Zima. Mluví o ní všichni. Zima se dotýká života každého z nás, některým ji vzala. Mráz. Na pár týdnů jsou náhražková témata, jimiž běžně žije naše konzumní společnost, zapomenuta. O slovo se přihlásil život ve své holé podstatě.
Najednou není otázkou dne, co koupím ve slevě nebo zda přelstím politického soupeře. Jde o to, mít doma teplo, nenechat prasknout vodu, nezmrznout. Čert vem blížící se daňové přiznání, reformy, krizi EU. Skutečný život tvoří jiné věci. Ty, které bereme jako samozřejmost a přehlížíme je. Ty, jež nám dnes padají zmrzlé na kost na křehké hlavy.
Nastartovat úspěšně auto, i to najednou získalo na váze; soused marně fénem rozehřívá motor, kolegovi zamrzlý vůz s pietou odtáhli do servisu. Věci moderní jsou zmatené stejně jako my. Tohle není v našich programech. Palubní počítače blikají varovnými kontrolkami.
Švédské, v zimní krajině zrozené auto škytá a skřípá kovem za jízdy stejně jako vozy české. Ten zvuk zápasu se nese krajinou krystalů na ostří větru v Českém Těšíně tak, že lidské nanuky z autobusové zastávky zvedají zvědavě brady, obětují vzácné teplo ze zadýchaných šál přetažených přes nos, aby zjistily, zda mráz přemůže dalšího. Před Třincem ukazuje v jedenáct dopoledne teploměr minus šestnáct stupňů.
Při odbočování k čerpací stanici padá z nebe na kapotu zmrzlý pták. Pumpař-Eskymák přibíhá. Nemáte promáčklý plech? Co díra po zobáčku? Smetá zmrzlého tvora na beton. Ráno na kraji silnice ve vesnici ležela zmrzlá myš.
Mráz prý žene svá stáda ze Sibiře, kde cení zuby minus padesát stupňů. Umrzají lidé. V naší civilizované době, kdy je boj o život vyhrazen jiným, díváme se na ně často svrchu. My už jsme dál, nám život nekončí banálně kvůli počasí či ivotu samotnému. Nás je hodna jen zákeřná nemoc nebo terorista.
A teď taková zima. Padají teplotní rekordy. Rekordy pro krátkou paměť, pro tu naši. Pradědeček sedlák sepsal neuměle kroniku rodu. Četl ji někdo? Bral život vážně. Žil v době, kdy lidé stáli nohama na zemi. Snažili se nenechat nejen ptáky umírat hlady a zimou. A stejně jako my věřili v jaro. Říká se, že zima člověka probere z letargie. Nebo ho do ní uvrhne.
Polární vír slábne dříve, než je obvyklé. Zima v Evropě bude drsnější než obvykle? USA a Kanada zažijí chladnější začátek zimy. Letošní zima by mohla být pořádně tuhá. Vyplývá to ze studie, kterou uveřejnil web Severe Weather. Na vině je takzvaný polární vír, tedy jev, při kterém proudí chladný vzduch kolem severního pólu. Letos by ale mohl vír zeslábnout tak, že se proud chladného vzduchu přeruší a jeho účinky pocítíme i v Evropě.
Polární vír je obrovské cirkulační proudění chladného vzduchu kolem severního pólu, které sahá od zemského povrchu až do vyšších vrstev atmosféry. Když je vír dostatečně silný, uzavře se do sebe a nepůsobí jinde než v arktických oblastech kolem severního pólu. Letos by ale mohlo být vše jinak. Už v průběhu listopadu polární vír ve stratosféře slábne dříve, než bývá zvykem, píše Severe Weather. Meteorologové očekávají, že nejslabší by měl vír být v průběhu prosince.
Drsnější začátek zimy. Jak to ovlivní zimu v Evropě? To ještě není úplně jisté, nicméně ze zkušeností meteorologů vyplývá, že USA, Kanada, sever a střed Evropy zasáhne tužší zima než obvykle. V Severní Americe bývají při slabém polárním víru chladnější a na sníh bohaté začátky zimy. V Evropě by to mohlo být podobně, nicméně jistota, že se tak stane, je podstatně menší než v USA a Kanadě.
V místech, kam arktický vzduch přijde, by se lidé měli připravit na dřívější sníh a mráz a také podstatně vydatnější nadílku než v místech, kam příval studeného vzduchu nedorazí. Ačkoliv to neznamená, že zima bude nutně po celou dobu tvrdá, meteorologové opatrně naznačují, že jde o signál, že její začátek bude rychlejší než obvykle.
Prosinec se zatím nese ve znamení spíše podzimních teplot, ale dlouho předpovídaný teplotní zlom už by měl být za rohem a měla by konečně přijít zima. „Následující dny víceméně až do období těsně před Vánoci bude mít i nadále většinou inverzní charakter. Období bude také charakterizovat absence srážek a front, které by je do prostoru střední Evropy přinesly, některé dny ale mohou být i relativně slunečné. Podle meteorologů by mohla udeřit tolikrát skloňovaná arktická zima: „V prostoru SZ Evropy by se mohla vybudovat blokující tlaková výše, která by podpořila kontinentální východní až severovýchodní proudění nad naše území.
I pokud přijdou mrazy, se ale prý raději nemáme těšit na možnost bílých Vánoc. V rožmitálské meteorologické stanici naměřil Hubert Hoyer minus 18,5 stupně Celsia. „Při zemi bylo dokonce minus 23,1 stupně. Je to hodně, ale rekord nepadl,“ řekl správce meteorologické stanice Hubert Hoyer. Žádné komplikace v souvislosti s nízkými teplotami zatím nejsou hlášeny. V Rožmitále leží 8 centimetrů sněhu.
Už v sobotu jsme zažili pořádnou zimu. Místy bylo na Příbramsku až minus 12 stupňů pod nulou. V noci na sobotu připadl další sníh a první lyžaři si vyšlápli stopu v brdských lesích. V nejvyšších partiích tam totiž leží kolem 15 centimetrů prašanu. V sobotu ráno naměřil Hubert Hoyer minus 14,5 stupně Celsia. To je ve dvoumetrové výšce, kde se umísťuje stanice. Při zemi je mnohem nižší teplota, což platilo i pro sobotní ráno. Při zemi bylo v sobotu ráno minus 19,7 stupňů Celsia.
Ačkoliv se to nezdá, meteorologové hlásí na příští týden oteplení, a to dost razantní. Mý být až pět stupňů nad nulou a foukat ostřejší vítr. Kvůli tomu, že je vydatně umzrnuto, bude se tvořit náledí, protože podle předpovědi má padat sníh nebo pršet.
Blíží se vánoční svátky, a s tím spojená otázka: bude letos o Vánocích sníh? Připomeňme si tedy, jaké bylo vloni počasí v prosinci. Prosinec 2008 až do 25. prosince byl poměrně teplý. Více než na dva dny neměl sníh šanci se udržet. Od 26. prosince do konce měsíce teploty ani přes den nevystoupily nad 0°C (tzv. ledové dny), v noci pak klesaly až pod -10°C, nejvíce 30. prosince, kdy bylo -11,6°C, při zemi -14,8°C. Nebyl žádný sníh. Jedinou zimní radovánkou se stalo bruslení na zamrzlých rybnících. Kvalita ledu byla mimořádná.
Zima, která do Česka přišla nyní, je tedy té skutečně arktické na míle vzdálená. A jak tedy média na pojem arktické zimy přišla? To proto, že vzduchová hmota, která se k nám nyní dostává, skutečně má původ v Arktidě, kde se nacházela ještě před několika dny. Je otázkou, zda to opravňuje k tomu, abychom nyní hovořili o arktické zimě. Vzduchová hmota v listopadu ještě není ani nad Arktidou až tak studená, a při své cestě do střední Evropy se navíc stihla o dost ohřát. Proto denní teploty kolem nuly. Kdyby takové proudění nastalo o jeden až dva měsíce později, měli bychom počasí znatelně chladnější. V jistém smyslu bychom současnou zimu mohli označit i za „skandinávskou“, protože přes ní k nám vzduch z Arktidy také přešel. Až se vzdušné proudění stočí o něco směrem k severovýchodnímu, pak bychom tu měli zimu pobaltskou.
To ukazuje na to, jak absurdní je označování zimy podle místa, odkud k nám vane proudění. To bychom se postupně dostali i třeba k severomořskému jaru nebo k alpskému podzimu… mimochodem, kalendářně je ještě podzim, takže bychom vlastně teď měli mít spíš arktický podzim, než zimu. Žádnou arktickou zimu tedy není nezažíváme ani ve smyslu teplot, ani ročního období. v Alisovově klasifikaci klimatu nejsevernější klimatické pásmo, kde celoročně převládá arktický vzduch. V Köppenově klasifikaci klimatu mu přibližně odpovídá sněhové klima severní polokoule. Obecně je mnohem mírnější než antarktické klima. Podle míry kontinentality klimatu rozeznáváme oceánický a kontinentální typ arktického klimatu, které se liší především drsností zimy. Prům. měs. teplota vzduchu v nejchladnějším měsíci je v Arktidě v rozsahu od cca -10 °C v pobřežních oblastech do méně než -30 °C ve vnitrozemí Grónska. Zde zůstávají teploty vzduchu záporné celoročně, k čemuž přispívá nadmořská výška a velké albedo Grónského ledovce. Viz též pól chladu.
Polární vortex vysvětlen za méně než 120 sekund
- Nové extrémy na arktické pevnině - studují se změny frekvence a rozsahu extrémních událostí během posledních desetiletí.
- Déšť na sněhu - déšť prosakující sněhem vytváří ledové vrstvy a trvalé překážky pro soby a další tvory.
- Globální dopady - Arktida jako zásobník uhlíku může při ztrátě pokryvu uvolňovat uhlík a ovlivňovat klimatickou změnu.
- Propojení s Evropou - oslabení polárního víru umožňuje vpád studeného vzduchu do střední Evropy a zhoršuje zimní výkyvy.
Analýza 73 let klimatických dat ukazuje, jak se od roku 1993 dramaticky změnila stabilita polárního víru. Oslabení tohoto „prstence studeného vzduchu" umožňuje arktickým mrazům pronikat do středních šířek - včetně střední Evropy. Každoročně během zimních měsíců zaznamenávají české meteorologické stanice teploty hluboko pod −20 °C. Při těchto extrémních epizodách hrají roli jak lokální podmínky - jasná obloha, slabý vítr a charakter terénu -, tak stav polárního víru ve stratosféře. Oslabení stratosférického polárního víru může zvyšovat pravděpodobnost vpádů studeného arktického vzduchu do středních šířek, ale u jednotlivých událostí je přímá příčinná vazba obtížně prokazatelná.
Část výzkumů spojuje rychlé oteplování Arktidy a úbytek mořského ledu se změnami cirkulace, které mohou ovlivňovat zimní výkyvy i ve střední Evropě. Celkový obraz ale zůstává nejistý: podle hodnocení IPCC AR6 (2021) je velikost a přesný mechanismus tohoto vlivu zatížena nízkou až střední jistotou a modelové studie často nacházejí jen slabý signál. Jisté je, že Arktida se nejen otepluje - stává se také proměnlivější. Studii profesora Aalta a jeho kolegů poskytuje první komplexní důkaz o tom, že extrémní události mění tvář polárních oblastí způsobem, jaký věda dosud nezaznamenala.
Jak výstižně shrnul komentář ve Science Advances: „Arktida se nejen otepluje - stává se nestabilnější.“
Polární vortex vysvětlen za méně než 120 sekund
Hotspoty změn: výzkumníci identifikovali regiony, kde jsou změny nejdramatičtější - západní Skandinávie, kanadské arktické souostroví a střední Sibiř. Lokální nárůsty extrémů zaznamenali vědci také podél pobřeží Grónska. Déšť na sníh patří k nejnebezpečnějším jevům; když voda prosákne sněhovou pokrývkou a následně zmrzne, vytváří ledové vrstvy, které jsou pro pasoucí se zvířata nepřekonatelnou překážkou. Sobí populace tak mohou během jediné zimy utrpět katastrofální ztráty, což ohrožuje i obživu arktických komunit závislých na chovu sobů.
Pro lidi, kteří v Arktidě nežijí, jsou tyto škody důležité, protože mohou narušit schopnost Arktidy absorbovat uhlík a zpomalovat klimatickou změnu. Naše zjištění naznačují, že s postupující změnou klimatu budou arktické ekosystémy stále více vystaveny klimatickým podmínkám, které nikdy předtím nezažily. To může mít značné dlouhodobé důsledky pro arktickou přírodu. Co to znamená pro Česko: Arktida a střední Evropa jsou propojeny systémem atmosférické cirkulace, a oslabení polárního víru umožňuje mrazivým vzduchům pronikat do středních šířek.
Klíčovou roli při propojení obou oblastí hraje polární vír - mohutný prstenec ledového vzduchu rotující vysoko nad severním pólem. Když je silný, udržuje arktický chlad na severu. Pokud však oslabí nebo se rozpadne, mrazivý vzduch se může valit směrem k jihu. Analýza 73 let klimatických dat ukazuje, jak se od roku 1993 dramaticky změnila stabilita polárního víru. Oslabení tohoto „prstence studeného vzduchu" umožňuje arktickým mrazům pronikat do středních šířek - včetně střední Evropy.
Jisté je, že Arktida se otepluje a stává se proměnlivější. Studie profesora Aalta a jeho kolegů poskytuje první komplexní důkaz o tom, že extrémní události mění tvář polárních oblastí způsobem, jaký věda dosud nezaznamenala. Přesné informace o arktickém bioklimatu jsou nyní nezbytné pro sledování biodiverzity i pro přípravu společností na klimatickou změnu.