Rozlišovací schopnost (tj. schopnost vidět dva body samostatně) lidského oka nestačila již starým Řekům a Římanům. Proto začaly používat například skleněné koule naplněné vodou. Stavbou jednoduchých mikroskopů se zabýval Holanďan Antoni van Leeuwenhoek (1632 - 1723), který vyrobil svůj první mikroskop broušením vlastních čoček. Tento jednočočkový mikroskop připomínal spíše lupu, byl vyroben z jedné kvalitní čočky s krátkou ohniskovou vzdáleností. Taková čočka měla schopnost pozorovaný objekt zvětšit až 200-krát. Tímto přístrojem pak pozoroval rostlinné buňky a kvasinky.
V roce 1590 vynalezli přístroj se dvěma posuvnými rourami, se spojkou na každé straně. Tyto nejranější dvojčočkové mikroskopy dokázali pozorovaný objekt zvětšit 20- až 30-krát. Tvaru, který známe dnes, nabyl mikroskop až v první polovině 19. století díky italskému přírodovědci Giovanni B. Vind. V druhé polovině 19. století zkonstruoval optické zařízení mikroskopu Němec Ernst Abbe (1840 - 1905). Je zakladatelem teorie optických přístrojů a mnoho i zkonstruoval (např. Abbeho kondenzor, Abbeho komparátor, Abbeho refraktometr). V roce 1866 také vyvinul achromatické objektivy.
Slovo mikroskop je dnes pevnou součástí vědecké terminologie, přičemž jeho vývoj odráží postupné zlepšování rozlišení a optické kvality. Původ termínu je spojen s významem „mikro“ = malé a „skop“ = pohled/vidění, což odráží původní záměr přístroje: umožnit pohled na malé detaily, které pouhé oko nevidí. Postupem času se měnily konstrukční principy, od jednoduchých jednočočkových lup až po složité systémy s více objektivy a vysokým rozlišením, čímž se rozšířilo použití v biologii, lékařství i materiálových vědách.
Podobné rytmické kroky vývoje lze sledovat i v legendárních experimentech Leeuwenhoekových, které sahají k pozorování bakterií a kvasinek s použitím broušených čoček a precizní mechaniky. Důležitým milníkem zůstává zásah Abbeho teorie a konstrukcí, které umožnily dosáhnout achromatického rozlišení a zlepšení obrazové kvality, čímž se mikroskop stal univerzálním nástrojem moderní vědy.
- Starověké a rané pokusy o zvětšení: skleněné koule plné vodou a jednoduché lupy.
- Antoni van Leeuwenhoek a jeho jednočočkový mikroskop s vysokou intensitou zvětšení.
- Přínos dvojčočkových mikroskopů 16. století a počátky zvětšení kolem 20-30×.
- Průlom 19. století: standardizace tvaru a nové konstrukční principy u Giovanniho B. Vind a Ernsta Abbeho.
- Vznik achromatických objektivů a teorie optických přístrojů, které umožnily kvalitativní posun.
| Období | Hlavní krok | Vliv |
|---|---|---|
| Starověk | První pokusy o zvětšení | Využití skleněných koulí a lupy |
| Konec 16. století | Dvoučočkové mikroskopy | Zvětšení 20-30× |
| 19. století | Vývoj tvaru a teorie optiky | Abbe a achromatické objektivy |
