Je již téměř pravidlem, že se amatérští astronomové krom otázek týkajících se vesmíru zajímají též o principy praktické optiky. Optické přístroje (dalekohledy a fotokomory) představují prostředky, které umožňují přátelům astronomie pronikat hlouběji do vesmíru, ale u řešit jiné zajímavé otázky. Cílem následujících řádků je naznačit jednoduché řešení nejčastějších otázek.
Princip měření ohniskové vzdálenosti a důležité pojmy
Rovnoběžné světelné paprsky, které vycházejí z velmi vzdálených objektů (Slunce, Měsíc, hvězdy, apod.) a dopadají na spojnou (zvětšovací) čočku se za ní v určitém místě protínají - v ohnisku (F). Rovina, která prochází tímto bodem kolmo na směr osy čočky se nazývá ohnisková rovina (Fr). Když do tohoto místa vložíme projekční plochu (kousek papíru), zjistíme, že se zde vytváří zmenšený, obrácený a skutečný obraz objektu (např. Slunce).
Při měření ohniskové vzdálenosti dutých zrcadel (tedy objektivu pro zrcadlové dalekohledy - reflektory) postupujeme podobně. Zrcadlo obrátíme proti Slunci či Měsíci a jejich obraz zachytíme na malém kousku papíru, který držíme mezi zrcadlem a objektem kolmo na spojnici středu zrcadla a Slunce (Měsíce). Když se nám na papíře objeví ostrý obraz, změříme vzdálenost mezi středem duté plochy zrcadla a projekční plochou (papírem).
Výhodou metody určování ohniskové vzdálenosti je to, že nepotřebujeme znát polohu hlavní roviny měřeného optického systému. Metoda je nejméně vhodná pro fotografické objektivy, které se skládají z většího počtu členů a jejich délka je větší. Je tedy těžké určit polohu hlavní roviny, od které máme měřit vzdálenost k ohnisku.
Promítání obrazu a souvislost s průměrem obrazu
Obraz na projekční ploše se promítá v poměru k ohniskové vzdálenosti objektivu. V reálném promítnutí je průměr obrazu v přibližném poměru s ohniskovou vzdáleností. dm = f . Lze říci, že promítnutý obraz má průměr přibližně 1/100 ohniskové vzdálenosti objektivu. To znamená, že objektiv s ohniskovou vzdáleností f = 1000 mm dává obraz Slunce o průměru 9 mm.
Ohniskovou vzdálenost okuláru je obtížné zjistit přímými měřeními; polohu ohniskové roviny si snadno zjistíme promítáním, ale měřit vzdálenost od ohniska je složitější. Okuláry bývají v praxi označeny svým ohniskem z výroby a lze použít i okuláry určené pro mikroskopy. Pokud jsou kvalitní, jsou dobře použitelné i pro astronomická pozorování.
Barlowova čočka a rozptylné členy pro modulaci ohniska
Existuje jednoduchá metoda zjištění ohniskové vzdálenosti rozptylné čočky (Barlowovy čočky). Změníme ohniskovou vzdálenost systému a vyjádříme ji pomocí vzorců pro tenké čočky. Barlowova čočka patří mezi rozptylné (negativní) čočky, které nemají skutečné ohnisko a nevytvářejí na ohnisku reálný obraz. Aplikuje se před původní ohnisko objektivu a posouvá se tak, aby vzniklo nové ekvivalentní ohnisko.
Na obr. 1 a obr. 2 je ilustrován princip prodloužení ohniskové vzdálenosti pomocí Barlowovy čočky. Pokud f1 a f2 jsou ohniskové vzdálenosti objektivu a Barlowovy čočky a s1 je vzdálenost před původním ohniskem, pak f = (f1 . f2) / (f1 + f2 - d) vyjadřuje ekvivalentní ohniskovou vzdálenost celého systému. Důležité je, že pro správné fungování musí být Barrowova čočka negativní a její poloha relativně blízko ke specifikovanému bodu před ohniskem.
Pro praktické použití je vhodné držet s1 a s2 podle tabulek a výpočtových vzorců. Pokud používáte Barlowovu čočku s f2 = -100 mm a chcete prodloužit ohniskovou vzdálenost o 40 mm, lze postupovat podle tabulky a vypočítat potřebnou polohu s1 a efektivní prodloužení f1 na základě koeficientu A (f2 = A · f1).
Poznámky k praktickému použití Barlowových čoček
Při praktické montáži Barlowovy čočky je třeba myslet na to, že ekvivalentní ohnisková vzdálenost F se vztahuje k celé soustavě. Délka tubusu, konstrukce okulárového výtahu a mechanická délka dalekohledu musí počítat s tímto prodloužením. Při posunu Barlowovy čočky směrem k objektivu lze měnit faktor A a tedy ohniskovou vzdálenost objektivu (f = f1 · A).
Pro dosažení větších zvětšení, která odpovídají 2násobnému průměru objektivu v milimetrech, je potřeba používat krátkoohniskové okuláry s vysokou optickou mohutností, případně kombinaci s Barlowovou čočkou. Při větším zvětšení je nutné také přiblížit oko k okuláru a ošetřit mechanickou délku tubusu a výtahu tak, aby bylo možné zaostřit.
Barlowova čočka může sloužit i pro fotografování. Při zvýšení ohniskové vzdálenosti roste i velikost obrazu na fotografickém materiálu. Při expozicích je vhodné zvážit i použití pointéru a paralaktickou montáž pro stabilní vedení fotokomory.
Dalekohledové parametry a praktické návrhy pro amatéry
Parametr zvětšení (Z) v číselném označení dalekohledu je dán poměrem ohniskové vzdálenosti objektivu a ohniskové vzdálenosti použitého okuláru. Z = f_ob / f_ok. Z menšího zvětšení je prospěšná široká zorné pole a nižší nároky na ruční stabilizaci, zatímco vyšší zvětšení zúží zorné pole a vyžaduje stativ.
Minimální použitelné zvětšení dalekohledu se vypočítá jako Zmin = doba / 7, kde doba odpovídá průměru objektivu v mm. Maximální použitelné zvětšení se odvíjí od optické soustavy a reálné kvality konstrukce; obvykle se pohybuje kolem jednonásobku průměru objektivu až dvou-násobku.
Rozlišovací schopnost (d”) je klíčová pro hodnocení kvality objektivu a vyjadřuje nejmenší rozlišitelnou vzdálenost dvou bodů. Pro odhad kvality se používají dvojhvězdy a zorné pole, které lze přibližně vypočítat z poměru mezi velikostí zorného pole okuláru a zvětšením. Čím větší průměr objektivu, tím více světla dalekohled shromáždí a tím slabší hvězdy lze zaznamenat.
Světelný zisk dalekohledu je poměr druhé mocniny průměru objektivu. Pro porovnání dvou dalekohledů se počítá SZ_rel = (D1^2)/(D2^2). Čím více světla dalekohled shromáždí, tím jasnější obraz je k dispozici pro oči i pro fotokomoru.
Praktické tipy pro konstrukci a používání
U amatérských dalekohledů je často potřeba zkoušet polohu hlavní roviny a v modelu s trubicí z hardboardu vyzkoušet zaostření s různými okuláry. Je nutné zajistit, aby se okulár dal pohodlně zasunout a aby byl pozorovací obraz ostrý. Při pozorování nekonečně vzdálených objektů (Slunce, Měsíc) je důležité nikdy nepohlížet přímo na Slunce a vždy použít bezpečnostní postupy.
Rozptylné čočky (Barlowovy čočky) a jejich varianty jsou v amatérské praxi standardními součástmi teleskopů a umožňují vylepšit dosah a rozlišení. Vhodná je volba achromatické Barlowovy čočky, případně jednodušší negativní brýlové čočky s ohniskem v rozmezí -100 až -66,7 mm, které umožňují prodloužení ohniskové vzdálenosti a tím i zvětšení.
Pro noční fotografování lze využít Barlowovu čočku ke snímání jemnějších detailů a většího průměru mračností nebo planet. Při fotografování planet je nutno použít větší ohniskové vzdálenosti a počítat s požadavkem na delší expoziční dobu a pečlivou stabilizaci systému.
Co sledovat při výběru a používání dalekohledu
Obecně platí zásada: čím větší průměr objektivu, tím více světla se shromáždí a tím slabší objekty budou viditelné. Při výběru skla se vyplatí zvolit BaK4 sklo pro lepší propustnost světla a ostřejší obraz. Antireflexní vrstvy zlepší jas a kontrast v celém zorném poli. Voděodolnost a nízká hmotnost jsou praktické pro turistické použití.
Z hlediska zvětšení platí, že pro obecné pozorování mlhovin a hvězdných polí se hodí normální zvětšení, které zajišťuje jasný obraz bez ztráty světla. Při větších zvětšeních je zapotřebí stabilního postoje a pečlivého vedení, aby byl obraz ostrý a zorné pole použitelně široké.
Tabulky a příklady
Tab. 1 shrnuje vztahy mezi ohniskovými vzdálenostmi, zvětšením a délkou soustavy. Tab. 2 uvádí posun polohy ekvivalentního ohniska pro konkrétní kombinace f1 a f2. Tab. 3 ukazuje maximální průměry disků planet při různých ohniskových vzdálenostech.

Vizualizace modelu je užitečná pro pochopení vztahů mezi hlavní rovnou, ohniskem a projekční plochou.
How To Use A Barlow Lens.. Tips & Tricks
Pro základní pochopení zvětšení a světelného zisku lze využít jednoduché příklady: například Z = f_ob / f_ok a SZ_rel = D1^2 / D2^2. Pozor na praktické limity a atmosférické podmínky, které mohou skutečné výsledky výrazně ovlivnit.
Závazné poznámky pro čtenáře
Minimální a maximální použitelné zvětšení dalekohledu se odvíjí od průměru objektivu, velikosti výstupní pupily a podmínek pozorování. Při konstrukci a experimentování s Barlowovou čočkou postupujeme systematicky podle výše uvedených vztahů a tabulek, abychom dosáhli požadovaného zvětšení a ostrosti obrazu.
tags: #dalekohled #zvetseni #vzorec