Známe to asi všichni. Ráno jedeme do práce a ve výtahu zkontrolujeme, jak vypadáme a jestli nemáme třeba za zuby zbytek snídaně. A občas padne i nějaké to selfíčko. Byli byste ale překvapení, jakou funkci zrcadla ve výtahu opravdu plní. Výtah dnes bereme jako běžnou věc, která nám ulehčuje život. Není tomu ale tak u všech. Někteří totiž ve výtazích trpí úzkostmi a necítí se v nich dobře. Ve většině případů se jedná o klaustrofobiky, tedy o ty, kteří mají strach z uzavřených prostor nebo o agorafobiky. Ti mají zase iracionální strach, že uváznou na místě, odkud nebudou moci uniknout a nikdo jim nepomůže. Ti, kdo se bojí výtahů, mají také strach z letadel, z tunelů, pobytů v místnostech bez oken nebo to, že uvíznou v davu lidí.
A právě kvůli těmto lidem se do výtahů dávají zrcadla, která jim pomáhají překonat strach z uzavřených prostor. Zrcadla vytvářejí pocit prostornosti a člověk se díky nim ve výtahu necítí tak stísněně. Zrcadla fungují i jako rozptylovače, kdy se mozek soustředí na něco jiného a nedá tak prostor svému strachu.
Zrcadla ve výtahu plní také další funkce. Zvyšují pocit bezpečnosti. Ve výtahu se totiž může potkat více cizích lidí a díky zrcadlům dokážeme lépe kontrolovat to, co se děje vedle nás a za námi.
- Výtahy a zrcadla jako nástroj redukce úzkosti a pocitu openness.
- Rozptylování pozornosti k odvrácení koncentrace na strach z uzavřeného prostoru.
- Posílení pocitu bezpečí při setkání s neznámými lidmi ve stísněném prostoru.
Další částí související s tématem jsou obecnější poznatky o tom, proč lidé fotí selfíčka v zrcadle a jaké složky ovlivňují výslednou selfie. Před zrcadlem býváme sebejistí, ale realita může být jiná, jak ukazují psychologické skeče i každodenní zkušenosti z okolí.
1) Od dětství se vídáš primárně v zrcadle. Tvá mysl si za ty roky vytvořila pevnou vazbu na tvůj převrácený obraz. Jenže nikdo z nás nemá 100% symetrický obličej. Pro tvůj mozek je to ale šok. Tento fenomén se v psychologii nazývá mere-exposure effect (efekt pukého vystavení) - máme tendenci preferovat věci, které vídáme nejčastěji. Ty máš ráda svůj zrcadlový obraz, protože je pro tebe bezpečný a známý.
2) Mobilní telefony a širokoúhlé čočky: Pokud si děláš selfie z ruky, mobilní čočka deformuje obličej. Zvětšuje věci, které jsou nejblíže k objektivu (nos, brada), a zmenšuje to, co je dál (uši, spánky). Portrétní objektivy v ateliéru: Profesionální portrétní skla (např. 85mm nebo 105mm) obličej nezkreslují.
3) Zmrazený moment vs. V zrcadle se nikdy nevídáš staticky. Vnímáš svou mimiku, gesta, mikropohyby a úsměv v čase. Pokud tě někdo zachytí uprostřed slova, při mrknutí, nadechnutí nebo ve chvíli, kdy zrovna zpevníš krk ze stresu, vznikne nepřirozený výraz. Není to tím, že bys byla nefotogenická. Jak z toho ven? Přestaň se fotit zblízka telefonem: pokud si děláš fotky na sociální sítě sama, odsuň telefon dál a použij optický zoom (2× nebo 3×), případně polož telefon a udělej krok dozadu na samospoušť. Práce s dechem a čelistí: Stres z fotoaparátu se nejčastěji projevuje zatnutou čelistí a rameny nahoře. Najdi svou „příjemnější stranu“: Málokdo je oboustranně symetrický. Sleduj na starších fotkách, ze kterého úhlu se sobě líbíš více. Svěř se do rukou někomu, kdo tě vede: Největší chyba je myslet si, že na fotce musíte umět pózovat sami. Pamatuj: Fotogeničnost není vrozená vlastnost ani genetická výhra.
Další kapitola nabízí doporučení a postupy pro dosažení lepších selfie v zrcadle. Pokud chcete lajky a srdíčka, ta fotka musí něco vyvolávat, nějaké emoce. Tato fotografie je několika násobně lepší: 1) je vidět, že nemáte zbytek obličeje politej kyselinou, protože je vidět, 2) emoce - póza ala potřebuju na záchod - jaké větší emoce máte ještě ukázat? Další věc, když už teda víte, že máte ukázat obličej. Pohled. Sice se fotíte v zrcadle, ale nikdy váš pohled nebude vypadat tak, jako vidíte v tom zrcadle. Místo toho bude nepřítomně koukat někam mimo záběr. Proto vzdejte pohled do zrcadla a prostě přiznejte bravu- nemůžete odtrhnout oči od toho výjevu v telefonu, co se zrovna chystáte vyfotit.
A můžeme přejít k dalšímu levelu - zadek. Ne každej má zadek. Ne každej má prsa. I tak ale musíš dělat, že to všechno máš. Ale pozor. Tohle chce už hodně tvrdej trénink. Není to vůbec taková sranda. Je to forma takového posilování, vidím to na sport tohoto roku. Tento level obsahuje ještě jednu zákeřnost. Když děláte selfie mirror ve zkušební kabince a fotíte se v něčem, co ještě úplně nevlastníte popř. vůbec ani vlastnit nebudete, nesmí to bejt vidět.
Pokud už zvládáte základy. Můžete přejít ke hře na profíka. Jít na zem, drsňácká póza. Pozor. A pokud si jste ještě více jistí, zkuste i akrobatický vylepšení. Jsou chvíle, kdy se možná necítíte zrovna na to fotit si obličej. Můžete výmluvně udělat fotku, kde bude 100% pozornost pouze na ten outfit. I když vlastně nikdo pořádně neví, co na tom má vidět. Ale srdíčka budou za ten upnutej svetr, kterej dělá, že máš prsa. Ou. Dobře, tak ten svetr nedělá ani prsa. Ale vůbec, pokud zvládnete tohle všechno, klidně experimentujte. Musíte vyjít se svejma slevefičkama z řady přece.
Důležitý je ukázat, že vás to vůbec nevzrušuje. Jste prostě profesionální zrcadlovej selfíkovač. Znáš ten pocit. Ráno před zrcadlem si říkáš, že ti to fakt sekne. Pak vyrazíš na focení nebo tě někdo vyfotí na akci, dostaneš fotky a přijde studená sprcha: „To jsem jako já?“ Lidé často odcházejí z prvního pohledu na své fotky zklamaní a začnou si namlouvat, že jsou „nefotogeničtí“.
1. Od dětství se vídáš primárně v zrcadle. Tvá mysl si za ty roky vytvořila pevnou vazbu na tvůj převrácený obraz. Jenže nikdo z nás nemá 100% symetrický obličej. Pro tvůj mozek je to ale šok. Tento fenomén se v psychologii nazývá mere-exposure effect (efekt pukého vystavení) - máme tendenci preferovat věci, které vídáme nejčastěji. Ty máš ráda svůj zrcadlový obraz, protože je pro tebe bezpečný a známý.
2) Mobilní telefony a širokoúhlé čočky: Pokud si děláš selfie z ruky, mobilní čočka deformuje obličej. Zvětšuje věci, které jsou nejblíže k objektivu (nos, brada), a zmenšuje to, co je dál (uši, spánky). Portrétní objektivy v ateliéru: Profesionální portrétní skla (např. 85mm nebo 105mm) obličej nezkreslují.
3) Zmrazený moment vs. V zrcadle se nikdy nevídáš staticky. Vnímáš svou mimiku, gesta, mikropohyby a úsměv v čase. Pokud tě někdo zachytí uprostřed slova, při mrknutí, nadechnutí nebo ve chvíli, kdy zrovna zpevníš krk ze stresu, vznikne nepřirozený výraz. Není to tím, že bys byla nefotogenická. Jak z toho ven? Přestaň se fotit zblízka telefonem: pokud si děláš fotky na sociální sítě sama, odsuň telefon dál a použij optický zoom (2× nebo 3×), případně polož telefon a udělej krok dozadu na samospoušť. Práce s dechem a čelistí: Stres z fotoaparátu se nejčastěji projevuje zatnutou čelistí a rameny nahoře. Najdi svou „příjemnější stranu“: Málokdo je oboustranně symetrický. Sleduj na starších fotkách, ze kterého úhlu se sobě líbíš více. Svěř se do rukou někoho, kdo tě vede: Největší chyba je myslet si, že na fotce musíte umět pózovat sami. Pamatuj: Fotogeničnost není vrozená vlastnost ani genetická výhra.
