Známka odraz zrcadla: jak funguje rovinné a duté zrcadlo a proč je odraz takouzajímavý

Jako nejjednodušší optický zobrazovací prvek slouží rovinné zrcadlo. Světelný paprsek dopadá na rovinné zrcadlo v bodě dopadu a odrazí se podle zákona odrazu; odražený paprsek leží v rovině dopadu. Na obrázku je bod A´ zdánlivým obrazem bodu A a v rovinném zrcadle vzniká přímý, stranově převrácený, nezmenšený, neskutečný (zdánlivý) obraz. Rovinná zrcadla jsou součástí periskopů nebo fotoaparátů zrcadlovek.

Jestliže se v některých situacích světlo rozdělí na část, která projde, a část, která se odrazí, hovoříme o polopropustném zrcadle. Princip polopropustného zrcadla spočívá v tom, že polovina světla je odrazena, druhá polovina prochází. To znamená, že ve více osvětlené místnosti vzniká zrcadlový efekt: z jasně osvětlené strany vidíme svůj odraz, zatímco ze strany tmavé lze skrz zrcadlo vidět do druhé místnosti. Polopropustné zrcadlo se používá mimo jiné v obchodech či nemocnicích k nenápadnému sledování, případně v kriminalistice při výsleších.

V optice se polopropustné zrcadlo nazývá také dělič svazku. V dutém zrcadle se paprsky rovnoběžné s optickou osou po odrazu sbíhají do jednoho bodu, tzv. ohniska F. Ohniskem a středem křivosti zrcadla prochází optická osa, průsečík osy se zrcadlem je vrchol zrcadla a vzdálenost ohniska od vrcholu je ohnisková vzdálenost f. Konstrukce obrazu dutým zrcadlem ukazuje, že paprsky rovnoběžné s osou po odrazu směřují tak, jako by vycházely z ohniska za zrcadlem, což umožňuje soustřeďování energie, například v osvětlovacích technikách.

Pro zrcadla platí Gaussova zobrazovací rovnice, která popisuje vztah mezi vzdálenostmi předmětu a obrazu a mezi ohniskem. Předmětová vzdálenost a, obrazová vzdálenost a´, a ohnisková vzdálenost f, musí být dodrženy určité znaménkové konvence: a, a´, f mají před zrcadlem kladnou hodnotu, za zrcadlem zápornou. Výška předmětu i obrazu má kladné znaménko, pokud leží nad optickou osou. Tato rovnice je platná pro duté i vypuklé zrcadlo a umožňuje vypočítat poloměr křivosti a ohniskovou vzdálenost.

Historicky patří nejstarší zrcadla k hladinám tůní a jezírek, přičemž taviči kovů objevili sklo kolem roku 3000 před n. l. a později dokázali vyrábět primitivní zrcadla z vyleštěných kovových plechů. Měděná zrcadla se nacházejí v egyptských hrobech z období 2900-2800 př. n. l., bronzová zrcadla byla nalezena u Neuenburského jezera a pocházejí z doby kolem 2000 př. n. l. Postupem času se objevovala nová technika: v 16. století Benátčané nanášeli na sklo velmi tenkou vrstvu stříbra, čímž chránili kov před poškozením. Nyní se zrcadla vyrábějí tak, že na skleněnou plochu se nanese tenká lesklá kovová vrstva (např. cínový amalgám), která odráží více než 90 % dopadajícího světla.

Od konce 20. století bylo sestrojeno několik astronomických přístrojů se zrcadlem tvořeným hladinou rtuti. Nejjednodušším optickým zobrazovacím prvkem je rovinné zrcadlo. Při zobrazení tímto zrcadlem vzniká zdánlivý obraz, který se kolem oka jeví jako skutečný předmět i přes jeho zdánlivost. Slunce a hvězdy, ale i praxe ukazují, že oko ostří podle reálného prostoru, ačkoliv obraz ve zrcadle je zdánlivý.

Polopropustné sklo, které je jen tenkou kovovou vrstvou na skle, umožňuje vidět do druhé, méně osvětlené místnosti skrz zrcadlo. V praxi se to využívá v obchodních clonách a v některých zdravotnických či bezpečnostních aplikacích. Ukázky ukazují, že objekt, který se nachází za zrcadlem, může být viděn skrze a že zrcadlo může fungovat jako průhledné okno pro tmavší stranu.

obraz rovinného zrcadla a zdůraznění zdánlivého obrazu

V praxi lze nalézt i příklad, kdy člověk stojí před zrcadlem vzdáleným 2,5 metru a strom za ním ve vzdálenosti 15 metrů se zrcadlem odráží. Podle Gaussovy zobrazovací rovnice a zákona odrazu má oko zaostřovat na strom, který je 15+2,5 = 17,5 metru vzdálený od zrcadla, což ukazuje, že oko ostří na skutečný zdánlivý obraz, nikoli na samotné zrcadlo. Tento jev potvrzují i historické a encyklopedické zápisy o zobrazení rovinným zrcadlem a jeho vlastnostech.

Zobrazení rovinným zrcadlem - Fyzika 7 ZŠ

Rovinná zrcadla se běžně používají v periskopech a fotoaparátech zrcadlovek, kde jejich odraz a přesný obrazové vlastnosti hrají klíčovou roli. Dále bývají součástí optických a měřicích nástrojů a astronomických přístrojů, případně v bezpečnostních systémech a interiérové architektuře díky svým akcentům světla a reflexím.

Zrcadla mají široké využití v fotonice a optice: dutá a vypuklá zrcadla mění zaostření, soustřeďují či rozptylují světlo, a jejich speciální tvarování umožňuje koncentrovat energii či vycházet z ohniska pro specifické účely. Vypuklé zrcadlo má odrazovou vrstvu na vnější straně a paprsky po odrazu se rozptylují; paprsky rovnoběžné s osou se odrážejí tak, jakoby vycházely z ohniska za zrcadlem.

Gaussova zobrazovací rovnice pro zrcadla je univerzální: platí jak pro dutá, tak pro vypuklá zrcadla. Důležité je dodržování znaménkové konvence a uvážení výšek předmětů a obrazů nad optickou osou.

tags: #znamenka #odraz #zrcadla