Jaka je kvalita teleskopu Vixen ED/SD: podrobná recenze a srovnání napříč řadou

Dlouho slibovaná recenze tohoto opticky vynikajícího dalekohledu, disponujícího v nabídce Vixena největším průměrem objektivu, je konečně tady . Refraktor vlastním už rok a půl a za tu dobu potvrdil očekávané nadprůměrné vlastnosti, které jsem v minulých letech shledal u menších sourozenců, tedy ED 81S a ED 103S. Mezitím tato trojice teleskopů prošla určitým vývojem, naštěstí pozitivním, a děje se tak i v dnešní nelehké době, jak se brzy v tomto článku dozvíte.

Vzhledem k tomu, že všechny zmiňované poloapochromáty ( z pohledu přísné definice prezentované především německým optikem W.Rohrem ) mají totožnou skladbu skel i světelnost, a mají logicky v praxi stejné vlastnosti, pojal jsem i vzhledem k výše uvedeným faktům tuto recenzi poněkud jinak - řadu detailních informací najde čtenář ve starších článcích, především ve dvou dílech týkajících se refraktoru ED 103S.

Nová řada SD II a základní parametry

Právě v této době přichází japonský Vixen s inovovanou řadou těchto dalekohledů, která nese označení "S II". Pojednáme tedy o dosavadním vývoji naší trojice refraktorů a seznámíme se se základními parametry. Pro nás je podstatné to, že po celou dobu jsou tyto dalekohledy osazovány stále stejnými, a pořád stejně skvělými, dvoučočkovými objektivy se vzduchovou mezerou, které mají oproti složitějším vzduchovým tripletům nesporné výhody.

V dobách minulých, kdy se tyto refraktory objevily a nesly označení ED 81S ( a analogicky ED 103+115 S ), se o použitých druzích skel zásadně mlčelo... V té době bylo úžasnou novinkou možnost používat nové fluorofosfátové sklo od japonské Ohary s označením S-FPL 53, jehož Abbého číslo dosáhlo nevídaných hodnot na úrovni krystalu fluoritu vápenatého.

Toto výborné sklo se do povědomí amatérů i profesionálů dostalo především díky čínské Syntě a jejich dodnes oblíbených SW EDček. Od začátku bylo zřejmé, že poměrně velký cenový rozdíl mezi dvěma Vixen refraktory - ED 81S a ED 80Sf - má své opodstatnění, neboť se rychle ukázalo, že japonský objektiv zcela zřetelně kvalitou převyšuje ten čínský.

Později firma Vixen publikovala i nějaké ty grafy - viz. Diskutovat se začalo o nejen přesnější výrobě japonského Vixena, ale také o druhém, tedy partnerském, skle v použitých dubletech, které by mohlo ten kvalitativní rozdíl vysvětlit. O aplikaci skla S-FPL 53 už dnes firma Vixen hovoří, ale o partnerském skle nikoliv...

Nepřímým důkazem, že druhým optickým sklem v objektivech Vixen je sklo lanthanové, je přímé srovnání s objektivy jiných výrobců ( typicky německý Teleskop-Service ), kteří v době nedávné začali tento optický design používat a vyrábějí tedy ED APO refraktory s vlastnostmi shodnými s SD objektivy Vixen. Těmi vlastnostmi mám na mysli charakter zbytkové barevné vady a její chování po vřazení různých hranolů a binohlav. Lanthanové optické sklo je vlastně jedno z prvních ED skel, o jehož masové nasazení do výroby astronomické optiky se zasloužila právě firma Vixen ( bylo to v okulárech LV a LVW ). A praxe ukazuje, že kombinace skel FPL 53 + Lanthan je v současné době ideální, prostě nejlepší.

Jak už jsem výše naznačil, tak veškeré inovace ED(SD) dalekohledů Vixen, se týkaly v podstatě jen mechaniky - a je tomu tak i v současné době. Výjimkou je fotografické příslušenství - s dosavadní řadou s označením SD dal Vixen na trh zcela novou fotografickou sadu sestávající z rovnače pole a reduktoru.

Oproti původní, a tedy prvotní, řady ED se inovovaná SDčka lišila malou změnu designu a především přepracovaným vnitřním clonovým systémem, který umožnil fotograficky využít velikost čipu full-frame, respektive kruh o průměru 44mm.

Oproti špičkové optice ale v něčem mechanické provedení stále tak úplně vyhovující nemusí být a firma ho navíc vylepšuje jen po kouskách a pomalu...

Vynikající objektivy a nové fotografické příslušenství je v řadě SD stále degradováno distančními podložkami mezi skly dubletu, které bohužel zasahují do svazku světla - vizuálně jsem újmu nikdy neshledal, ale fotograficky toto u jasných hvězd zcela určitě vadí, což právě teď Vixen přiznal a problém odstranil v nově nabízené řadě SD refraktorů, kterým v typovém označení přibyla římská dvojka.

Zatím je u centrálního prodejce Vixena v Německu ( Bresser ) k dispozici jen nejmenší SD 81S II. Tedy - zvolejme " sláááva " a dodejme, že pohled do objektivů nové řady SD Vixenů vypadá už skutečně tak, jako na titulním snímku.

Ovšem potenciálního zájemce o DSO fotografii přes některý SD dalekohled bude dále trápit k tomuto účelu méně vhodný typ standardně dodávaného fokuséru. Nemožnost otáčení výtahu můžeme obejít originálním příslušenstvím v rámci redukce z vixeního závitu M60, ale zbytkové vůle jednoduchého hřebínku budou určitě dělat vrásky na čele těm, kteří vyžadují všechny rohy stejně ostré.

V tomto případě tedy nezbude nic jiného, než nemalá investice do osvědčeného fokuséru MoonLite nebo Feather Touch od Starlight Instruments - jedině tyto firmy totiž dodávají potřebnou redukci ze závitu na tubusu refraktorů Vixen a dostanete od nich zaručeně pasující výtah.

Abychom mechanické provedení tubusů SDček jen nehanili, poukážeme i na jejich kladné vlastnosti. Stroze navržené tubusy, podobně jako u konkurenčního Takahashi, mají velkou výhodu v tom, že jsou podstatně lehčí. Ocení to jak pozorovatelé-planetárníci, tak dso-astrofotiči.

Nejen celková délka, ale i výsledná hmotnost a její rozložení na obou koncích tubusu, mají logicky zásadní vliv na dosaženou stabilitu u použité montáži. Vixen refraktory mají velmi dobře provedenou objímku objektivu, která jde snadno z tubusu odšroubovat ( snadné čištění zadní plochy objektivu ) a zaručuje optimální kolimaci. Nevýhodou je zase pevná rosnice.

Soustava clon uvnitř tubusu skutečně doznala potřebných úprav pro vykreslení širšího pole. Následuje firemní tabulka základních parametrů refraktorů Vixen ED (SD).

Pokud vlastníte Vixen refraktor prostřední velikosti, tedy 103 mm v průměru, tak si říkáte, že větší bráška bude jen malinko větší. Nicméně po vybalení z klasické vixení přepravní krabice, což obnáší tři krabice v sobě oddělené ještě polystyrénem, rychle zjistíte, že SD 115ka je už hodně dospělý dalekohled. Srovnávací snímek ED 103 vs. ...

Montáže EQ5 a EQ6 jsou hojně se vyskytující a tudíž dobře uložené v povědomí astroamatérů, a pro představu poslouží tedy velmi dobře. Naopak některé montáže Vixen, které já provozuji, jsou k vidění zřídka. Pro dalekohled SD 115 vám jako minimum dobře poslouží montáž třídy EQ5. Vyhoví i u velkých zvětšení, případně i na astrofoto.

Při použití binohlavy a poctivého optického hledáčku, jako je to na obr.výše, je to u větších zvětšení blízko únosné meze - prostě nesmí moc foukat. Zde je pochopitelně lepší pokoukání při jízdě na uvedené SXP - tato montáž má nosnost někde mezi EQ5 a EQ6.

V úvodu zmíněná velmi šikovná montáž Vixen AP je ve verzi plně motorizované EQ pro SD 115ka opravdu hraniční - zatímco ED 103ka je velmi dobře použitelná, tak SD 115ka už není to ono ... Situace se dost zlepší, když se použijí jen ručně poháněné moduly. A úplně nejlepší je použití SD 115ky na této montáži v sestavě AZ a bez pohonu.

Kdysi jsem poměrně dlouhou dobu vlastnil SW ED100ku, což byl velmi kvalitní dalekohled, jak na pozorování, tak na fotografování Měsíce. Oproti dnešním moderním a kapku světelnějším ED APO refraktorům měl nespornou výhodu - téměř nulové zakřivení pole.

Vzpomínám díky tomu na fantastické bodové hvězdy až u kraje pole v obřích 2" Naglerech. U většiny dnešních takovýchto EDček je nutno v tomto případě pro bodové hvězdy u clony kapku přeostřit a je tomu tak i u diskutovaných Vixenů. Ty ale vás dostanou vynikající brilancí a stejně tak mikrokontrastem, což je v případě přímého srovnání ten nejmarkantnější rozdíl oproti klasickým čínským EDčkům.

Až v druhé řadě si všimnete, že viditelně menší je i zbytková barevná vada a celková čistota obrazu. Po nějaké době pozorování s ED100, si kamarád, se kterým jsem jezdíval na Šumavu, pořídil ED120ku. I přes nebývale příznivé Rc-indexy, které W.Rohr těmto dalekohledům naměřil, byl tento větší bráška v něčem o poznání horší - oproti ED100ce měl zřetelnou sférochromatickou vadu, kterou trpí především světelnější dublety ( k účinnému potlačení barevné vady vyššího řádu je zapotřebí možnost korekce více čočkami, typicky tripletem ).

Díky tomu se už tak většíBarevná vada zhorčovala i směrem k okraji pole a takový červený Mars moc velké zvětšení nesnesl. Mezi ED120mi byly kvalitativně dost velké rozdíly a bylo poznat, že použitý optický design byl v tomto případě už za únosnou hranicí.

To byl důvod, proč jsem se při nákupu Vixena ED 115 dost obával, jak to bude s výše uvedeným v jeho případě... Přeci jen - ED120ku v našich končinách na porovnání najdete, ale v případě všech tří Vixenů jsem byl osamocený průkopník. Obavy byly naštěstí liché a ten rozdíl mírně většího průměru oproti ED 103ce v otázce zbytkového sekundárního spektra sotva postřehnete.

Pokud bych měl charakter zbytkové barevné vady u SD 115ky nějak blíže kvantifikovat ( nemaje při tom k dispozici žádně naměřené hodnoty ), tak z pohledu přísné metodiky na bázi zjišťování Rc-indexu se sice bude mluvit o poloapochromátu ( Rc-index = 1 až 2 ), ale hodnota onoho Rc-indexu bude určitě blízko "1", tedy na hranici apochromátu ( nejlepší SW ED80ky a 100ky měly naměřený Rc-index = 1,6 ).

Abychom zjistili realitu, pozorování v nekonečnu i při vysokém zvětšení je prost barevných lemů, a že se nejedná o skutečný apochromát, poznáte pouze při přeostřování střídavě před a za ohnisko, kdy se objeví slabé barevné lemy.

Naprosto čistý obraz bez lemů i při přeostřování, resp. Vyjma hranolu ze skla BK7 v 2" velikosti, je použití hranolu z jiného optického skla ( typicky BAK4 ) spíše ke škodě - zde doporučuji kvalitní stříbřené zrcátko, které zbytkovou barevnou vadu neovlivní.

V tomto případě mluvím o použití hranolu bezprostředně před okulárem, tedy když místo klasického zrcátka chci odklon paprsků realizovat hranolem. Jiná je situace, když použiji hranol před binohlavou - v tomto případě je nutno potřebný násobič zařadit už před hranol. Násobič-korektor v první řadě prodlouží ohnisko natolik, že výsledná světelnost je o dost horší, než kritická hodnota F8, od které je vnesená barevná vada hranolem už patrná. Ve druhé řadě pak eliminuje totéž u hranolů v binohlavě.

A když máte navíc štěstí, že jako celek má ta kupa skla všech hranolů za následek zmenšení barevné vady celé soustavy - a to se v případě všech SD refraktorů Vixen stane - máte v binohlavě pohled, o kterém můžete s jistotou říci, že je APO ( viz. mé fotografie ve 2. Refraktory Vixen SD jsou tedy svými vlastnostmi předurčené pro pozorování těles sluneční soustavy.

Samozřejmě, že neurazí ani v případě pozorování pro daný průměr dostupných DSO, v případě těsných dvojhvězd a plošně málo kontrastních objektů budou rovněž jako ryba ve vodě. Tomu je potřeba podřídit i výběr okulárů, chceme-li skvělé vlastnosti objektivu využít.

Jako nejlepší a současně univerzální okuláry doporučuji výběr z řad TeleVue Delosů, či DeLite. V případě naváděné a stabilní montáže lze využít takových lahůdek, jako jsou okuláry Takahashi Abbé Ortho nebo Vixen HR.

Vixen SD 115S je především vynikající dalekohled na planety a Měsíc ( sluníčko samozřejmě nevyjímaje...), kde nejvíc oceníte jeho rychlou temperaci a vynikající brilanci, která je zpravidla lepší, než u často používaných vzduchových tripletů, které v cenově dostupných dalekohledech také mívají nezřídka problém s kolimací.

Jeho objektiv je výborně korigován, takže ohledně zbytkové barevné vady byste pro docílení viditelně lepšího obrazu museli pořídit velmi kvalitní triplet se sklem S-FPL 53. Dílčí mechanické nedostatky nebudou většině pozorovatelů na obtíž, nicméně v případě fotografování DSO je bude nutné řešit.

Osobně bych SD refraktory Vixen na astrofotografii použil jen v případě, kdy už dalekohled vlastním a chci DSO fotografii zkusit. Primárně na astrofocení bych se poohlédl po jiných refraktorech, které jsou k tomuto účelu lépe vybavené, zpravidla i levnější, i kdyby třeba měly horší objektiv.

Na samotný závěr přidávám dvě fotografické ukázky Měsíce, které byly pořízeny 21.dubna 2021 právě přes refraktor Vixen SD 115S, jehož ohnisko bylo prodlouženo v prvém případě konvertorem 1,4x ( výsledná ohnisková vzdálenost 1250 mm ) a ve druhém pomocí konvertoru 2x na 1780 mm. Oba snímky vznikly jako single-shoty do JPG při ISO 400 fotoaparátem Fujifilm XT-3 a to expozicí 1/125 sek. ( resp. 1/60 sek.).

Tabulka s podrobnými parametry jednotlivých modelů je uvedena výše a ilustruje rozdíly mezi ED a SD řadou. Přístup k fotografické výbavě a volbě montáže nabízí praktičnost pro široké spektrum uživatelů, od astronomů zaměřených na planetaření až po nadšence do hlubokého vesmíru.

Jako závěrečný pohled - SD 115S zůstává vynikající volbou pro pozorování planet a Měsíce s vynikající brilancí a téměř nulovým polárním zjevem, zatímco pro astrofotografii vyžaduje pečlivé řešení mechanických detailů a volbu vhodného focuseru a montáže.