Jemně ostreni na objektivu: jak ostření funguje a jak ho doladit

Znalost ostřicích systémů v těle fotoaparátu je velmi důležitá nejen při výběru nového fotoaparátu, ale hlavně při jeho používání. Lidskému oku stačí k automatickému zaostření na dané místo pouhé mrknutí. Pro stroj je ovšem tato operace mnohem složitější. Jak se s problémem ostření vypořádávají různé fotoaparáty? Co se děje ve fotoaparátu, když zaostřujeme na nějaký objekt?

Nejjednodušší přístup, kterému stačí sledovat část obrazu na hlavním senzoru a pak postupovat velmi přímočaře, je systém detekce kontrastu. Jeho princip je následující: systém zkusí jemně změnit zaostření objektivu (například směrem k nekonečnu) a pokud vyhodnotí, že se obraz rozmazal, zastaví svou činnost a zkusí ostřit na opačnou stranu. Jestliže se ale systému podařilo obraz zaostřit, pokračuje v pohybu čoček daným směrem, dokud se ostrost zlepšuje. O tom, jestli je zaostřeno, se systém dozví, až příslušné místo „přejede“ a obraz se zase začne rozmazávat. Nízký kontrast na hranách (vlevo) při nezaostřeném obrazu. Míra rozmazání obrazu se zjišťuje pomocí algoritmů pro detekci kontrastu, odtud tedy plyne název metody. Tento systém nepotřebuje ke své práci žádný složitý hardware, takže ho lze použít kdekoliv.

Oproti tomu zrcadlovky používají zcela jiný systém, který ale vyžaduje zvláštní čip určený jen pro ostření. Na obrázku níže je tento čip vidět na spodní části těla fotoaparátu. Obrázek od Panasonicu ukazuje průřez typickou zrcadlovkou. Ve skutečnosti se používá zjednodušení a neporovnávají se celé obrazy, ale jen proužky o tloušťce 1 pixelu. Světlo, které přišlo zleva, se porovná s tím, které přišlo zprava, a z jejich rozdílu (fázového posunu) fotoaparát ihned ví, kterým směrem má pohnout s objektivem, a dokonce jak daleko. Je tedy možné přímo skočit na pozici, kdy obraz bude správně zaostřený! Ostrost se zjišťuje na červeně označeném proužku. Na rozdíl od detekce kontrastu tento systém dovoluje také snadno sledovat i pohybující se objekt. Pro ostření je klíčové, aby v obraze byly hrany, které jsou kolmé na onen detekční proužek (na fotografii výše vyznačený červeně).

V případě, že bychom v příkladu nahoře chtěli zaostřit na místo, kde jsou jen horizontální hrany (například běžné žaluzie), fotoaparát by neměl šanci. Proto se přidává i druhý proužek s vertikální orientací, čímž vzniká křížový senzor. Nevýhodou tohoto přístupu je samozřejmě nutnost existence separátního čipu. Ostřicí body jsou u takového čipu navíc pevně dané, takže u základních zrcadlovek je tento systém kvůli ceně zjednodušený a je možné ho použít jen na několik (jednotek) bodů. Obrázek níže ilustruje ostřicí body Canonu 1D X. První obrázek ukazuje, jak vypadá hledáček s 61 ostřicími body. Na druhém obrázku je přehled detekčních proužků, které patří k jednotlivým bodům. Praktickým dopadem tohoto typu systému je nemožnost ostřit u videa nebo obecně při zvednutém zrcátku - světlo z venku se v tu chvíli jednoduše k ostřicímu čipu ani nedostane.

V mnoha fotoaparátech se používá kombinace obou přístupů. Detekční proužky pro fázové ostření jsou různým způsobem integrovány přímo na hlavním senzoru, kde nahradily některé barevné pixely. Vzhledem k tomu, že těch je obvykle nad deset milionů, ztráta pár set pixelů nevadí a chybějící obraz se dopočítá z okolí. Tento systém se rychlostí zatím většinou nevyrovná detekci fáze na samostatném senzoru, ale každým rokem se mu přibližuje. Ještě radikálnější byl Canon u modelu 70D, kde má každý pixel na hlavním senzoru svoji pravou a levou polovinu, a je tak možné fázově ostřit na libovolném místě ve snímku. Jedná se ale o zrcadlovku, která má i separátní AF senzor, takže tyto dělené pixely se využívají jen při natáčení videa a při Live View.

Trochu krok stranou předvedl velký experimentátor Sony, který se před léty rozhodl, že zkusmo vytvoří jednu řadu zrcadlovek s pevně zabudovanými zrcátky. Jak bylo zmíněno u zrcadlovek, jejich klasický problém je, že při sklopení zrcátka (natáčení videa, LiveView) přestane fungovat ostření. Právě zafixovaná zrcátka, která se nesklápí, tuto vadu na kráse odstraňují a ostření zůstane možné během libovolné operace. Nicméně Sony zároveň zrušilo optický hledáček, takže přístroj rámcově funguje jako kompakt (obraz z hlavního senzoru se zobrazuje v elektronickém hledáčku) a pevné zrcátko před snímačem slouží jen k odvedení části světla k ostřicím senzorům. Aby fungoval zároveň hledáček i ostření, zrcátko je poloprůhledné, takže tento systém se nazývá Single-Lens Translucent (SLT).

Správně zaostřený hlavní objekt je jedním z předpokladů, že se snímkem budete zabývat i při jeho následném zpracování a že jej tedy nesmažete hned ve fotoaparátu. Jaký ale nastavit režim automatického zaostřování na vašem fotoaparátu a v jaké situaci? Kdy je dobré použít AF-S (One Shot) a kdy zase AF-C (Ai Servo), co je to AF-A, kdy a jak se používá tzv. ostření na palec? Na tyto otázky vám ve videu odpoví Luděk s Michalem. V předchozích dílech se můžete podívat na to, jak pracovat s expozičním časem a co ovlivňuje hloubku ostrosti a jak docílit takové, jakou si představujeme.

Základní režimy ostření a jejich použití

FX CMOS BSI snímač s rozlišením 45,7 Mpx, RGB snímač 180K (180 000 pixelů) umožňuje přesnější měření expozice, AF modul Nikon Multi-CAM 20K s fázovou detekcí TTL, jemným doladěním zaostření a 153 zaostřovacími poli. Tento režim je opravdu pro začínající fotografy a nedoporučoval bych ho používat nejdříve, jak to bude možné. Jednak Vám fotoaparát nabízí někdy až nesmyslné kombinace nastavení clony, času a ISO citlivosti a tím tak sám degraduje svojí kvalitu. Režim priorita času Vám umožňuje nastavení konstatní rychlosti závěrky a sám dle světelných podmínek upravuje hodnotu clony (f).

Tudíž například, když fotíte běžícího geparda, nastavujeme si čas v rozmezí 1/1000 - 1/1200 sekundy, abychom měl jistotu, že pohybující se zvíře bude dostatečně ostré. Tím, že si vyberete prioritu času, tak se toto nastavení na základě změny světelných podmínek a fotoaparát si nastavuje automaticky clonu. Je potřeba si dávat pozor na to, že pokud máte objektiv s minimální clonou f4 a nastavíte si tak rychlý čas, že fotoaparát clonu nastaví na minimum, budete muset zvednout hodnotu ISO citlivosti, aby fotografie nebyla podexponovaná. Tento režim je vhodný například na fotografování přírody, kdy čas (jelikož fotíme ze stativu) nemusíme řešit a jde nám hlavně o to, aby fotografie byla pěkně ostrá.

Čím vyšší clonu si nastavíme, tím je fotografie ostřejší. Tzn, že pokud máme například nastavenu clonu f4 a budeme fotografovat strom na louce, tak bude strom ostrý, ale prostředí před a za stromem bude rozmazané. Jelikož chceme dosáhnout ostrosti celé fotografie je nutné clonu zvednout, řekněme na f11 - f13 a tím dosáhneme ostrosti celé fotografie. Osobně fotografuji zvířata na režim priority clony a to funguje tak, že si nastavíte Vámi požadovanou clonu a rychlost závěrky (její výšku musíme hlídat, abychom udrželi fotku z ruky, ideálně by rychlost závěrky měla být minimálně rovna ohniskové vzdálenosti objektivu, tzn., pokud mám objektiv 300mm, měl bych používat z ruky čas závěrky minimálně 1/300 sekundy) regulujeme nastavením citlivosti ISO.

Nevýhodu v tomto režimu vidím jedině v tom, když například fotografujete běžící zvíře, kde v jeho okolí jsou části krajiny světlé a části tmavé a zvíře probíhá obojím. Každopádně toto nastavení je dle mě na fotografování zvířat nejlepší. Taktéž všechny své fotografie fotím podexponované, tzn., že fotografii ztmavím na -0,7 až -1,3 EV, čímž docílím dvou věcí.

AF-A je označení pro Auto Focus - Automatic. Tzn., že fotoaparát za nás vybírá ostřící body. Ve většině případů je tento typ ostření nepoužitelný, jelikož fotoaparát naprosto netuší, zda fotografujete psa, ten strom za ním nebo celou scénu. AF-S je Auto Focus - Single Shot (u Canonu One Shot). Tento typ ostření vybíráme pro focení nepohyblivých objektů. AF-C je Auto Focus - Continuous (u Canonu AI Servo). Tento typ ostření si vždy vybíráme pro fotografování pohyblivých objektů.

AF-M je Auto Focus - Manual. Manuální ostření můžeme použít například v situacích, kdy fotoaparát díky světelným podmínkám či jednobarevnosti scény nemůže automaticky zaostřit. Důležitým předpokladem pro účinné ostření je nastavení výběru ostřících bodů na ruční. Tzn., nastavíte si ruční výběr ostřícího bodu a před každým exponováním vyberete kruhovým voličem napravo od displeje fotoaparátu ostřící bod, který Vám vyhovuje pro správnou kompozici fotografie.

Praktické tipy pro ostření při fotografování zvířat

Při kompozici fotografie je důležité si brát v úvahu pozadí za zvířetem a blízké okolí, aby nebyly rušivé prvky a nebylo nutné ořezávat detaily. Například při focení ptáka zvažte, na čem sedí, zda se to k němu hodí a zda kompozice bude dobrá. Pokud fotíte zvíře v zajetí, je vhodné udržet dojem, že fotografie vznikla v přírodě. Ideální je exponovat tak, aby bylo vidět do očí, a aby bylo jasně patrné, že oči odrážejí světlo, například slunce. Všeobecně je jednou ze zásadních cest k dobré fotografii čas, který strávíte čekáním na perfektní okamžik a teprve když přijde, exponujete fotografii. Opravdu se nedá vyfotografovat 157 zvířat za jeden den tak, aby všechny fotografie vyhrály soutěž National Geographic.

Úplně poslední, ale jednou z nejvíce důležitých věcí je ta, aby jste vždy zvířata (i lidi) fotili z úrovně očí nebo zespoda. Pokud budete fotit vrabčáka sedícího na zemi a půjdete na to ze stoje, fotografie nebude nikdy moc použitelná, jelikož zem je hned za ptákem. Druhou a podstatně důležitější věcí než je cena fotoaparátu je jeho znalost a schopnost rychlého nastavení pro komponování fotografie. Není určitě pravidlem, že v případě, kdy si pořídíte fullframe zrcadlovku za 100 tisíc a za dalších 100 objektiv, budou Vaše fotky hned za měsíc stejné jako fotografů, kteří fotí roky. Všechno je to o praxi a focení, focení a focení.

V praxi se často doporučuje testovat ostření a jemné doladění AF podle konkrétního objektivu a těla. Pokud zjistíte front- nebo back focus, postupujte podle návodu pro jemné doladění AF. Důležité je, že jemné doladění AF funguje na konkrétní objektiv a po výměně objektivu není nutné doladění přenášet na nové sklo, fotoaparát si pozná, že šlo o jiný objektiv. Vytvoření správného nastavení bývá postupné a vyžaduje opakované testování, dokud ostření není spolehlivé.

V závěru: ostření je komplexní a závisí na kombinaci těla, objektivu a světelných podmínek. Ačkoliv moderní fotoaparáty nabízejí pokročilé technologie, praktická zkušenost a časté fotografování jsou klíčem k lepším snímkům. Proto je důležité vyzkoušet různé režimy, naučit se číst světlo, a hlavně - fotit co nejvíce.

tags: #jemne #ostreni #na #objektivu