadu zdědí, je až 70 %.
Roční dítě má zrakové funkce vyvinuté jen asi na 10 %, tříleté dítě už na 80 % dospělého člověka.
Co patří mezi poruchy oka a vidění u dětí
Mezi poruchy oka a vidění u dětí patří: patologické postavení bulbu (strabismus, nystagmus), pokles zrakových funkcí (zejména zrakové ostrosti), změny na předním segmentu oka, změny na očním pozadí.
Šilhání (strabizmus) je stav, kdy jedno oko sleduje předmět, druhé oko se stáčí jiným směrem a tím by mohlo vzniknout dvojité vidění.
Mozek se dvojitému vidění brání tím, že přestane vnímat informaci z šilhajícího oka, a pokud tento stav trvá dlouho, vznikne tupozrakost ze strabizmu.
Další možností, jak se mozek s touto situací vyrovnává, je vytvoření patologické spolupráce.
To znamená, že se spolu oči naučí spolupracovat, ale na sítnici se vytvoří nové místo nejostřejšího vidění.
Zhruba do 4. Dynamické šilhání (konkomitantní strabismus) je důsledkem centrální poruchy v koordinaci motility obou očí.
Neléčeno vede k tupozrakosti, ztrátě prostorového vidění a kosmetickému defektu postižené osoby.
Šilhání může být konvergentní (sbíhavé, esotropie), nebo divergentní (rozbíhavé, exotropie).
Častější je směrem k nosu.
Nystagmus začínající před 2. měsícem věku dítěte je s největší pravděpodobností neurologického původu nebo kongenitální.
Refrakční vady a jejich projevy
Refrakční vady (ametropie) vznikají v důsledku porušení poměru mezi lomivou silou optického aparátu oka a jeho předozadní délkou.
Zahrnují myopii a hypermetropii; astigmatismus a anizometropii (rozdíl v refrakci obou očí).
Dalekozrakost (hypermetropie) je nejčastěji způsobena tím, že je od narození kratší předozadní osa oka, než by měla být (tj. vada axiální).
Světelné paprsky se pak lámou až za sítnicí místo na ní.
Jelikož je lidské oko tento fakt schopno částečně kompenzovat akomodací, nemusí být vada zpočátku patrná.
Tato vada může způsobit u dětí předčasnou únavu a bolesti hlavy z nadměrné akomodace.
Dítě má problémy se čtením, malováním, s jemnou motorikou.
Určitý stupeň dalekozrakosti se vyskytuje u všech novorozenců narozených v termínu, ale postupem věku většinou vymizí.
Krátkozrakost (myopie) - dispozice ke krátkozrakosti je také vrozená.
Astigmatizmus a další faktory
Astigmatizmus - nestejnoměrné zakřivení rohovky (vzácněji čočky), při němž pacient vidí špatně do dálky i do blízka.
samostatně, či s myopií i hypermetropií.
Vyšetření zraku a diagnostika
Vyšetření zrakové ostrosti je součástí pravidelných pediatrických preventivních prohlídek.
Oftalmolog vyšetřuje refrakční vady vždy v cykloplegii, tj. po aplikaci očních kapek (cykloplegik), které nejen rozšíří zornice, ale i krátkodobě vyřadí schopnost akomodace.
K měření refrakce se používají automatické refraktometry.
U kojenců a malých dětí se dále využívá skiaskopie, která vychází z hodnocení nepoměru lomivosti optických prostředí a délky bulbu.
Oftalmolog vyvolává retinoskopem nebo plochým zrcátkem světelný reflex od očního pozadí dítěte.
Tupozrakost a její léčba
Tupozrakost (amblyopie) je neschopnost mozku vnímat obraz přicházející ze sítnice.
Vzniká v období, kdy obě oči začínají spolupracovat prostřednictvím fúzního reflexu.
Pokud je v tomto období či později obraz přicházející z jednoho oka méně ostrý ve srovnání s druhým okem, mozek toto oko „vypne“, aby jej nerušilo dvojité vidění.
Tupozrakost může doprovázet oční vady, anizometropii, strabizmus, astigmatizmus, hypermetropii, ale příčinou mohou být někdy i různé vrozené vady oka, získané zákaly, poruchy sítnice či zrakového nervu.
Dítě s tupozrakostí nemusí mít žádné obtíže, často je náhodně zjištěna při očním vyšetření.
Základem úspěšné léčby je její včasné zahájení.
Zraková funkce, která se nevycvičí do šesti až osmi let, je trvale ztracena.
Pleoptická léčba a motivace
Pleoptická léčba - dítě dostane dioptrické brýle, zdravé oko se zakrývá okluzorem a tím je tupozraké oko nuceno převzít funkci.
Léčba je pro děti náročná a nepříjemná, a proto je důležitá motivace.
Léčba s okluzí by měla být aktivní.
Nejčastěji využívá spolupráce oka a ruky.
Nejvhodnějšími cvičeními jsou tedy hry a skládačky - tj. například skládání puzzle, stavebnice, prohlížení obrázků, kreslení a další.
Léčba trvá roky.
Tím, že léčba tupozrakosti zatěžuje jen jedno oko, může být vývoj binokulárního vidění zpomalen, případně úplně pozastaven.
Další oční onemocnění včetně vrozených vad
Kongenitální katarakta neboli vrozený šedý zákal narušuje optickou průhlednost čočky v kritickém období vývoje zrakových funkcí.
Bezprostředně po narození tak dochází k útlumu zrakových vjemů v postiženém oku.
Následkem může být rychle vznikající a později již obtížně léčitelná tupozrakost a porucha binokulárních funkcí - tedy funkcí umožňujících současné pozorování oběma očima.
Vrozená katarakta může být oboustranná, nebo jednostranná, a její příčiny jsou různorodé.
Mezi projevy katarakty patří: šedavý lesk v zornici, šilhání, nystagmus nebo bloudivé pohyby očí.
Terapie: mikrochirurgické odstranění zkalené čočky a náhrada aplikací nitrooční umělé čočky event. korekce vzniklé dioptrické změny kontaktní čočkou či speciálními brýlemi.
Jiţ od 2-3 měsíců věku. Nutné je trvalé sledování na specializovaném pracovišti, kde se pravidelně hodnotí vývoj dioptrií, růst oka, zraková ostrost a vždy se rychle reaguje na všechny vývojové změny.
Glaukom neboli vrozený zelený zákal je onemocnění, u kterého dochází v důsledku zvýšeného nitroočního tlaku a dalších faktorů k poškození nervových struktur sítnice a následně poruše zrakových funkcí.
Mezi hlavní příznaky onemocnění patří světloplachost, slzení, blefarospasmus (křeč očních víček), zašednutí rohovky nebo zvětšování celého oka (hydroftalmus) v důsledku narůstajícího nitroočního tlaku.
Vrozený glaukom vzniká nejčastěji na podkladě poruchy cirkulace nitroočního moku v dětském oku.
Příčinou je mnohdy přítomnost mechanické překážky, která brání správné filtraci v duhovko-rohovkovém úhlu.
U glaukomu existují i genetické predispozice.
Větší výskyt vrozeného glaukomu je u chlapců a v romské populaci.
Vrozený glaukom může být součástí také jiných, často vzácných kongenitálních vad.
Spojen bývá například se Sturge-Weberovým nebo Marfanovým syndromem nebo neurofibromatózou.
Léčba - lokální antiglaukomatika; nitrooční mikrochirurgická operace - tzv. drenážní, filtrační operace s cílem uvolnit odtokové cesty; event. laserová cyklofotokoagulace - redukce produkce nitrooční tekutiny u řasnatého tělíska.
Nutné doživotní sledování (nitrooční tlak, zorné pole, stav nervových vláken na sítnici - GDX vyšetření).
Retinoblastom a vrozené vývojové anomálie
Retinoblastom (Rb) jako maligní nitrooční nádor ohrožuje pacienta na životě a proto je včasná diagnóza zvlášť naléhavá.
Jedná se o typický nádor dětského věku, postiženy bývají nejčastěji děti do 3 let věku onemocnění se projevuje šilháním pro zhoršený vízus, leukokorií a v pozdních fázích iritací oka.
Při včasném záchytu a společné oftalmologické a onkologické léčbě na specializovaném pracovišti se lze vyhnout enukleaci postiženého oka.
Trvalá dispenzarizace je nezbytná i vzhledem ke zvýšenému riziku sekundárních malignit v pozdějším věku.
Retinoblastom je nejčastějším nitroočním nádorem dětského věku s incidencí 1 na 14 700-22 600 narozených dětí; v České republice se každoročně diagnostikuje v průměru 6 až 7 dětí s tímto onemocněním.
Hereditární, bilaterální nebo multifokální retinoblastom vzniká na podkladě zárodečné mutace retinoblastomového genu (Rb1) (většinou vzniklé de novo, méně často zděděné).
Jedná se asi o 40 % retinoblastomů.
Většinou se diagnostikuje u dětí kolem jednoho roku věku.
Unilaterální forma retinoblastomu vytváří pouze jedno ložisko, a častěji se vyskytuje u starších dětí mezi 1.-3. rokem věku.
Gen Rb1 je mutován pouze v nádorové tkáni.
Retinoblastom roste ze světločivné vrstvy oka směrem pod sítnici a do sklivcového prostoru.
Jak nádor postupuje, dochází k invazi nádorových hmot (seeding) do cévnatky a/nebo přes lamina cribrosa do optického nervu, což oboje zvyšuje riziko metastáz do CNS.
Přes obaly oka může postoupit per continuitatem do orbity.
Nejčastějším příznakem je leukokorie, bělavý reflex v zornici, který je většinou viditelný na fotografii pořízené s bleskem.
Dalším častým projevem retinoblastomu je strabizmus, především pokud nádor postihuje makulární sítnici.
Dalšími příznaky může být orbitocellulitida, heterochromie duhovek a zvýšený nitrooční tlak.
Diagnóza se provádí v celkové anestezii - nepřímá oftalmoskopie s impresí, ultrasonografické vyšetření bulbů a očnic a fotodokumentace.
Součástí diagnostiky je i MR mozku a genetické vyšetření periferní krve na případné somatické mutace Rb1 genu.
Novorozenci a nová vada zraku
U novorozenců a kojenců jsou typické záněty spojivek nebo problémy se slznými cestami (vrozené zúžení nebo neprůchodnost), které se projeví opakovanými záněty a slzením většinou jednoho oka.
Řeší se buď konzervativně kapkami a digitální tlakovou masáží slzného vaku, nebo průplachem či sondáží slzných cest.
U novorozenců se také může objevit šedý a zelený zákal.
V období prvního až druhého roku dítěte je bohužel možné diagnostikovat i zhoubný nádor sítnice (retinoblastom).
Toto nádorové onemocnění se řeší pouze na specializovaném pracovišti a ve spolupráci s onkology.
Od 6. měsíce se začínají projevovat oční vady.
Nejčastější je dalekozrakost, poté krátkozrakost a astigmatizmus.
Tupozrakost a šilhání lze léčit pouze v dětském věku.
V současnosti se v porodnici u každého novorozence provádí tzv. screening na vrozený šedý zákal.
Prosvícením každého oka oftalmoskopem se zjistí, zda jsou optická média očí čirá.
Včasná detekce a korekce má zásadní vliv na budoucí rozvoj zrakových funkcí.
Pediatr provádí vyšetření zraku v rámci všech preventivních prohlídek.
Očních vad či odchylek si často všimnou rodiče, kteří jsou s dítětem v neustálém kontaktu.
U dětí, které nespolupracují a tedy nemohou absolvovat vyšetření na optotypech je možné screeningově vyšetřit zrak pomocí přenosného autorefraktometru.
Plusoptix měří refrakční vady, postavení očí, rohovkové reflexy, průměry zornic.
Dítě sedí na židli nebo na klíně rodiče.
Je na něj namířena kamera se světelnými a zvukovými doprovodnými efekty, která zachytí jeho pohled.
Infračervené světlo prochází skrz zornice na sítnici, z odraženého světla od sítnice vzniká na zornici podle stupně refrakční vady specifický světelný obrazec.
Z charakteru tohoto obrazce jsou vypočteny sférické hodnoty refrakce, měření je opakováno ve třech meridiánech, aby mohl být odhalen i případný astigmatizmus.
