Zrcadla jsou zcela běžným a obyčejným inventářem našich bytů a ženských kabelek. I když naši předci používali zrcadla méně kvalitních, než jsou ta naše dnešní, zrcadla pro ně naopak znamenala něco mnohem důležitějšího, než představují dnes pro nás: byla magickými předměty k věštění, prostředkem k odhánění a odhalování zlých bytostí. Jako každý předmět, který v sobě skrýval posvátnou moc, byla ale také předměty ambivalentními a lidem mohla i velmi škodit.
Nejstarší významové vrstvy zrcadel však nikdy nebyly zcela překryty; vždy znovu se v nových obměnách dostávaly na povrch. Zabývám se tedy nejen prastarými magickými praktikami spjatými se zrcadly, ale i tím, jak se naši současníci snaží využívat vesmírných sil a zrcadel ve svůj prospěch; čtenář se také dozví, kterou tajemnou bytost ze světa za zrcadlem mají na mysli dnešní dospívající dívky, když vyznávají: „Já na ni věřim a respekt mám do teď. A to mi je 20“, a jak autoři 20. století ve svých knihách kombinují magická zrcadla s nejnovějšími fyzikálními objevy.
Téma zrcadel se dotýká různých oblastí: od věštění a magických rituálů po vědecké a literární interpretace. Jedna kapitola stručně shrnuje historii pojmu „zrcadlo“ v názvech knih a periodik a prozrazuje i to, u kterého respektovaného českého časopisu se v roce 1990 jako o možném názvu uvažovalo o Zrcadlu. Další kapitola sleduje proměny lidské touhy po poznání své budoucí tváře v dlouhém řetězci podob našich předků a potomků (a přístroje k tomu užívané).
„Zrcadlo“ v knize pojímám jako symbol, který je „zakotven v hlubině kulturní tradice“ (M. Kubínová) a do kterého lidé v různých obdobích projektovali rozličné významy. Nejstarší významové vrstvy však nikdy nebyly zcela překryty, vždy znovu se v nových obměnách dostávaly na povrch. Kniha se tedy zabývá nejen starými mýty a rituály spjatými se zrcadly, ale také uměleckými díly či zvyklostmi současnými. Jak ukazuje citát z Apologie aneb Vlastní obhajoby proti nařčení z čarodějnictví od Lucia Apuleia, už od nepaměti bylo zrcadlo podezíráno z toho, že člověka svádí k povrchnosti a že za jeho používání by se měl člověk takřka stydět, zároveň je ale i něčím, co stále vyvolává, vzbuzuje, a pak i zklamává lidské sny.
V textech o zrcadlech se objevují široké spektrum názorů: od etymologie slov mirror a speculum až po myšlenky Leibnize o propojení příčin a účinků v propojeném světě. „Nikdo nepopře, že ve světě, ve kterém jsou všechny příčiny i účinky navzájem propojeny a ve kterém se nedějí žádné zázraky, je každá část zrcadlem celku.“ Tato myšlenka ukazuje, že zrcadlo může být nositelem hlubších otázek o vztahu transcendentna a člověka, dobra a zla, nebo o tajemné souvislosti všech jevů.
Historie a významy zrcadel v literatuře a kultuře
V běžném chápání jsou zrcadla spojována s fyzickým zevnějškem člověka i s tajemnem. Existuje speciální cyklus České televize Za zrcadlem, v němž se na začátku každého dílu herec Tomáš Hanák pomocí filmových triků noří do šamanismu, astrologie, psychotroniky či magie, a ukazuje, jak se s otázkami obracet na skutečné „magické zrcadlo“.
Básník Rainer Maria Rilke na adresu zrcadel napsal: „Co je podstatou vašich faset, nebyl s to doposud nikdo vyložit. Jste jako meziprostory v čase plněné oky sít.“ Zrcadla tedy vyvolávají rozpoutání lidské fantazie a zároveň kladou otázky o realitě a identitě. Americký psycholog Valentine Winslow (Winsey) pak rozlišil šest různých způsobů, jak se na sebe díváme do zrcadla, které odpovídají různým psychologickým typům: pochybovač, extrovert, „smíšek“, mihník a další.
Máslo na duši i vědou inspirované pohledy
V literatuře 20. století se objevují knihy, které kombinuji magické zrcadlo s moderními fyzikálním objevy. Autoři zkoumají, jak se sny o mládí a bez vrásky mohou odrážet v očekávání čtenářů. Doplňující kapitoly zkoumají i to, zda se v dnešní době plní sny o podobách - to navazuje na myšlenky Doriana Graye a jeho posedlosti mladistvým vzhledem.
Autor se snaží čtenáře přesvědčit, že zrcadla v jejich hloubce a mnohovýznamovosti zatím neznali. Nejde o plnou historii zrcadla, ale o průřezový pohled, který zahrnuje prastaré mýty, rituály, současné umělecké díla a zvyklosti. Zrcadlo je zkrátka symbolem, který se vyvíjí spolu s kulturou a poznáním lidstva.
Současná reflexe zrcadel v literatuře a mimo ni
V literárním světě se objevují i dějově složité a temné příběhy spojené s „zrcadlem a světlem“, které završují určité trilogie či série. Příkladem může být románová trilogie, která sleduje osudy Thomase Cromwella, zpodobněného ve fiktivních historických dílech, a jeho vzestup k moci až k pádu. Kritika některých autorů tuto trilogii označuje za největší anglicky psaný historický román novější doby, a to díky propojení osobní identity s politickými dějinami.
V populárních titulech se objevují motivy zrcadel jako propojovací můstek mezi světy a časovými rovinami, které umožňují postavám řešit vlastní identitu, rodinné problémy i etické dilema. Všechny tyto prvky ukazují, že zrcadlo je nadále důležitým nástrojem pro reflexi a poznání - a to i v době, kdy se hovoří o virtuálních světech, plastických operacích či technologickém pokroku.

V závěru lze říci, že zrcadla zůstávají nejen funkčními předměty, ale také nositeli významů, které odrážejí naše touhy po poznání, vztah k tělu a k jiné skutečnosti. Zrcadlo jako symbol je zakotven v naší kultuře a pokaždé znovu vyvolává diskuse o tom, co znamená vidět sebe sama a jaké síly zrcadlo do světa přináší.
| Aspekt | Význam | Příklady |
|---|---|---|
| Magické zrcadlo | věštění, ochrana, odhalování | předpradávné rituály, lidové praktiky |
| Filozofické zrcadlo | reflexe identity, vztah subjektu a obrazu | leibnizovské citace, literární zpracování |
| Estetické zrcadlo | jak světla a perspektiva formují realitu | renesanční vývoj zrcadla, umělecké zobrazení |