Vyšetření krve v temném poli je metoda, která poslední dobou nabývá na stále větší popularitě. Pozorování v temném poli je speciální metoda mikroskopického pozorování, která umožňuje pozorovat detaily, které jsou při běžném pozorování neviditelné. Její podstatou je, že světlo, na rozdíl od pozorování ve světlém poli, neprochází kondenzorem přímo, tedy v optické ose, ale šikmo, pod určitým úhlem, a také pouze po okrajích. Výsledkem je, že krvinky nevidíme červené na světlém pozadí jako ve světlém poli, ale pozadí je tmavé, plocha krvinek je také poměrně tmavá, i když podstatně světlejší, než pozadí, a okraje krvinek barevně svítí.
Trinokulární laboratorní mikroskop v sestavě s kondenzorem temného pole a digitální kamerou speciálně určené pro pozorování metodou darkfield a pořizování obrazového záznamu poskytuje velmi ostrý obraz. Nekonečná optika nové generace poskytuje brilantní obraz jemně prokreslený ve středu i u okraje zorného pole. Temné pole je řešeno pomocí posuvné destičky pro velmi pohodlné přepínání mezi pozorováním ve světlém a temném poli. Výkonné planachromatické objektivy poskytují obraz s vysokým rozlišením, kontrastem a perfektní ostrostí.
Biologický mikroskop využívá k pozorování procházející světlo. Byly však vyvinuty různé režimy pozorování pro použití specifických světelných charakteristik u konkrétních vzorků, jako jsou průhledné vzorky a vzorky, které nepropouštějí světlo. V níže uvedené tabulce jsou uvedeny vlastnosti hlavních režimů pozorování. Krystaly, vzorek se obarví fluorescenční sloučeninou nebo fluorescenčním proteinem. Typ mikroskopie obecně využívaný u biologických mikroskopů. Celý vzorek se osvětlí přímým světlem a pozoruje se v procházejícím nebo odraženém světle. Tento typ mikroskopie umožňuje, aby se do čočky dostalo pouze světlo rozptýlené nebo difraktované vzorkem, takže světlo může být promítáno proti tmavému zornému poli.
Je vhodný pro pozorování bezbarvých, průhledných vzorků, např. živých buněk, které je obtížné identifikovat mikroskopií ve světlém poli. Mikroskopie v temném poli také umožňuje pozorování nepatrných prvků nad limitem rozlišení optických mikroskopů. Tento typ mikroskopie je založen na fázovém kontrastu způsobeném kolísáním světla difrakcí světla. Bezbarvé, průhledné vzorky, např. živé tkáně a buňky, je obtížné zobrazit s využitím světlého pole, vytvářejí však fázový kontrast kvůli jejich rozdílným indexům lomu nebo tloušťkám. Převod tohoto kontrastu na kontrast jasu umožňuje tento typ vzorku pozorovat.
Tento typ mikroskopie umožňuje pozorovat proti světlému poli buňky a další objekty, které lze jinak pozorovat pouze proti temnému poli. Je navíc možné prohlížet živé vzorky, protože se nemusí obarvovat. Tento typ mikroskopie osvětluje vzorek pomocí polarizace a využívá dvě polarizační desky, které lze při pozorování otáčet. Pokud jsou desky rovnoběžné, vzorek se jeví jako světlý; pokud jsou desky kolmé, vzorek se jeví jako tmavý.
Varianta polarizovaného světla je vhodná pro pozorování plátků skály a minerálů k identifikaci jejich krystalových struktur. Využívá se také k pozorování vláken, polymerů, polovodičů a kostních tkání. Mikroskopie s diferenciálním interferenčním kontrastem (DIC) je stejně jako mikroskopie s fázovým kontrastem vhodná pro pozorování bezbarvých, průhledných vzorků. Liší se v zobrazovací technice, protože DIC převádí rozdíl v tom, jak se světlo šíří, na změny jasu, zatímco fázový kontrast využívá světelnou difrakci. Je vhodná pro pozorování relativně silných vzorků a umožňuje také 3D zobrazování.
Modulační kontrastní mikroskopie, nazývaná také reliéfní kontrastní mikroskopie, je vhodná pro pozorování bezbarvých, průhledných vzorků. Modulační kontrast převádí rozdíl ve výškách povrchu vzorku na kontrast jasu za účelem pozorování. Stejně jako u diferenciálního interferenčního kontrastu lze obraz pozorovat ve 3D, přestože principy se liší. Dalším rozdílem je, že modulační kontrastní mikroskopie umožňuje použití plastových nosičů, což v případě diferenciálního interferenčního kontrastu možné není.
Chceme-li zřetelně vidět malý předmět, přibližujeme ho k oku. Zvětšujeme tak zorný úhel pozorovaného předmětu a předmět se jeví zdánlivě větší. Při pohledu pouhým okem však předmět nemůžeme přiblížit na vzdálenost menší než 25 cm od oka. Je-li předmět blíže, vidíme jej nezřetelně, rozmazaně. Proto nám ke nezvětšení malého nebo nepatrného předmětu slouží mikroskop, který může zvětšovat dvoutisíckrát až třítisíckrát. Okulár umožňuje pozorování obrazu pouhým okem. Předmětem pro okulár se stává obraz vytvořený objektivem. Okulár tento obraz mění na zvětšený, převrácený a zdánlivý.
Pro běžné pozorování se u mikroskopu využívá okuláru Huygensova, který je složen ze dvou ploskovypuklých čoček obrácených rovinnými plochami k oku. První z obou čoček, bližší k oku, se nazývá čočka oční, druhá má název kolektiv. V měřicích mikroskopech se často užívá tzv. okuláru Ramsdenova. Pro náročnější účely se užívá složitějších typů okulárů, např. okuláry periplantické nebo ortoskopické. Pro měřicí úkoly se kromě již popsaných okulárních mikrometrů často používají tzv. tubus nastavuje vzájemné polohy objektivu a okuláru. Tubusová délka obvykle bývá mezi 150 a 200 mm.
Mikroskopem můžeme pozorovat předměty průhledné i neprůhledné. Konstrukce osvětlovací soustavy závisí zřejmě na tom, k jakému druhu pozorování bude mikroskop použit. Především záleží na tom, půjde-li o pozorování v procházejícím nebo v odraženém světle. Kromě toho je v obou případech možné konstruovat osvětlovací soustavu pro práci v tmavém nebo ve světlém poli. Velmi často jsou mikroskopy zařízeny pro práci v polarizovaném světle; v takovém případě bývají osvětlovací soustavy vybaveny polarizátorem, který snižuje oslňující efekt rozptýleného nebo odraženého světla.
Princip temného pole spočívá v tom, že světlo prochází vzorkem jen po okrajích a centrální část zůstává zatemněná. Mikroskop v tmavém poli má centrální zatemnění koncentrátoru, takže světlo nemůže procházet koncentrátorem, ale pouze kolem okrajů a neztmavení částí šikmého záření ke vzorku na podložním sklíčku. Pro úpravu a zaostření optické osy koncentrátoru je potřeba, aby použité sklíčka a krycí sklíčka byly bez škrábanců a prachu a čočka před čočkou objektivu byla čistá a bez prachu. Tloušťka podložních a krycích sklíček by měla být v souladu s normou.
Analytické vyšetření temného pole se často používá pro pozorování neprosvětlených, ale hodnotných struktur, a to díky rozptylu světla, který vzniká při průchodu vzorkem. Rheinbergovo osvětlení je zvláštní metodou pozorování v tmavém poli, kde před kondenzor se vloží barevný filtr složený ze dvou částí odlišné barvy - centrálního terčíku a vnějšího prstence.
V souvislosti s vyšetření krve se uvádí, že životnost kapky krve pro analýzu je cca 20-30 minut a obraz je snímán kamerou v mikroskopu a přenášen do počítače nebo televize, kde lze pozorovat červené krvinky, bílé krvinky a další elementy krve. Následně je navržen individuální plán terapie pro zlepšení aktuálního stavu. Kontrolní vyšetření se provádí nejdříve za 1 až 2 měsíce. Vyšetření je doporučeno provádět pravidelně, zejména jako prevence, jelikož je možné dlouho dopředu odhalit počínající i závažné stavy.
Před samotným vyšetřením je potřeba dodržet pokyny, které zahrnují lehkou stravu, vynechání alkoholu a těžkých jídel, velké množství vody, vynechání mléčných výrobků a omezení cukru. Před vyšetřením cca 4 hodiny nejezte a vypijte minimálně 1,5 l čisté neperlivé vody. Pokud trpíte diabetem, doporučuje se zelenina či ovoce. Při akutních zánětech a infekcích se vyšetření nedoporučuje, výsledky mohou být zkreslené.
tags: #motolice #ve #svetlem #poli #mikroskopu