Už jako děti jsme zjišťovali, že obě strany našich obličejů nejsou stejné, což znamená, že nejsou souměrné. Jestliže držíte zrcadlo svisle vzhůru nad kořenem nosu a pozorujete zrcadlový obraz každé ze dvou stran obličeje, můžete vidět, jak by vaše tvář vypadala, kdyby byla souměrná, a jak podivný by byl její vzhled. Toto také ukáže, jak rozdílně vidíme pravým okem a levým okem přes naše brýle. Proto je důležité, aby při usazování brýlových čoček do obruby profesionální optik věděl, jak se konkrétní uživatel(ka) dívá přes jeho či její brýle.
Věděli jste, že i nejpreciznější brýlové čočky nemohou plnit jejich funkci, pokud se správně neproměří centrace, tj. seřízení brýlových čoček ve vztahu ke konkrétní brýlové obrubě, vzdálenost mezi očima a dokonce i držení hlavy a těla. Tímto způsobem se může ztratit až 40 % zrakové ostrosti. Je to důležité u jednoohniskových čoček a obzvláště je to důležité, pokud jde o centraci progressive lenses. V případě progresivních čoček se musí optimálně seřídit všechny tři zóny vidění (na dálku, na střední vzdálenost a nablízko).
V ideální situaci by uživatel brýlí měl být v normálním držení hlavy a těla schopen pohodlně číst, když se dívá přes zónu nablízko, pracovat na počítači s pomocí zóny vidění na střední vzdálenost a řídit vozidlo s pomocí zóny vidění na dálku. Správná centrace a samozřejmě správně zvolený optický design hrají rozhodující úlohu v určování nenucené snášenlivosti progresivních čoček. V minulosti prováděli profesionální optici měření centrace brýlových čoček manuálně. V současnosti mohou profesionální optici pracovat daleko přesněji - s přesností jedné desetiny milimetru. Přístroj i.Terminal®2 vyvinutý ve společnosti ZEISS poskytuje objektivní obraz uživatele s brýlovou obrubou.
Zákazník s vybranou brýlovou obrubou stojí před centračním přístrojem a centrace se provádí jednoduše, rychle a neobyčejně přesně a výsledným, vysoce kvalitním fotografickým snímkem. Výhodou této procedury je skutečnost, že je pro uživatele brýlí příjemnější, protože optik nemusí vstupovat do osobního prostoru zákazníka, aby provedl měření.
Uživatel brýlí by měl zaujmout uvolněný postoj, jak je to jen možné, a měl by se dívat přes brýle přesně tak, jak by to on či ona prováděl v každodenním životě. Čím přesněji bude profesionální optik vědět, jak se díváte přes vaše nové brýle, tím lépe bude schopen seřídit usazení brýlových čoček. Jestliže se po počáteční fázi přivykání vašim novým brýlím necítíte pohodlně, je možné, že ve vašem případě nebyla centrace provedena správně.
Zkuste si podržet před očima prst a střídavě zavřít levé a pravé oko. Z těchto dvou rozdílných obrazů, které každé oko vidělo z jiného úhlu, vzniká v mozku prostorový vjem. Naše oči jsou od sebe vzdálené přibližně 6,5 cm, což nám umožňuje vidět prostorově do vzdálenosti několika metrů. Předměty v dálce vidí obě oči prakticky ze stejného úhlu, a splývají nám proto do jedné roviny. V mozku vzniká prostorový vjem. Kdybychom se dívali jen jedním okem, neviděli bychom plasticky.
Sice bychom podle velikosti předmětů odhadli jejich vzdálenost, ale úplně stejně by se nám jevila například plochá tapeta s natištěným obrazem. O nutnosti mít obě oči se přesvědčíte následujícím pokusem: vezměte si dvě ořezané tužky a rychlým pohybem přibližte k sobě oba hroty. Když budete mít otevřené obě oči, tak to nebude problém. Vidět prostorově obrázek nakreslený na papíru můžeme díky stereoskopickým cvičením. Zde jsou obrázky převzaté z knihy [PERELMAN, J.I. Zajímavá fyzika. Praha: Naše vojsko, 1952.].
Úspěch se dostaví teprve po určitém nácviku. Obrázek přibližujte a vzdalujte od očí, dokud nenaleznete vhodnou vzdálenost. Je dobré mít dostatečné osvětlení.
Přecházíme k fyziologii oka: Mechanismus fungování lidského oka začíná světlem, které doletí ke všem předmětům a odrazí se od nich. Naše oko si pak ve spolupráci s mozkem z těchhle odražených paprsků vytvoří výsledný obraz. Co je bělma a co je rohovka: Na povrchu oka je bělima, průhledná rohovka umožňuje vstup světla. Zornice slouží jako clona a její velikost se mění podle světla. Duhovka reguluje zornici vlivem pigmentu v duhovce.
Role čočky v oku: čočka mění svůj tvar podle zaostřování - na dálku zploští, na blízko vyklene. Zrakový obraz doputuje skrze sklivec na sítnici s 130 miliony čípků a 110-130 miliony tyčinek, které tvoří základ pro barevné i noční vidění. Sklivec je rosolovitá látka, která drží tvar oka a umožňuje světlu doputovat na sítnici.
Nyní k barevnému vidění a rozlišení: Čípky jsou zodpovědné za barevné vidění a pracují jen při dostatečném osvětlení; tyčinky fungují při nízké intenzitě světla a umožňují černobílé a šedé odstíny. Lidské oko má tři typy čípků pro červenou, zelenou a modrou barvu; díky nim dokážeme rozlišit asi 200 základních barev ve 20 sytostech a 500 úrovních jasnosti. U ptáků, některých ryb a hmyzu se barevné vidění rozšiřuje o ultrafialové spektrum. Hadi a některé další tvory využívají infračervené vnímání prostřednictvím specializovaných receptorů, nikoli očí.
Binokulární vidění umožňuje hloubkové vnímání díky překrývání obrazů z obou očí; u zvířat s očima na stranách hlavy dominuje široké zorné pole, což zvyšuje šanci zaznamenat nebezpečí. Oči některých savců a ptáků jsou adaptovány na rychlé pohyby a jasné rozlišení, zejména dravci. V kontrastu k tomu hmyz má složené oči s mozaikou omatidí, která zajišťuje široké zorné pole a výbornou orientaci v prostoru, ale horší ostření jemných detailů.
Další částí textu je popis anatomických detailů oka: sítnice obsahuje tyčinky a čípky; žlutá skvrna je oblastí nejvyšší ostrosti. Zorné centrum mozku zrekonstruuje obraz z impulsů z fotoreceptorů, a tedy realita, kterou vnímáme, je spojení fyzických signálů a jejich zpracování mozkem. K těmto biologickým faktům se váže i význam pro astronomii a optiku, kde je ostrost a přesnost měření klíčová pro kvalitní refrakční korekce a výběr vhodného optického designu.
Oko je tedy komplexní, nádherně složitý orgán, jehož limity se odrážejí v tom, jak navrhujeme a používáme brýle či kontaktní čočky, a jak rozvíjíme moderní měřicí přístroje pro centráci a personalizované brýlové čočky. Každé oko je jedinečné, a proto standardní výpočet dioptrií často nestačí k dosažení optimálního vidění. Moderní technologie jako DNEye® scanner umožňují proměřit oko s vysokou přesností, simulovat vidění za zhoršených podmínek a vytvořit tak individualizované čočky pro ještě ostřejší obraz.
V závěru: oko jako orgán se vyvíjí, zraku je nutná akomodace a naše chápání vidění zahrnuje i širokou oblast zvířecích a přírodních pozorování. Zrak je výsledkem interakce očí a mozku, která umožňuje prostorové vnímání, barevné vidění a adaptaci na měnící se světelné podmínky.
