Přední teleskopy nejsou na pionýrech zrovna nejšťastněji řešeny. Jsou vybaveny pouze pružinami bez tlumičů. Nepříjemnou vlastností je pevnost a výdrž. Díky malému zdvihu se není problém dostat na doraz. Vidlice je vyrobena z tenkostěnných trubek a její nosníky (tzv. „brýle“) jsou z vylisovaných a následně svařených plechů. Teleskopy se skládají ze tří částí, a to z nosných trubek, které jsou uchyceny v tzv. „brýlích“, kluzáků, což jsou další dvě trubky, které se do nosných trubek zespodu zasouvají a které jsou pevně spojeny s kolem a pružin, které tyto dvě části spojují. Mezi nosnými trubkami a kluzáky jsou velké vůle, které jsou vymezeny silonovými kroužky. Jednou z nejčastějších závad je značná vůle uložení předního kola. Kolo se kýve na všechny strany, nedrží stopu a například při brždění dře o blatník. Nejčastější závadou jsou špatné silonové pouzdra v nosných trubkách.
Sundejte řídítka - povolte středový zajišťovací šroub (stačí cca o 1-2 cm) a klepněte do něj, pak stačí řídítka s trochou síly vytáhnout. Sundejte masku (se světlem). Je potřeba vyšroubovat dvě zátky držící nosné trubky - například s pomocí železného pásu (viz foto). V každém teleskopu (vnější nosné trubce) by měly být dvě silonová pouzdra, jedno hned na kraji a druhé 16 cm od kraje (spodního). Trubku si zapřete o měkkou podložku (nejlépe nějaký dřevěný špalek). Pouzdra vytlučeme ven. Jestliže jsou špatné pouze spodní pouzdra, můžete vyměnit jen je, ale záleží na vás, jak provedete jejich odstranění, aniž byste zničili ty vrchní. Nově koupené pouzdra se po nasunutí na kluzák volně pohybují, to se ale změní po nalisování do teleskopů, kdy se vnitřní průměr zmenší.
Jestli máte k dispozici velký vrták o průměru 22 mm (fotka), tak ručně (bez vrtačky) díru znovu protáhněte, jestliže vrták nemáte, doporučuji vzít kluzák (spodní trubku) a nahřát ho na vysokou teplotu na vařiči nebo nad plamenem. Poté kluzák vezměte a dírou ho protlačte - dbejte na přesnost. Čistý, olejem namazaný kluzák zasuňte do trubky (až do pracovní polohy) a zkuste s ním pohybovat. Zkontrolujte pružiny, jestli nejsou někde zlomené, nebo zdeformované. Zátky jsou s pružinami spojené pomocí šroubu, který je nahoře jištěný matičkou. Matičku vyšroubujte a šroub očistěte. Poté vraťte matičku zpět, ale nedotahujte ji. Kluzáky dole vytáhněte tak, až zátky zapadnou k dírám. Dotáhněte šroubky na spodním dílu nosníků a dotáhněte také matičky držící pružiny v zátkách. Do vidlice upněte kolo, provlečte osu a dotáhněte.
Pohledem, popřípadě změřením zkontrolujte zda kolo není křivě. Jestli ano, tak je buď jedna nosná trubka posazena níž, což také může být způsobeno pokřivenými brýlemi, nebo je jedna pružina kratší. Častý problém jsou právě křivé nosníky. Vrchní díl jde bez větších problémů narovnat například ve svěráku, což většinou dostatečně pomůže. U spodního dílu to bývá komplikovanější. Jestliže se vám zadrhávají tlumiče, tak příčinou mohou být také ohnuté nosné trubky nebo kluzáky. Někdy bývají kluzáky a nosné trubky prodřené od toho, že se používaly bez silonových pouzder, jestli to není příliš akutní tak kluzák stačí opilovat (chvilku to ale zabere) a zahladit brouskem (ocílkou) na kosu.
Divili byste se jak nenamazaný a špinavý řetěz dokáže brzdit a ubírat výkon. Řetěz napínáme pomocí napínacích šroubů na konci kyvné vidlice. Postupujeme následovně: Povolíme matici osy kola (nalevo) a matici rozety (napravo). Pak povolíme matice na napínacích šroubech M6. Utahováním, či povolováním šroubů posouváme kolo dopředu nebo dozadu podle potřeby. Řetěz je správně napnutý tehdy, když se s ním dá pohybovat nahoru a dolů s vůlí 2 cm. Napnutí řetězu nastavujeme pravým šroubkem, přitom nesmíme zapomenout zároveň dotahovat šroubek levý, kterým kolo vycentrujeme (aby drželo stopu s kolem předním).
Je-li řetěz silně zanesený, tak ho rozpojíme a vytáhneme. Naložíme řetěz do nádoby s benzínem, naftou či jiným odmašťovadlem. Odrhneme ho tvrdým štětcem nebo drátěným kartáčem a pořádně opláchneme. Poté řetěz vyndáme a necháme okapat. Nyní by bylo ideální řetěz vyvařit ve vazelíně, kterou si rozpustíte na vařiči v nějakém starém hrnci. Vazelína se takto perfektně dostane do všech ložisek řetězu. Po vychladnutí a ztuhnutí pak řetěz vytáhnete a zvenku otřete. Na řetězy je nejvhodnější vazelína A0. Pokud se do toho ale nechcete, tak řetěz pouze namontujte a namažte vazelínou, popřípadě olejem zvenku - životnost mu ale moc nepřidáte.
Řetěz se časem vytahá tak že už nejde napnout napínáky, popřípadě se při otáčení kola střídavě napíná, povoluje, drhne a všelijak se naklání. Také může být jinak poškozený, například může mít vyštípané válečky nebo může být přetržený. Ve všech těchto případech je nanejvýš vhodné ho vyměnit. Někdy jsou dokonce sjetá tak, že řetěz přeskakuje. Opotřebená ozubená kola ničí nový řetěz a platí to opačně i o řetězu, proto když budeme měnit řetěz, vyplatí se vyměnit celou řetězovou sadu (sekundární kolečko + ozubený věnec rozety + řetěz).
Na výměně malého řetězového kolečka není nic složitého. Odmontujeme pravý kryt motoru, odehneme podložku která zajišťuje matici, povolíme matici a kolečko sundáme. Při této příležitosti prostor očistíme štětečkem namočeným v benzínu a vytřeme hadrem. Je-li gufero pod řetězovým kolečkem viditelně poškozeno nebo tudy značně vytéká olej z převodovky, tak gufero vyměníme. Nasadíme nové řetězové kolečko. Zajišťovací plíšek buď vyrovnáme, nebo lépe koupíme nový. Nasadíme matici a dotáhneme. Vymontujeme rozetu. Odvrtáme, nebo odřežeme nýty držící věnec.
Jednou z nejčastějších závad u pionýrů je nefungující tachometr. Tento nedostatek může být způsoben několika závadami. Jestliže vám tachometr neukazuje rychlost, může to být způsobeno více závadami. Nejprve zkontrolujte, zda je dobrý bowden (lanovod). Ten je našroubovaný do tachometru a na zadním kole do náhonu, který je umístěn na rozetě. Bowdenem prochází lanko s trojúhelníkovitými konci. Jestliže lanko není nijak zkřivené a nemá poničené konce a zároveň ani bowden není nijak akutně poničený, tak stačí bowden promazat a použít znova.
Jestliže bowden je v pořádku a lanko má pouze poničené trojúhelníkové konce, dá se to teoreticky opravit. Lanko nepřenáší nijak velkou sílu, tak stačí konce lanka dobře odmastit, obalit cínem a pak zapilovat do potřebného tvaru. Jestliže oprava / výměna lanovodu nepomůže, bude nejpravděpodobnější problém u náhonu. Náhon je umístěný na rozetě, na zadním kole. Abyste se k němu dostali, musíte sundat zadní kolo a rozetu.
Mezi styčnou plochou rozety, kde je umístěn náhon, a náhonem jsou dva zajišťovací kolíky. Tyto kolíky často chybí. Bohatě stačí uříznout a opilovat nějaký hřebík, nebo lépe nějakou elektrodu na svařování. Často tato oprava ale nestačí, jelikož bývá poničený i náhon samotný. To se za jízdy projevuje poskakující ručičky nebo jednoduše nefunkčním rychloměrem.
Náhon je tvořen šnekovým převodem, který se při nedostatečném přimazávání vydírá. Převraťte si náhon vnitřní stranou k sobě. Po očistění nánosů bahna a zaschlé vazelíny si můžete všimnout, že po obvodu vnitřní strany je plechový kroužek. Ve skutečnosti jsou tyto kroužky dva, jeden s širším vnějším průměrem a druhý s menším, který je vsunutý do toho prvního. Mezi těmito kroužky má být plstěný kroužek, který brání vniknutí nečistot. Náhon nerozdělávejte tak, že byste páčili tyto kroužky, místo toho šroubovákem vypáčte celé ozubené kolo. Hned po rozpadnutí zjistíte, jak na tom náhon je. Pravděpodobně bude mít ozubené kolo po obvodu vymleté zuby, v tomto případě je nutná výměna.
Vrchní šnekové ozubené kolečko bývá většinou v pořádku, ale v obchodech se prodává společně s ozubeným kolem. Pokud zjistíte, že pístní čep má vůli v oku ojnice, může za to vyběhané horní bronzové pouzdro ojnice. Jeho výměna není složitá. Po sundání pístu nastanou dvě situace. Buďto je staré futro jenom vyběhané, ale v oku ojnice drží, a musíte ho rozříznout, nebo se v oku ojnice protáčí a jde volně vysunout ven.
Ostatní části motoru, výfuk, těsnění a další součásti vyžadují specifické postupy. Výfuk se skládá z výkonové a tlumící části; montážní body a materiály musí být kvalitní a dobře svařitelné. Dále se popisují kroky výroby rezonátoru a opravy dalších komponent, která jsou poměrně detailní a vyžadují zkušenosti s mechanickým opravným dílem.