Rok 1934 byl pro Československo plný ekonomických otřesů a nejistoty: nezaměstnanost rostla, ekonomická krize byla v plném proudu a v Německu nastoupil Adolf Hitler k moci. Zároveň to byl čas, kdy humor a satira našly svůj prostor i v divadle a ve filmu jako prostředek obrany proti vlivu totalitních sil a útokům extremistů. O to víc se ukázala schopnost Voskovce a Wericha utahovat si z tehdejší společnosti, která se potýkala s vážnými problémy a tlaky ideologií.
Hlavním motivem soustavného zkoumání jejich tvorby bylo odlehčení i kritika současného dění. Když se hrála hra Kat a blázen, neváhali fašisté vytloukat divadlu okna a snažili se narušit chod představení - přímý důkaz toho, že umění vystupuje jako potenciální hrozba pro totalitní garnitury a vyvolává odpor těch, kteří touží po jednostranné propagandě. O tom svědčí úvod hry, kde zní Gogolova slova: „Zlobí se na zrcadlo, kdo má křivou hubu!“ To vyjadřuje myšlenku, že společnost, která se dívá na sebe kriticky, se setkává s nepochopením a agresí z těch, kdo si přejí stálost a uniformitu.
Současně se zrcadlí i reflexe společenských změn prostřednictvím populární kultury. Kvíz a testování znalostí o dvojici V+W slouží jako způsob, jak připomenout významné postavy a jejich vliv na českou kulturní scénu. Témata songů a postav z pohádek, jako Čertí brko, ukazují, že humor a hudba mohou fungovat jako prostředky k přečkání vážných období a k posílení kolektivní identity. Také filmová tvorba, která vzniká v tomto období, reflektuje atmosferu doby a zapojuje hudební spolupráci více autorů - Marek Doubrava a Viktor Ekrt - čímž vzniká komplexní zvukový obraz, jenž má podpořit vyprávění na plátně.
V rámci popisu dějových linek se představí příběh Čertího brka, který nás zavede do městečka Pytlov na úpatí kopce Pervidle. Místní obyvatelé žijí obyčejným životem řemeslníků a sedláků, avšak jejich činy jsou pevně monitorovány pekelnou pobočkou. Hříchy zapisuje spravedlivě a neomylně kouzelné Čertí brko. Lucifer pověřuje doručením nového čertího brka, ale na cestě narazí na záměry místních vychytralých, kteří chtějí mít nadvládu nad celou oblastí. Bonifác, mladý čert, se ocitá ve světě, kde se postupně odkrývá složitá síť intrik a podvodů, až do chvíle, kdy se dokonce podaří uvěznit i samotného vládce pekel. Tento příběh slouží jako alegorie boje o moc, mravní hodnoty a vnitřní sílu postav postavit se zlu, a zároveň k poukazování na lidskou hloupost a zranitelnost světa.
Ve výše uvedeném kontextu se objevují i recenze a reflexe literárních děl a jejich autorů: Gogolův Revizor je hodnotěn termínem „bezvýznamný“ a „umělecky mrtvý obraz“, avšak reakce samotného Gogola na tato hodnocení paradoxně ukazuje na sílu komediálního a literárního vlivu. Gogol odpovídá směsicí ironie a sebeuvědomění, což naznačuje, že díla mohou získávat nový význam v čase i v reakci na kritiku. Smích je velká věc, a právě tento postoj k humoru jako nástroji překonávání společenské tenze je pro dobu krize zásadní.
V dílech a kontextech se objevují i reflexe o morálních aspektech: je lepší být upřímný v tom, že člověk nerozumí, než předstírat, že nerozumí. Intertextuálně se objevují také reflexe o mravní čistotě a bezúhonnosti jako ideální hodnotě a zároveň uznání, že svět není černobílý. Postavy vyjadřují pochybnosti, které rezonují s nejistotou tehdejší společnosti, a ukazují, že humor a satira mohou být mocnými nástroji morálního a duchovního zkoumání.
Celkově lze říci, že doba, která se vyznačovala ekonomickou nestabilitou a politickým napětím, si vyžadovala hluboké a často ironické vidění světa. Umělci jako Voskovec a Werich využívali divadlo a hudbu jako prostředek boje proti útlaku a jako způsob, jak propojit publikum tváří v tvář společenské nejistotě. Jejich práce tak zůstává důkazem, že kultura a humor mohou přežít i v nejtemnějších časech a že zrcadlo společnosti si zaslouží, aby v něm zůstávalo i kritické světlo.
Typické motivy a charakteristiky doby
- Humor jako obranný a zároveň útočný nástroj proti fašistickým tlakům a cenzuře.
- Divadelní avantgardní přístup Voskovce a Wericha, který kombinoval politickou satiru s lidovým rozměrem a poetickým jazykem.
- Velký význam hudební složky ve filmech a hrách, kde se často zapojují více autorů a vzniká specifická atmosféra doby.
reflexe a dopady
Účinek na publikum byl dvojí: posilování kolektivní identity a zároveň připomínání zranitelnosti společnosti vůči manipulacím a nátlaku. Humor fungoval jako prostředek přežití a zároveň jako zrcadlo, které umožňovalo veřejnosti čelit problémům bez přímého konfrontačního tónu.