1. poloha oka - mění se tak, aby světelné záření dopadalo na sítnici na optickou osu oka (tj. na žlutou skvrnu). Při náhlém zvýšení jasu světla, které dopadá do oka, se nejdříve smrští duhovka, během následujících 2 minut až 8 minut následuje tzv. promptní adaptace, při níž se snižuje citlivost receptorů na sítnici oka.
3. akomodace - zkracování a prodlužování oční čočky. Při zvětšené námaze (při velkém výdeji energie), se zvětšuje optická mohutnost oka zvětšením poloměrů křivosti oční čočky. To vede ke zmenšení ohniskové vzdálenosti oční čočky a ke snadnějšímu zaostření blízkých předmětů. Naopak při pohledu na vzdálené předměty oko odpočívá, tj. akomodace (a optická mohutnost oka) je nejmenší. To platí při pozorování vzdálených předmětů, neboť obraz velmi vzdáleného předmětu vzniká v ohnisku, které se musí nacházet na sítnici. Oční čočka je dvojvypuklá spojka, jejíž index lomu se zvětšuje od povrchu dovnitř.
1. vzdálený bod oka - největší vzdálenost, při které se pozorovaný předmět zobrazí ostře. Pro zdravé oko se nachází v nekonečnu. 2. blízký bod oka - nejmenší vzdálenost pozorovaného předmětu, při níž se daný předmět zobrazí ostře a oko se přitom minimálně namáhá. Pro zdravé oko je tato vzdálenost maximálně 25 cm. Poloha blízkého bodu se s rostoucím věkem člověka mění tak, že blízký bod se posouvá dál od oka. Vidění na vzdálenosti menší než 25 cm je namáhavé - akomodace oka je maximální a oko se brzy unaví.
1. krátkozrakost (myopie) - vzdálený bod je v konečné vzdálenosti a blízký bod je posunutý blíže k oku. Krátkozraký člověk tedy vidí špatně na dálku. Obraz předmětu vzniká před sítnicí díky příliš velké optické mohutnosti oční čočky vzhledem k rozměrům oka.
2. dalekozrakost (hypermetropie) - vzdálený bod je v nekonečnu a blízký bod ve větší vzdálenosti od oka než u zdravého oka. Dalekozraký člověk tedy vidí špatně blízké předměty. Obraz předmětu vzniká za sítnicí díky tomu, že optická mohutnost oční čočky je příliš malá vzhledem k rozměrům oka.
3. vetchozrakost (presbyopie) - vada, která vzniká na základě toho, že optický aparát lidského oka ztrácí s postupujícím věkem svoji elasticitu a tím i schopnost zaostření (hlavně na blízko). Pak nezbývá než využít systému bifokálních skel vynalezených Benjaminem Franklinem. Bifokální čočka má v horní části vlastnost rozptylky, což umožňuje vidět na dálku, a ve spodní části vlastnost spojky, což umožňuje ostré vidění na blízko. Vetchozrakost postihuje každého člověka. První příznaky se mohou projevovat od 40.
4. astigmatismus - vada způsobená nepravidelným zakřivením oční rohovky nebo (ne tak často) oční čočky. Toto zakřivení způsobuje, že světelné paprsky dopadají na sítnici pod různým úhlem. Vidění je pak nejen neostré, nýbrž i deformované; část obrazu se totiž zobrazí před sítnici, část obrazu za sítnici. Astigmatismus vzniká většinou již v dětství, velký význam u této vady má dědičnost. Ke korekci astigmatismu se používají speciálně vybroušené čočky: tzv.
Ke lepšímu pozorování předmětu (a jeho detailů) jej pozorujeme z menší vzdálenosti, čímž zvětšujeme zorný úhel (viz obr. Obr. Oko má ale omezenou rozlišovací schopnost, tj. existuje nejmenší zorný úhel, při němž dva body vnímáme odděleně. Při zmenšení zorného úhlu pod tuto hranici vnímáme bod jediný. Oko rozliší dva body, je-li . Při body splývají.
#1 16. 06. Dobrý den, jedná se pravděpodobně o banální výpočet, ale nějak mi to nechce vycházet. A) Takže podle modelu oka vím, že čočka má optickou mohutnost 21,7 D. Její index lomu je 1,413 a poloměry křivosti 10 mm = 0,01 m a -6 mm = -0,006 m. Dosadím si tyto čísla do vzorce, pro výpočet optické mohutnosti: což neodpovídá... B) Další problém jsem měla s tímto: optická mohutnost čočky jako celku je 60,5 D. Vzdálenost od sítnice (obrazové ohnisko) = 24 mm..
1) vzdálený bod oka - největší vzdálenost, při které se pozorovaný předmět zobrazí ostře. Pro zdravé oko se nachází v nekonečnu. 2) blízký bod oka - nejmenší vzdálenost pozorovaného předmětu, při níž se daný předmět zobrazí ostře a oko se přitom minimálně namáhá. Pro zdravé oko je tato vzdálenost maximálně 25 cm. Poloha blízkého bodu se s rostoucím věkem člověka mění tak, že blízký bod se posouvá dál od oka.
Tabulka uvádí optickou mohutnost lidského oka a jeho hlavních částí podle zjednodušeného Gullstrandova modelu. Optická mohutnost (značka φ) udává, jak silně čočka nebo optická soustava mění sbíhavost světelných paprsků. platí 1 D = 1 m−1. ale zvláštním optickým názvem pro převrácený metr. Hodnoty pro oko nejsou hodnotami jedné tenké čočky. Oko je složená optická soustava: paprsky se lámou hlavně na rohovce, dále na oční čočce a procházejí komorovou vodou i sklivcem. Uvedené hodnoty je vhodné chápat jako orientační model pro fyzikální a školní výpočty. Hodnoty v tabulce vycházejí ze zjednodušené verze Gullstrandova modelu. Model navrhl švédský oftalmolog Allvar Gullstrand (1862-1930), nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu z roku 1911 za výzkum dioptriky oka. Zjednodušená verze nebere v potaz všechny anatomické a optické detaily, například rozdíly v zakřivení přední a zadní plochy rohovky nebo proměnlivý index lomu jádra a okraje čočky. V úplnějším Gullstrandově modelu se uvádí mohutnost oka bez akomodace přibližně 58,6 D a při maximální akomodaci až kolem 70 D. Rohovka zajišťuje většinu základní lámavosti oka. Oko má vzhledem ke své délce příliš velkou optickou mohutnost nebo je předozadně delší. Obraz vzdáleného předmětu se tvoří před sítnicí. Oko má vzhledem ke své délce příliš malou optickou mohutnost nebo je předozadně kratší. Obraz se bez akomodace tvoří za sítnicí. Přirozený proces stárnutí oční čočky. Postupně po 40. roce života ztrácí čočka pružnost a oko hůř zaostřuje na blízko. Vztah φ = 1 / f umožňuje snadno přepočítat mezi dioptrií a ohniskovou vzdáleností. Oko jako celek (60,5 D): efektivní ohnisková vzdálenost modelové optické soustavy je f = 1 / 60,5 ≈ 0,0165 m = 16,5 mm. φ = φ1 + φ2. Praktickou jednotkou je dioptrie, kde 1 D = 1 m−1. Základní vzorec je φ = 1 / f, kde φ je optická mohutnost v dioptriích [D] a f je ohnisková vzdálenost v metrech [m]. Dioptrie není samostatnou jednotkou SI. Je to zvláštní název používaný v optice pro převrácený metr: 1 D = 1 m−1. Lidské oko má bez akomodace celkovou optickou mohutnost přibližně 59-60 D podle použitého modelu. Zjednodušený Gullstrandův model uvádí rohovku asi 42,7 D, oční čočku asi 21,7 D a oko jako celek asi 60,5 D. Oční čočka má v klidovém stavu optickou mohutnost přibližně 21,7 D. Při akomodaci - zaostřování na blízko - se čočka více zakřiví a její optická mohutnost vzroste. Z modelové celkové optické mohutnosti 60,5 D vychází efektivní ohnisková vzdálenost přibližně 16,5 mm. φ = φ1 + φ2. Záporná hodnota dioptrie odpovídá rozptylce - čočce, která světelné paprsky rozbíhá. Hodnota −2 D znamená rozptylku s ohniskovou vzdáleností −0,5 m.
