Dalekohled pro pozorování vzdálených objektů: jak vybrat, používat a co očekávat

Prakticky každý zájemce o astronomii dříve či později dospěje do stádia, kdy se začne rozhodovat o koupi vlastního hvězdářského dalekohledu. Právě koupě prvního přístroje velmi často rozhodne o tom, zda se jeho zájem o astronomii prohloubí, či zda bude vystřídán zklamáním. Slabé světlo vzdálených vesmírných objektů bohužel není lidské oko schopné vnímat barevně. Dalším problémem je pozorování z měst či jejich blízkosti. Na přesvětlené městské obloze jsou k vidění pouze nejjasnější objekty. Kvalitu pozorování ovlivňuje také zemská atmosféra. Ta způsobuje výrazné chvění („plavání”) obrazu, tzv. seeing. Může za něj promícháváním různě teplých vrstev vzduchu a vadí hlavně při větších zvětšeních, při pozorování planet či Měsíce. Žádnou z těchto věcí nemůžete příliš ovlivnit.

Astronomický dalekohled je optický přístroj, který má především za úkol shromažďovat co nejvíce světla ze vzdálených objektů. Historie dalekohledů, které se využívají k pozorování noční oblohy, sahá až do roku 1609. Nejdůležitější částí dalekohledu je objektiv. Podle něj rozlišujeme dva základní druhy dalekohledů. První druh, refraktory, mají jako objektiv skleněnou čočku. Dalším důležitým optickým prvkem dalekohledu je okulár. Je to čočka (nebo soustava čoček), do které se díváme. Nezbytnou součástí dalekohledu je stativ, na kterém dalekohled stojí, a montáž, která dovoluje dalekohled natáčet potřebným směrem. Stativy mívají tvar trojnožky a konstrukcí se od sebe příliš neliší. Součástí dalekohledu bývá také hledáček, tj. Objektiv refraktoru je obvykle tvořen více (dvěma až třemi) čočkami z různých skel. Na druhém konci dalekohledu je okulár, který vytváří výsledný obraz. Nejčastějším typem refraktorů, užívaných v astronomii, je Keplerův dalekohled. Jeho malou nevýhodou je, že obraz, který v něm vzniká, je převrácený.

Srdcem reflektoru je parabolické primární (tj. první neboli hlavní) zrcadlo. Vybrousit zrcadlo je snazší a levnější, než vybrousit čočku. Čočky s větším průměrem navíc bývají těžké. V dalekohledu jsou uchyceny v přední části tubusu, a u těch opravdu velkých by docházelo k jeho deformacím vlivem jejich vlastní váhy. Reflektory můžeme rozdělit ještě do dalších skupin. Nejčastěji se můžeme setkat s reflektorem Newtonova či Cassegrainova typu. Nejjednodušším typem je montáž azimutální. Umožňuje pohyb v azimutu (otáčení doprava a doleva) a ve svislém směru (nahoru a dolu). Bývá často součástí malých, levných dalekohledů. Odvozenina od azimutální je Dobsonova montáž, která se užívá u velkých amatérských dalekohledů. Dalším, hodně používaným typem montáže je paralaktická montáž. Od azimutální se liší tím, že jedna osa je rovnoběžná se zemskou rotační osou. Díky tomu lze snadno sledovat nebeský objekt při jeho pohybu po obloze, stačí k tomu ovládat pohyb jen v jedné ose. Paralaktická montáž tak může být vybavena motorkem pro pohodlné sledování objektu a dalekohled se za objektem sám natáčí. V moderní době se můžeme setkat i s elektronicky naváděnými montážemi. Ty však patří k těm nejdražším. Můžou být jak azimutální, tak paralaktické. Součástí takové montáže je ovládací panel, který nám umožní vybrat si objekt v databázi.

Po zvládnutí základní orientace na obloze je dobrou zkušeností pozorování s triedrem. Je to dobré cvičení při hledání různých nebeských objektů. Na trhu je k dostání spousta triedrů. Triedry jsou označeny různými čísly, např. 8×25, 10×50, 12×60 apod. To první číslo udává zvětšení daného triedru, druhé nám říká, jaký je průměr objektivu triedru v milimetrech. Čím je větší průměr objektivu, tím více světla dalekohled soustředí. To nám umožní pozorovat slabší objekty, které bychom pouhým okem nemohli vidět. Pro kochání oblohou lze použít téměř jakýkoliv triedr. Větší triedry se již nedrží dobře v ruce a je potřeba stativu. Na astronomii jsou často používané triedry 10×50. V oblibě jsou i větší, např. 15×70 či 25×100.

Dalším krokem je nákup dalekohledu. „Jaký dalekohled si mám ale koupit?” řekne si většina začátečníků. Mnoho lidí si myslí, že dobrý dalekohled je ten, který nejvíc zvětšuje. To ale není tak docela pravda. Někteří prodejci dokonce využívají této neznalosti a u malých dalekohledů používají přehnaná zvětšení jako dobrý reklamní trik. Výběr dalekohledu není jednoduchá záležitost. Musíte brát ohled na několik věcí zároveň. První z nich jsou finanční možnosti - kolik jste ochotni za dalekohled zaplatit. Také musíte zvážit, odkud chcete pozorovat, jestli budete pozorovat v místě bydliště, nebo zda budete s dalekohledem cestovat. Nejdůležitějším parametrem astronomického dalekohledu není zvětšení, ale průměr objektivu! Čím větší je průměr objektivu, tím dalekohled posbírá více světla a tím více toho na noční obloze můžete vidět. Zvětšení má až druhořadý význam. Větší zvětšení se hodí například při pozorování podrobností na povrchu planet nebo Měsíce. Maximální využitelné zvětšení pro daný dalekohled je přibližně dvojnásobek průměru objektivu v milimetrech. Např. pro dalekohled s průměrem 100 mm bude maximální využitelné zvětšení okolo 200×. Teoreticky lze do dalekohledu dát okulár, který bude poskytovat ještě větší zvětšení, ale prakticky na daném objektu nespatříte více detailů. Dalším důležitým prvkem je stativ dalekohledu. Je potřeba, aby byl pevný a stabilní (to platí i o montážích). O montážích jsme již psali výše. Azimutální se lépe ovládá a pro začínajícího pozorovatele to může být určitou výhodou. Na paralaktickou montáž je nutné si chvilku zvykat. Pokud nehodláte do dalekohledu investovat příliš velkou částku, je doporučován refraktor o průměru 70 - 100 mm na azimutální montáži. Je to vhodný začátečnický dalekohled. Při pozdějším pořízení většího dalekohledu se hodí i jako malý, lehký dalekohled na cestování. Pokud vám nevadí větší investice a chcete větší dalekohled, bude vhodný Newtonův dalekohled na dobsonově montáži. „Dobsona” o průměru 150 - 200 mm lze pořídit již od cca 5500 - 8500 Kč. Na trhu jsou k dostání samozřejmě i větší průměry. Časté jsou dobsony s primárními zrcadly o průměru okolo 250 - 300 mm. Vedle Dobsona je možné si pořídit dalekohled na paralaktické montáži. Jsou většinou o něco dražší, než dalekohled o stejném průměru na Dobsonově montáži, ale paralaktickou montáž s pohonem využijete, chcete-li také fotografovat. Můžete zvážit i elektronicky naváděnou montáž. Za malý dalekohled o průměru kolem 100 mm zaplatíte i více, než 8000 - 10000 Kč.

Pokud byste chtěli fotit objekty noční oblohy, tak je vhodné začít spíše fotoaparátem s krátkým ohniskem, upevněný na stativu. Focení na paralaktické montáži, popř. přes dalekohled už není nejjednodušší, ani nejlevnější záležitost. Dopředu napovíme, že neexistuje univerzální dalekohled. Ne každý dalekohled je na astrofotografii vhodný. Nemusíte se obávat, že si při koupi nového dalekohledu budete muset vybírat jak dalekohled, tak montáž i stativ. Zvlášť začátečníkům jsou určené kompletní sestavy a stačí si jen vybrat tu správnou. Mimo to jsou dalekohledy vybaveny hledáčkem. Dále jsou často dodávány dva základní okuláry.

Tabulka uvádí základní srovnání typů dalekohledů a jejich vhodnost pro pozorování Měsíce, planet a noční oblohy. Nejde o vyčerpávající přehled, slouží k orientaci.

Elektronicky naváděné montáže jsou moderní, ale nejdražší. Mohou být azimutální, nebo paralaktické. Součástí takové montáže je ovládací panel, který umožní vybrat objekt v databázi. Někteří začátečníci si koupí dalekohled s naváděnou montáží v domnění, že jim dalekohled najede na objekt i když oni sami se na obloze ještě nevyznají. Základní tip je nejdříve se seznámit s hvězdnou oblohou pouhým okem.

V oblasti ovládání zrakem a pozorování se objevují i triedry pro začátečníky i pokročilé. Každá volba má své výhody: monokulární dalekohled je kompaktní a vhodný pro časté cestování, zatímco binokulární dalekohled poskytuje stereoskopický obraz a lepší identifikaci objektů. Pro delší pozorování je ideální použít stativ. Z hlediska použití na noční oblohu pro začátek stačí i menší modely s vhodným průměrem objektivu.

Přes vyjadřování z hlediska parametrů je důležité si uvědomit, že nejdůležitější roli hraje průměr objektivu: čím větší průměr, tím více světla dalekohled nasbírá a tím více toho na noční obloze uvidíte. Zvětšení hraje druhou roli; rovněž platí, že maximální využitelné zvětšení pro daný dalekohled je zhruba dvojnásobek průměru objektivu v milimetrech. Příklad: pro dalekohled s průměrem 100 mm bude maximální využitelné zvětšení okolo 200×. Teoreticky lze použít okulár s ještě větším zvětšením, ale na daném objektu již detailů nepřibyde.

Dalekohledy pro pozorování vesmíru a pro amatérské astronomy se liší i podle toho, zda jde o pozorování Měsíce a planet, či zda je cílem astrofo­tografování. Pro hlubší vesmír je klíčová světelnost a průměr objektivu, zatímco pro planety hraje větší roli kvalita optiky a stabilita montáže. Začátečníci ocení jednoduché modely vhodné pro pozorování Měsíce, planet a jasnějších hvězd. Pollux Carbon 150/750 (EQ3) je příkladem hvězdářského dalekohledu vhodného pro začátek i pokročilejší pozorování: díky velkému průměru 150 mm, parabolickému zrcadlu a vysoké světelnosti nabízí výrazně více detailů než běžné amatérské teleskopy.

USB kamera slouží k přenosu obrazu z různých optických přístrojů do PC. Rozměrem 20x80 tradiční astronomický obří binokulár vyšší řady Celestron SkyMaster ED. Dalekohledy mají dlouhou tradici: první modely vznikaly již v 17. století a pro jejich vývoj byly důležité objevy v optice. Moderní dalekohledy díky technickým inovacím nabízejí vyšší výkon a lepší ergonomii. Dostupné jsou různé speciální dalekohledy pro vymezenou oblast použití. Doporučujeme porovnat jednotlivé modely v testu dalekohledů a vybrat ten nejvhodnější. Existují všeobecné požadavky nezávislé na konkrétním použití, které se týkají všech dalekohledů: hmotnost, ergonomie, dodatečné funkce, voděodolnost, dioptrické korekce pro brýle a povrchové úpravy čoček.

Co se týče povrchových úprav, vícevrstvé čočky snižují odrazy a zvyšují propustnost světla, čímž zlepšují jas a kontrast obrazu. Větší množství vrstevty úprav zvyšuje odolnost vůči poškození a snižuje riziko oslnění. Výběr je však vždy o kompromisu mezi cenou a kvalitou obrazu. Pro širší využití a příznivou cenu existuje široká nabídka Focus a Kowa modelů, které bývají dobrou volbou pro začátečníky i pokročilé.

Jaký dalekohled je nejlepší? Tabulka není vyčerpávající, slouží k základnímu přehledu. Refraktor 70-80 mm, azimutální; Refraktor 100 mm, azimutální; Newton F/4-5 ekvat.; refraktor F/7-8 ekvat.; refraktor F/10 nebo katadioptrický systém ekvat. Dokumenty Hvězdárny Zlín (autor) a další zdroje výslovně uvádějí, že dalekohledy pro pozorování hvězdné oblohy vyžadují jak vhodnou montáž, tak stabilní stativ a správnou optiku. Každý výběr vyžaduje zvážení účelu použití a finančních možností; důležité je zvolit správný model podle zamýšleného použití a očekávaného využití.

tags: #dalekohled #pro #pozorovani #vzdalenych #objektu