Stabilizace je pro mnohé řešení, jak dosáhnout ostrých snímků i v horších světelných podmínkách. Díky ní dokážete při fotografování z ruky udržet expoziční časy, které byste bez rozmazání obrazu udržet nedokázali. Stabilizace je technologie, která dokáže roztřesený obraz ustálit a umožnit fotografovat za daleko menšího osvětlení či za delších expozičních časů. V závislosti na kvalitě stabilizace můžete adekvátně prodloužit expoziční čas, který jste ještě schopni udržet v ruce, a to v rozmezí běžně 3 až 4 EV. Někdy se používá i kombinace stabilizace objektivu a senzoru fotoaparátu; výsledky však nemusí být vždy dokonalé a mohou vznikat vzájemné rušení.
Typy stabilizace a jejich základní principy
Mechanicko-elektronické systémy jsou dnes nejčastější ve fotografii. Mechanická stabilizace bývá oblíbená pro natáčení videa a často bývá integrována do objektivů, zatímco stabilizace v těle (IBIS) řeší obraz bez ohledu na použité objektivy. Princip stabilizace v objektivu spočívá v tom, že uvnitř objektivu je plovoucí optický člen, který se pohybuje v reakci na detekovaný třes a vyrovnává obraz. Mechanická stabilizace může být označována také jako elektromagnetická. Mobilní telefony a levnější fotoaparáty často používají digitální stabilizaci, která analyzuje pohyby zařízení a zvyšuje ISO pro kratší expoziční časy, avšak s rizikem většího šumu.
Stabilizace senzoru bývá využívána ve spojení s objektivem a umožňuje zobrazit ostřejší obraz pro všechny objektivy daného systému. Existuje několik módů stabilizace: některé systémy stabilizují pohyb v horizontálním i vertikálním směru, jiné mohou mít módy pro panování či pro sledování pohybujících se objektů. Obecně platí, že stabilizace v těle oka se lépe vyrovnává s různými objektivy, zatímco optická stabilizace v objektivu je často optimalizovaná pro konkrétní skla a může být výhodná pro vidění v hledáčku i pro ostření.
Co zlepší a co omezí stabilizace
Stabilizace je vynikající nástroj, který umožňuje držet expoziční časy až o několik EV delší, než by bylo možné bez ní. Avšak existují situace, kdy stabilizace nemusí pomoct: při velmi krátkých časech se očištění třesu stává bezvýznamným a stabilizace tedy nedělá rozdíl; u makrofotografie a při extrémně krátkých vzdálenostech posuvy mohou být vyvolány velkým zvětšením. Stabilizace bývá nejúčinnější při delších ohniskových vzdálenostech a při fotografování z ruky, zatímco u stativu je její efekt často minimalizovatelný či dokonce rušivý, pokud se nenasází správný mód. Důležité je také trpělivé vyčkání na dobu, než stabilizace naběhne po stisknutí spouště či před vyjmutím objektivu, aby nedošlo k poškození systému.
Čím se liší stabilizace podle systému a objektivu
Stabilizované objektivy počítají se stabilizačním plovoucím členem uvnitř, a proto mu často dodávají velkou volnost pohybu; to se projevuje na dobré efektivitě stabilizačního členu. Stabilizace se u širokoúhlých objektivů často nevyskytuje, starší objektivy ji nepodporují, a proto se stabilizace v některých případech nepoužívá. V současnosti jsou bezzrcadlovky s IBIS a optickou stabilizací často schopné výrazně posílit výsledky, zejména u krátkých i dlouhých ohnisek, a často se uvádí, že kombinace stabilizace v těle a objektivu nabízí nejlepší výsledky. Zohledněte, že systém stabilizace je navržen pro určité typy pohybů a jeho účinnost se liší podle konkrétního objektivu a těla.
Omezení a praktické poznámky
Stabilizace nefunguje okamžitě: po stisknutí spouště do poloviny je potřeba chvilku počkat, než systém naběhne a vyrovná pohyb. Při výměně objektivu je dobré počkat, až stabilizace doběhne, aby nedošlo ke „zaseknutí“ nebo poškození. Nadměrné používání stabilizace na velmi krátkých expozičních časech či na stativu nemusí být užitečné a někdy ji je lepší vypnout. Stabilizace je užitečná pro fotografie z ruky s delšími časy, pro panning a pohybující se objekty, avšak není všelékem pro makro fotografie nebo pro velmi blízké snímky, kde i malé chvění objektivu způsobí delší posun obrazu na senzoru.
Vybrané praktické poznámky k výběru objektivu a jeho stabilizace
Volba ohniskové vzdálenosti je vázána na žánr fotografií. Ultraširokoúhlé objektivy do 24 mm jsou vhodné pro krajinu a architekturu, širokoúhlé 24-35 mm pro všeobecné použití, a standardní 35-85 mm pro portréty a street fotografii. Krátké teleobjektivy 85-135 mm se hodí pro portréty a detaily; makro objektivy umožní fotografovat detaily blízkých objektů s 1:1 reprodukcí. Rozsah světelnosti určí, zda zvládnete fotit za slabého osvětlení a jakou hloubku ostrosti docílíte. Vyšší světelnost (nižší clonové číslo) zvyšuje náklady, ale usnadňuje focení v interiéru a při nočním snímání.
Stabilizaci lze vyhledat v objektivu (IS, IS USM atd.) nebo v těle (IBIS). Oba systémy se mohou doplňovat, ale v některých případech mohou spolu nefungovat dokonale, zvláště pokud jsou systémy příliš staré nebo nebyly navrženy k vzájemnému fungování. Při vybírání objektivu s ohledem na stabilizaci je tedy vhodné sledovat i to, zda má objektiv kompatibilní mód stabilizace (např. módy 1, 2 a 3) a jaké jsou konkrétní doporučení výrobce pro daný model fotoaparátu. Důležité je řídit se manuálem k objektivu a vyzkoušet stabilizaci v různých podmínkách hořícího světla a pohybu.
Na závěr praktických rad: u běžných setových objektivů bývá stabilizace užitečná, ale u některých zoomů s proměnlivou světelností může být nutné zvažovat současné používání IBIS a optické stabilizace pro plnou efektivitu. Při pohyblivých scénách, jako je panning nebo zvířata v pohybu, se často používá režim 2 a při focení z ruky s širokým ohniskem i 1. Různé značky a modely používají odlišné značky a popisy módu, proto je důležité pročíst si manuál konkrétního objektivu.
Objektivy Canon RF s vestavěnou stabilizací v řadě L a s konstantní světelností přinášejí značnou vhodnost pro fotografování za slabého osvětlení. RF 28-70mm F2.8 IS STM nabízí světelnost f/2,8 a stabilizaci s rozsahem 5,5 EV, což usnadňuje pořizování ostrých snímků i při delším expozičním čase. RF 24-105mm F4L IS USM poskytuje široký rozsah ohniskových vzdáleností a robustní konstrukci s fluorovou vrstvou odpuzující nečistoty, což je vhodné pro každodenní fotografování.
Pro cestovní fotografii a univerzálnost je výborný RF 24-240mm F4-6.3 IS USM s 10násobným zoomem a stabilizací kolem 5 EV; je kompaktní a plní široké záběrné potřeby. Objektiv RF 16-28MM F2.8 IS STM nabízí ultraširoký záběr, 5,5 EV stabilizaci a konstrukci odolnou vůči povětrnostním vlivům, přičemž v porovnání s RF 15-30mm F4.5-6.3 IS STM poskytuje jiné výhody, např. šířku a váhu.
Fotoškola - kdy vypnout stabilizaci obrazu
Pro makro a velmi blízké objekty buďte opatrní při použití stabilizace: mikro-posuny mohou být v případě malých subjektů výraznější a stabilizace nemusí stačit. Olympus E-M1 Mark II s kombinací Olympus M.Zuiko 12-100mm f/4 IS Pro slibuje až 6,5 EV ustátí až 6,5 EV podle interního měření, což znamená ostré fotografie i při delších časech na delších ohniskových vzdálenostech, nicméně dnešní situace ukazuje, že takové kombinace nejsou vždy ideální a vyžadují pečlivé testy v konkrétních podmínkách.
Výběr správného objektivu je složitý, ale systematický přístup pomáhá: zvažte kompatibilitu s fotoaparátem, ohniskovou vzdálenost, světelnost, typ a rychlost ostření, stabilizaci a zda chcete nový či použitý kus. Pro AP-CS snímače se ohnisková vzdálenost chová jinak než pro plnoformátové snímače, což se promítá i do výběru a výsledné hloubky ostrosti. Zvažte také, zda chcete stabilizaci využít v těle i objektivu a jaké módové nastavení preferujete pro focení, např. pro pohybující se objekty nebo pro statické snímky na stativu.
tags: #objektiv #ma #optickou #stabilizaci