Popis: Vytváří členité vakovité povlaky přisedlé na ponořených předmětech, které mohou mít i několik desítek centimetrů. Tvar kolonie je velice různorodý a závisí na okolních podmínkách. Většinou se setkáme s keřovitými trsy, které jsou tvořeny splynutím mnoha jedinců. Vnitřní stavbu těla tvoří křemičité jehlice. Zbarvení závisí na světelných podmínkách a kvalitě vody. Při dobrých světelných podmínkách jsou houby díky zeleným řasám zbarveny do zelena, obvykle jsou však žlutavé až hnědošedé. Možná záměna: Záměna je možná s dalšími sladkovodními houbovci (ve střední Evropě 6 druhů). Houbovec říční (Ephydatia fluviatilis) je spolu s h. rybničním, relativně nejhojnější našimi druhy. Ten tvoří málo členité povlaky v dolních tocích řek, vzácněji i ve stojatých vodách.
Biologie a ekologie: Houbovec rybniční žije přisedle na vodním rostlinstvu, dřevě, kamenech a jiných ponořených předmětech. Často také na stavidlech a molech. Žije převážně ve stojatých a mírně tekoucích vodách - rybníky, přehrady, tůně apod. Živí se prvoky a planktonem. Rozmnožuje se převážně nepohlavně za pomocí gemulí. Na podzim je tělo houby vyplněno drobnými asi jako špendlíková hlavička velkými gemulemi a tělo houby se rozpadá. Tyto gemule jsou velmi odolné a vydrží vyschnutí i mráz.
Učební poznámky k taxonomii a ekologiím: Buchar J., Ducháč V., Hůrka K., Lellák J. (1995): Klíč k určování bezobratlých. Smrž J. (2013): Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. Porifera - kmen přisedlých vodních bezobratlých živočichů nepravidelného těla. Uvnitř těla nemají jednotlivé orgány. Buňky jsou seřazeny v krycí a přijímací epitel nebo se volně pohybují. Tělo prostupují kanálky nebo komůrky s límečkovými buňkami (choanocyty), přijímajícími drobnohlednou potravu. Některé buňky tvoří kostru z vápnitých nebo křemitých jehliček nebo z organických vláken. Svalové a nervové buňky chybějí. Rozmnožují se pohlavně několika typy obrvených larviček nebo nepohlavně pučením. Známo asi 5000 druhů, které žijí převážně v moři. V České republice žije 6 druhů. 14. 3. 21. 9. astacin, filtrátor, porocyt. Vyzkoušejte si s přáteli Kvízy encyklopedie CoJeCo.cz!
Typické znaky a organografie
Vnitřní stavbu těla tvoří křemičité jehlice. Buňky mohou tvořit krycí a přijímací epitel, nebo se volně pohybují. Tělo prostupují kanálky a komůrky s límečkovými buňkami (choanocyty), které zajišťují přijímání potravy drobnohlednými částicemi. Některé buňky tvoří kostru z vápnitých či křemitých jehliček nebo z organických vláken. Svalové a nervové buňky chybějí. Rozmnožují se pohlavně několika typy obrvených larviček nebo nepohlavně pučením.
Ekologie a rozšíření
Houbovec rybniční žije přisedle na vodním rostlinstvu, dřevě, kamenech a jiných ponořených předmětech, často také na stavidlech a molech. Žije převážně ve stojatých a mírně tekoucích vodách - rybníky, přehrady, tůně apod. Živí se prvoky a planktonem. Houbovec říční (Ephydatia fluviatilis) je spolu s h. rybničním relativně nejhojnějšími druhy v našem regionu. Ten tvoří málo členité povlaky v dolních tocích řek, vzácněji i ve stojatých vodách.
Gemule, které jsou v podzimním období v těle houby obsaženy, jsou velmi odolné vůči vyschnutí i mrazu a umožňují přežít nepříznivé podmínky. Tato adaptace výrazně zvyšuje šanci přežití v proměnlivých sladkovodních stanovištích, kde kolísá hladina vody a kvalita prostředí.
Jak houby rostou ve volné přírodě - ilustrovaný životní cyklus houby - spory a mycelium
Možné záměny a identifikace
Možná záměna: záměna s dalšími sladkovodními houbovci (ve střední Evropě 6 druhů).
Pro srovnání s dalšími druhy je užitečné zohlednit typy povlaků, habitat a zbarvení, které závisí na světelných podmínkách a kvalitě vody. Při dobrých světelných podmínkách jsou houby díky zeleným řasám zbarveny do zelena, obvykle jsou však žlutavé až hnědošedé.
- Popis kolonií a jejich tvaru
- Podmínky prostředí a lokalizace
- Biologie a způsoby rozmnožování
- Rozšíření v České republice a srovnání s houbovcem říčním