Polarizační filtry jsou velmi užitečné nástroje ve fotografii, zejména při focení krajiny a architektury. Jejich hlavním úkolem je eliminovat odlesky a reflexy (např. od vody nebo skla), což umožňuje „vyčistit“ záběr od nežádoucích odrazů. Zároveň tyto filtry zvyšují saturaci barev a zlepšují kontrast, díky čemuž se fotografie stávají ostřejšími a detailnějšími. Otočením CPL filtru lze barvy zesílit a dodat snímkům živější charakter. Polarizační filtr je optický prvek umístěný v otočném kroužku, složený z lineární polarizační vrstvy a čtvrtvlnkové destičky. Otočením těchto vrstev lze nechat do snímače projít světlo s vybranou polarizací a zablokovat zbytek.
V praxi to funguje tak, že světlo odražené od nevodivých povrchů (např. voda, sklo, listy) je částečně polarizované - kmitá v určité rovině. CPL filtr tyto polarizované složky blokuje, takže většina odraženého světla dopadne do fotoaparátu jen tehdy, když kmitá v požadované rovině. Jinými slovy „odřezáváme“ odražené vlny pod určitým úhlem, aby se nedostaly na snímač. Důležité je také rozlišit dva hlavní typy polarizátorů. Dříve se používaly lineární filtry, ale v moderní fotografii dominuje kruhový polarizátor (CPL). Lineární polarizační filtry neměly čtvrtvlnkovou destičku, což mohlo narušovat systém automatického ostření a měření expozice v digitálních fotoaparátech. Pro fotografa je CPL filtr mnohem pohodlnější a bez problémů spolupracuje se současnými zrcadlovkami i bezzrcadlovkami.
Nabízené řady filtrů Irix - například Irix Edge nebo Irix Revo - jsou právě kruhové filtry. Blokováním vybraných úhlů polarizace světla se CPL filtry výborně vypořádávají s odlesky. Při fotografování přes okno nebo vodní hladinu filtry eliminují reflexy a odhalují, co se skrývá pod povrchem. Například scéna jezera nebo oceánu fotografovaná s filtrem ukáže průzračnou vodu s viditelným dnem a kameny - bez oslňujících bílých míst odraženého světla nebo barev nebe. Vedlejším efektem odstranění odlesků je větší saturace barev rostlin, oblohy nebo budov.
Perpendikulární světelné vlny mají tendenci snižovat průhlednost a saturaci některých barev. Polarizační filtr je účinně pohlcuje, takže listy a tráva jsou jasnější a mají hlubší odstíny barev. Zelená tráva, modrá obloha nebo červené květy tak vypadají mnohem efektivněji. V praxi fotografie pořízené s CPL filtrem vykazují lepší kontrast a hloubku barev. Barvy vypadají tmavší a výrazněji nasycené, záběry jsou ostřejší. Produkty, jako například polarizační filtry Irix Revo, jsou známé svou mimořádnou účinností při redukci odlesků a zlepšení kontrastu. Antireflexní a hydrofobní povlaky dále minimalizují odrazy světla od filtru a usnadňují údržbu skla, což se promítá do vysoké optické kvality.
CPL filtry fungují nejlépe za plného denního světla - čím silnější je světlo, tím výraznější jsou efekty. Klasickým pravidlem je fotografovat pod úhlem cca 90° ke slunci (např. stát bokem ke slunečním paprskům) - v tomto případě je polarizace nejúčinnější. Je třeba mít na paměti, že každý CPL filtr světlo trochu pohlcuje - obvykle 1,5-2 EV. To znamená nutnost upravit expozici nebo zvýšit citlivost ISO, zejména při slabším světle. Ačkoli je polarizační filtr velmi všestranný, je dobré vědět, kdy jej nepoužívat. Pokud chcete zachovat efektní odlesky (např. slunce třpytící se na vodě, lesklý asfalt), filtr je odstraní. Obecně však platí, že tam, kde se setkáváme s odlesky na nevodivých površích (voda, sklo, listy) a kde záleží na nasycených barvách (krajina, architektura za slunečných dní), polarizátor dokáže divy.
V praxi je polarizační filtr jedním z nejčastěji vybíraných nástrojů fotografy. CPL filtry Irix kombinují pokročilou optiku s robustní konstrukcí. Polarizační filtry patří mezi pokročilejší typ filtrů ale současně jde o filtry na objektivy pro každodenní používání. Skvěle se hodí pro zvýraznění barev, zvýšení kontrastu a především efektivní odstranění odlesků od všech povrchů (vyjma povrchů kovových). Kvalitní polarizační filtry jsou dnes již téměř všechny opatřeny povrchovými antireflexními vrstvami. Polarizační filtr pro fotografii vylepšuje barevné podání a kontrast. Ale to je vlastně „jen“ jeho sekundárním jevem, který je výsledkem odfiltrování právě polarizovaného světla, procházejícím skrze objektiv (resp. Ovládání polarizačního filtru je snadné. Stačí otáčet jedním z rámečků (kroužků, objímek filtru), čímž se mění pozice obou optických členů vůči sobě. Výsledek je tak možné pozorovat vizuálně, v reálném čase přímo v hledáčku fotoaparátu. Efekt je velmi dobře patrný i když se díváte skrze samotný polarizační filtr, kterým otáčíte v ruce.
Polarizační filtry a jejich použití v praxi zahrnují kruhové provedení CIR-PL neboli CPL. Kde polarizační filtry nejčastěji využijeme, je krajinářská fotografie, architektura, produktová a reklamní fotografie. Bez polarizačního efektu (vlevo) / s polarizačním efektem (vpravo). Co je polarizované světlo: Filtruje polarizované světlo. Kýženého efektu se dosahuje otáčením filtru v objímce s tím, že výsledek lze ihned kontrolovat v hledáčku. Polarizační filtr eliminuje polarizované, tedy rozptýlené (odražené) světlo. Světlo mění své kmitání odrazem od vodních ploch, od země, od silnice, od střech a oken domů, ale také třeba od mikroskopických vodních částiček v atmosféře.
Polarizační filtr na objektivu prokresluje scénu, ztmaví modré nebe, vyčistí barvy, odstraňuje mlžný opar. Fotografie jsou pak kontrastnější, barevně sytější. Jak polarizační filtr funguje? Přímé světelné zdroje (slunce, umělé osvětlení) mají nepolarizované záření. V okamžiku odrazu a tedy rozptylu světla se mění charakter elektromagnetického vlnění světelných paprsků a právě tím světlo začne polarizovat. Při průchodu filtrem záleží na směru kmitání světla i orientaci samotného filtru. Proto jsou polarizační filtry (cirkulární - otočné) ve dvou proti sobě a jsou umístěny v objímce, abychom mohli onu filtraci polarizovaného světla řídit. Bez polarizačního efektu (vlevo) / s polarizačním efektem (vpravo).
Vliv na expozici: Polarizační filtr má přímý vliv na úbytek světla, který se většinou pohybuje v rozsahu cca 1-1,5 EV. Existují dva typy polarizačních filtrů - lineární a cirkulární. Oba fungují stejně, avšak cirkulární obsahuje navíc speciální vrstvu, která polarizované světlo „roztočí“ (odtud název cirkulárně polarizované světlo, CPL). Cirkulární filtry se používají v digitální fotografii ale stejně tak dobře je lze využít i ve fotografii klasické. Nemají vliv na funkci automatického měření expozice ani na funkci automatického ostření (AF).
Kdy, kde a jak polarizační filtr (ne)použít: Polarizační efekt je nejvýraznější při focení v bočním světle. Naopak v proti světle nebo se sluncem v zádech bude „efekt polarizace“ téměř nulový. Využití má polarizační filtr i v produktové fotografii díky eliminaci odlesků z většiny povrchů. Nejvýraznější efekt je na rovných plochách a při snímání pod úhlem. Pokud zabereme větší plochy (moře nebo obloha), polarizace se projeví jen na části obrazu. Časté využití v krajinářské fotografii, kde odfiltrují odlesky z vodní hladiny, skla, silnic a střech domů. Rovněž dojde ke zvýšení sytosti barev a kontrastu. Zajímavostí je skutečnost, že polarizační filtr v podstatě nelze 100% nahradit softwarově. Jak vybrat správný filtr? O fotografickém filtru platí, že se kupuje minimálně nadvakrát. Šroubovací polarizační filtr nemusí být nejvýhodnější kupovat podle aktuálního závitu vašeho objektivu. Většina fotografů sjednocuje filtry na jeden či dva průměry a řeší přechod pomocí Step-up ringu.
Osobně své filtry sjednocuji na průměr 77 mm, který je univerzální a řada filtrů se v jiném provedení nevyrábí. Navíc jsem pořídil i sluneční clonu 77 mm, kterou našroubuji před filtr a mám vyřešený problém s odlesky bočního světla. Magnetický polarizační filtr je lépe kupovat podle průměru filtrového závitu pro váš objektiv. Teoreticky je možné pořídit i magnetický polarizační filtr jen jeden, podle největšího průměru závitu vašeho objektivu. A na konec menších objektivů našroubovat magnetický step-up ring. Nicméně je třeba oželet používání sluneční clony. Magnetický filtr nemá rám ze dvou částí, nýbrž je jednodílný. V kostce: Polarizační filtr je sendvič, tvořený dvěma plátky optického skla a polarizační fólií mezi nimi. Každý z plátků se řeže a brouší, aby vzniklo planparalelní a dokonale vyleštěné sklo. Reálně se nic neděje na krátkých ohniskových vzdálenostech; problém nastává u teleobjektivů kolem 100 mm a více.
Polarizační fólie, založené na celulóze, musí být napnuté a chráněné před vlhkostí a škůdci. Navlhnutí způsobí zvlnění a vliv na kresbu. Lepší výrobci používají vzduchotěsné utěsnění a UV lepidlo pro vlepení fólie, což zvyšuje odolnost proti vlivům prostředí. Antireflexní vrstvy omezují nežádoucí odlesky. Z principu se polarizačním filtrem obvykle nefotí do přímého protisvětla; největší efekt vzniká, když osa objektivu je kolmá na směr dopadajících paprsků. U levnějších filtrů nemusí být antireflexy kvalitní. Každý filtr trochu omezuje průchod světla, obvykle kolem 1 EV.
Kromě technických detailů stojí za zmínku praktické rady: tloušťka rámečku filtru ovlivňuje vinětaci na širokoúhlých objektivech; ruce je třeba udržovat pevné a fotit z stativu. Závit a materiály obrouček (mosaz vs. hliník) ovlivňují trvanlivost a plynulost otáčení; u tvrdé mosazi bývá otáčení delší, ale odolnější vůči deformaci. Dvě části obroučky CPL musí hladce klouzat. Vnější závit u moderních CPL bývá tenký a často bez krytky; vhodné je využít Step-up ring pro sjednocení systémů.
Pro úplnost doplňuji: Revolučním vylepšením je nanovrstva na závěru, která zjednodušuje péči a zvyšuje odolnost vůči vodě a špíně. Nanovrstvy fungují jako samonivelační stěrka pro rovnost povrchu a minimalizují tvorbu kapek. Z vody na povrchu filtru se tvoří kuličky, které lze snadno sfouknout. Z pohledu běžného uživatele tedy filtry s nanovrstvami snáze udrží čistotu i po dešti či v mořské vlhkosti.
tags: #polarizacni #filtr #mall