Flexaret je pojem, se kterým se ve světě fotografie potkáte jednou a pak už se vás nepustí. Zatímco minulý týden vám Kryštof Korč přiblížil historii samotné značky, dnes se podívá na zoubek jednotlivým typům, kterými česká značka ohromila nejen amatérské, ale i profesionální fotografy. Vítejte do světa Flexaretů!
Co je Flexaret a jak vznikl
První přístroj s názvem Flexaret se objevil v roce 1939. Výrobcem ještě nebyla Meopta, ale závod Optikotechna Přerov (po válce přejmenován na Meoptu). Byla to dvouoká zrcadlovka klasické konstrukce s celokovovým tělem a objektivem Mirar 4,5/75 mm a německou závěrkou Prontor (1s - 1/150s).
Flexaret nebyl jen amatérským, ale i profesionálním nástrojem; často jej používali fotografové i mimo běžnou praxi. Používal se svitkový film a formát 6×6 cm, mnohem později také kinofilm; objektivy nebyly výměnné.
Postupný vývoj modelové řady
Flexaret I neměl počítadlo snímků a jejich počet se zjišťoval červeným okénkem na zadních dveřích přístroje. Teprve roku 1948 byl představen (tentokrát již Meoptou) nový typ, Flexaret II - ten měl již zaostřování páčkou pod objektivem, synchronizační přípojku pro blesk, samospoušť a také lepší objektiv Mirar II 3,5/80 mm.
Flexaret III (vyr. Flexaret IVa) přinesl možnost použití dvou různých filmů v jednom přístroji díky speciálnímu adaptéru pro kinofilm (formát 24×36 mm). Na přístroji byla dvě spřažená počítadla - při 12. a 24. snímku se pohnulo přídavné desítkové počítadlo a počet snímků se četl z obou počítadel. Byla to “z nouze ctnost” - kinofilm rychle roztáhl svět fotografování a u nás byl nedostatek kvalitních přístrojů.
Flexaret VI (1961-1967) přinesl bajonety pro nasazování sluneční clony a filtrů a antireflexní úpravu vnitřku; navíc byl vyveden v šedo-stříbrno-černém designu a vypadal tak ze všech typů nejlépe. Předposledním typem byl Flexaret Standard (vyráběl se současně s VI) - levnější typ bez počítadla a bez možnosti kinofilmu, ale mohl se fotografovat na formát 4,5×6 cm po vložení speciální masky.
Posledním modelem byl Flexaret VII (1966-1971). Zachovává přednosti předchůdců a navíc nabízí možnost samostatného natažení závěrky a multiexpozice. Jako jediný z řady nabízí Fresnelovu čočku na matnici; s moderními závěrkami Prontor dosahuje nejkratší čas až 1/500 s. Výroba byla ukončena roku 1971.
Typy a jejich technické specifikace v krátkém výčtu
- Flexaret I (1939-1948): Mirar 4,5/75 mm, závěrka Prontor, počítadlo snímků neexistuje.
- Flexaret II (1948-): Mirar II 3,5/80 mm, páčkové ostření, synchronizace pro blesk, samospoušť, PC konektor později, výměna objektivu nebyla standardně možná.
- Flexaret III (1948-): možnost kinofilmu s adaptérem, dvoupočítadlový systém pro snímky 12 a 24.
- Flexaret IV a IVa: inovace pro kinofilm, dvou filmů najednou - z hlediska koncepce důležitá změna ve výrobě.
- Flexaret V (1958-): nejintuitivnější ovládání, závěrka natahována spolu s filmem, pojistka spouště.
- Flexaret VI (1961-): šedozelený design, bajonety pro předsádkové čočky, automatické rozpoznání formátu 135/120, antireflexní úprava.
- Flexaret VII (1966-1971): Fresnelova čočka, 1/500 s, multiexpozice, kinofilm a 24×24 až 24×36 mm, samostatné natažení závěrky.
Současný sběratelský kontext a servis
V současnosti leží Flexarety na bazarech a sběratelském trhu a nalezneme prakticky téměř vše z produkce Meopty. Pokud máte doma starší model a chcete ho zprovoznit, je možné se obrátit na servisní středisko - rádi pomůžeme s generální opravou a s filmovým materiálem. Pokud hledáte sběratelskou investici, nejvzácnější bývají první přístroje ze série Flexaret I, které jsou téměř totožné s Flexettem, ale již nesou nové jméno. Pro praktické použití v dnešní době bývá ideální Flexaret III a vyšší, jelikož umožňují jednodušší údržbu a případné opravy.
Pokud vaše srdce zatouží po Flexaretu, zkuste prozkoumat náš bazar, možná tam na vás zrovna nějaký čeká. PO ČÍHÁM SI NA FLEXARET!
Doplňkové informace a historie pro zájemce
Flexaret nebyl jen amatérským, ale i profesionálním nástrojem; fotografie z něj tvořili nejen nadšenci, ale i zkušení fotografové. Flexarety od A do Z ukazují, že dvouoká zrcadlovka byla a je výjimečným nástrojem pro záběry na 4,5×6 cm a další formáty.
Začínáme s analogem 02: Ovládání Flexaretu VI + vkládání filmu
V rámci dělby práce v tehdejší RVHP si museli čeští fotografové vystačit s přístroji dováženými ze SSSR a NDR. Flexaret I byl prvním modelem, který byl vyráběn v Přerově a později přešel k Meoptě. Na konci své produkce Flexaret VI a VII poskytovaly komplexní možnosti včetně kinofilmu a různých přídavných řešení, což z nich dělá dodnes atraktivní objekty pro sběratele.
Technický a historický přehled na závěr
Flexaret je dvouoká zrcadlovka s pevnou konstrukcí a různými variantami závěrek a objektivů; postupně přecházel z Prontoru k modernějším závěrkám a v některých modelech byly uvedeny inovace, jako je možnost kinofilmu, počítadlo snímků nebo bajonetový systém pro předsádkové čočky.