MLHOVINA LEV (NGC 2392) A JEJÍ INFRAČERVENÉ ZOBRAZENÍ JWST

Vesmírný dalekohled JWST pořídil snímky mlhoviny NGC 2392, přezdívané Lev, a zdůraznil vnitřní struktury tohoto objektu ve srovnání s dřívějšími záběry Hubbleova teleskopu. Image Processing:A. Hubbleův vesmírný dalekohled HST tuto planetární mlhovinu pozoroval v roce 2000 ve viditelném světle a vyobrazil ji ve tvaru lví tváře s „hřívou“ mlhavých objektů ve tvaru komety. Webbovo infračervené vidění nicméně odhaluje kompaktní shluky prachu a opar ionizovaného plynu, které nejsou v původních záběrech tak zřetelné.

Jádro mlhoviny Lev skrývá smrt centrální hvězdy bohaté na kyslík - bílý trpaslík, jenž „vaří“ vše zevnitř a vytváří páru ionizovaného plynu kolem sebe. Plynná bublina, která tvoří lví obličej, se rozpíná a ničí prach, jenž jí stojí v cestě; hříva lva představuje vnitřek prachové schránky osvětlený bílým trpaslíkem. Snímky z JWST zůstávají časem „zmrazené“ v jistém okamžiku, ačkoliv smrt hvězdy a její bouřlivé účinky pokračují. NGC 2392 bude i nadále procházet změnami, jak se její plyn a prach budou pohybovat pryč od hvězdného jádra.

V případě mlhoviny Lev je k pochopení důležité pochopit, že po smrti hvězdy s nižší hmotností vznikají planetární mlhoviny. Hmotné hvězdy na konci života bývají explozemi supernovy, avšak pro hvězdy s nižší hmotností jsou tyto události vzácné a mlhovina vzniká „odlupováním“ vnějších vrstev. V této fázi života se hvězdy podílejí na produkci velké části vesmírného prachu.

JWST zobrazuje, že smršťující se mlhovinový plášť je vlastně plynná bublina ionizovaného plynu, kterou vytváří centrální bílý trpaslík. Hříva levu vnitřku prachové schránky je osvětlená právě tímto trigramem bílého trpaslíka, a proto v infračerveném světle vynikají rozdílné komponenty plynu a prachu. Z JWST můžeme pozorovat, jak se zmenšuje viditelný prach a jak se plyn rozptyluje do okolí hvězdného jádra. Počet hvězd v okolí mlhoviny se odhaduje na hodnotu do 6.

Historie pozorování a srovnání s dalšími objekty v Labuti

Deneb, Alpha Labutě, je jednou z nejjasnějších hvězd v Galaxii a má přibližnou teplotu kolem 9000 stupňů Celsia. Její velikost se porovnává s obecným obrazem mlhovin v Labuti; některé texty uvádějí vzdálenosti kolem 3200 světelných roků s chybou až do výše 50 %. Delta Labutě a Omega Labutě tvoří dvojhvězdy a trojhvězdný systém, zatímco další hvězdy vybarvují nocní oblohu do různých odstínů modré a žluté. Albireo (Beta Labutě) bývá zobrazováno jako dvojhvězda, kterou je možné rozlišit i malým triedrem.

V souhvězdí Labutě se nachází řada jasných i slabších hvězdokup, jako je NGC 6811, NGC 6834 a mnohé další. Otevřená hvězdokupa M39 (NGC 7092) je relativně známá a nachází se v severovýchodní části souhvězdí. Mezi objekty v Labuti patří i řada planetárních mlhovin a mnohé staré a mladé hvězdy, jejichž zpracování a vizuální vzhled se liší podle vlnových délek pozorování.

Koňská hlava, mlhovina v Orionu, je jiný ikonický objekt, který HST zkoumal. Při pozorování v infračerveném spektru působí dojmem průhledného a éterického útvaru, zatímco ve viditelném světle vypadá jako temný plášť, zabraňující svitům z hlubších vrstev. JWST možná poskytne ještě detailnější pohled na Koňskou hlavu, zejména co se týče prachových struktur a molekulárních plynov v Infračervené oblasti.

Technické poznámky o perspektivách JWST a HST

HST v roce 2000 zachytil mlhovinu Lev ve viditelném světle; JWST však ve stejné mlhovině zdůrazňuje kompaktní shluky prachu a opar ionizovaného plynu. JWST používá přístroje NIRCam a MIRI, které umožňují pozorovat infračervené záření a zviditelnit struktury prachu, které jsou pro HST neviditelné. JWST tak „zmrazí“ momenty vývoje mlhovin a poskytuje pohled na to, jak se plyn a prach vyvíjejí v čase kolem hvězdného jádra.

Například centrální bílý trpaslík hraje klíčovou roli při ionizaci plynu a vytváření bublin, které se rozšiřují a ničí prachovou překážku. Těmito observačními prostředky lze sledovat evoluční procesy planetárních mlhovin a získat lepší odhady jejich vzdáleností a stáří, včetně dalších dynamických změn v jejich okolí.

Souhrn hlavních znaků mlhoviny Lev

  • Centrální bílý trpaslík vytváří ionizovaný plamen a zahřívá okolní plyn.
  • Plyn a prach tvoří lví obličej a hřívu; JWST odhaluje kompaktní prachové shluky.
  • Jádro mlhoviny je dynamicky aktivní a mlhovina se nadále rozpíná.
  • HST poskytl dřívější srovnání ve viditelném světle; JWST rozšiřuje poznání v infračervené oblasti.
mlhovina Lev infrared structures

VNITřní část mlhoviny Lev zůstává aktivní a její změny budou pokračovat i v budoucnu, jak se plyn a prach budou pohybovat pryč od hvězdného jádra. Vlivem těchto procesů se mlhovina mění a postupně ztrácí své prachové překážky v cestě ionizovanému plynu, což umožňuje jasnější pohled na centrální hvězdu a okolní materiál.

tags: #mlhovina #hvezdarsky #krizovka