V roce 1996 začaly z Vysokého Mýta vyjíždět kromě klasik v podobě sedmistovek a devítistovek také nízkopodlažní licenční Citybusy 12M. Někdo si řekne, že je to ošklivá moderní krabice, ale podle mě je to pěkná předloha a nakonec z toho bude snad i pěkný model. Při diskuzích s kolegy jsem slyšel několikrát názor “to je na mě moc velká moderna”. Ale pravdu měli jen částečně.
U nás to samozřejmě moderna je, protože první autobusy se u nás objevovaly teprve od roku 1996. Ale stačí si najít předchůdce Ranaultu Agora - tedy Renault R312. Ten se vyráběl už od roku 1987, tedy podobně, jako naše turbo Karosy. A ten je kromě přední masky (která našincům může připomínat škodovácký 21Ab) k nerozeznání od novější Agory S. Takže vlastně to žádná moderna není, je to obyčejný autobus původem z 80. To samozřejmě nic nemění na tom, že pro naše podmínky je to autobus jen do páté a šesté epochy, a jako ozvláštnění sbírky to bude neocenitelný kousek.
Jeho příprava ani není tak složitá. Vůz je to celkem hranatý, složený ze stejně dlouhých panelů, tedy se to celkem pěkně kreslí i skládá. Dilema je jako vždy, které detaily nechat a které už opominout. Stavebnice se opět skládá z obtisků, stavebnice autobusu z plechu, kol a interiéru z kartonu a návodu. Stavebnice je připravena jako dvouúčelová - jednak z ní může být Karosa Citybus 12M, po drobné úpravě zadních výdechů Irisbus Citybus 12M, nebo s využitím alternativních dílů a obtisků z něj může být Irisbus Citelis 12M, tedy Citybus po faceliftu.
Stavebnice obsahuje kromě hlavního dílu vč. zadního čela v podstatě jen několik dalších dílů. Interiér i kola 2v1. Interiér je tentokrát poměrně nepraktický na složení - ještě se k tomu vrátím. Obtisková sada malá - obsahuje základní obtisky pro vlastní Barevnou úpravu.
Začnu se stavbou - naohýbám si pomalu velký díl. Každou drážku v ohybu (jsou tam 3 drážky) to chce pomalu a samostatně, aby vznikl rovnoměrný ohyb. Ohyb zadního čela pak dle bočnice. Toto, co tu stavím, je finální stavebnice verze č. 1 - na jejím základě jsem nakonec ještě provedl menší úpravy na verzi č. Zadní příčka je celoplošná, aby naznačila i potřebný tvar střechy. Naohýbaná přijde přidělat na střechu. Pyramidka nemá žádná čela, ta je potřeba vytvořit tmelem nebo cínem. Pro pyramidku jsou ve střeše dvě drážky, které v případě nepoužití přijdou přetmelit.
Tady si dovolím malou technickou vložku - nedávno jsem koupil v GME tento cín, je hodně tenký, ale je ho čtvrt kila a vyšel cenově nejvýhodněji. K tomu jsem kdysi koupil tuto pájecí pastu. Myslel jsem, že je to taková ta pasta, co jí nanesete a ona obsahuje šupinky cínu a tak provede spoj. Ale je to jen tavidlo. A o to lepší. Stojí to pár korun a je toho mraky. Oproti pájecím kapalinám, které mizí celkem rychle, to je výborná věc na věky. Nanáší se ručně, mám na to různé špejle nebo co je zrovna při ruce. Tři zrcátka - jedno je do zásoby. Zbývá připájet přední nárazník, ten je potřeba opatrně naohýbat. Spoj obou půlek procínuji, a když vyjde škvírka i pod předním čelem, tak procínuji i tu. Pozor na to, že čelo i nárazník jsou po celém obvodu mírně do oblouku - nemít čelo úplně rovné. Nad dveřmi jsou otvory pro světla, kdo je nevyužije (starší autobusy je neměly), díry přetmelí.
Koukám, že tady mi chybí několik fotek, které nemůžu dohledat, tak alespoň ústně - na leptaném aršíku ještě zbyde několik dílů. To jsou spodní plastové kryty po celé délce bočnic. Přijdou připájet / přilepit po celém obvodu. Já je připájel na spodní hraně. Zadní nárazník pokračuje v tomto plastovém tvaru, takže se dvouvrstvý motiv protahuje přes zadní čelo na druhou stranu. Tím jsou na autobusu už všechny díl. Mně už se takto autobus velmi líbí.
Ve spodní části jsou vidět ty vystouplé spodní plechy. Asi měl ten zatracený Rosťopiš zase pravdu, nevypadá to špatně. Přichází na řadu obtisky. Na těch jsou červené pruhy včetně naznačených vertikálních spojů jednotlivých panelů. Na leptu sice naznačené jsou, ale je to poměrně výrazný prvek a v obtisku to vypadá nakonec dobře. Pak jsou tam přední masky (2x - jednou s číslem DPP a jednou bez čísla), 3 typy SPZ (žluté, bílé a bílé s EU proužkem), 2 reklamy na záď (červená na baterie a modrá na zájezdy), zadní větrací mřížky, zadní černý pás se světly, a pak je tam spousta černých ploch, o kterých si možná říkáte, že není jasné, k čemu jsou. Já je využívám, abych nemusel sáhnout na stříkací pistoli. Ty obdélníky používám na obtisknutí dveří, ty dlouhé proužky používám jako linku nad boční okna, ten malý obdélník vlevo dole používám jako černé čelo střechy nad orientační tabulí, a malé obdélníčky mám na opravy kde bude třeba. Zbytek dotřu štětcem.
Je to sice zvláštní řešení, určitě mnoho lidí uvítá si to raději černě nastříkat, což bude určitě vypadat lépe hlavně v prostoru okenních rámečků, ale na druhou stranu je to výborná varianta pro ty, kteří nemají kompresor a přesto by měli slušně nabarvený autobus. Dá se to dělat i v paneláku o půlnoci, nikoho neruší ani hluk ani smrad z barev. Stačí k tomu štětec, pár barev (černá a červená stačí), a vodička na otisky (já používám Hypersol). Díky tomu se dá nabarvit celý autobus bez toho, aniž bych sáhnul na kompresor a pistoli. Přirovnal bych to k zedničině - sestavením stavebnice postavíte zdi, podkladovou barvou je nahodíte maltou, obtisky to přeštukujete a štětcem to doladíte na finální povrch. Obtisky mi zajistily, že mám všechny hrany rovné. Pak vezmu štětec a akrylovou agamou dotřu zbytek. Chce to jemnější štětec a u rámů zajet i za roh, aby nezůstaly bílé a nesvítily omylem. Tím mám hotovo.
Teď přijde na řadu ještě interiér. Z důvodu členitosti skutečné předlohy je řešení jednotlivých úrovní interiéru opravdu nesnadné, vrství se zde tedy 7 úrovní. První je podlaha. Nápis Citybus směřuje dopředu. Dále vrstvy 5 a 6. Vrstvy 2 a 3 jsou víceméně shodné a prohození nevadí, vrstvy 5 a 6 už se ale trochu zúžují tak, jak kopírují tvar podběhu. Poté vrstva 7 - dozadu reliéf sedaček, dopředu utěsňující čtverce. Tím jsou podběhy uzavřené. Zevnitř je můžu ještě prolít lepidlem, aby se celá konstrukce zpevnila. Když interiér proschne, je potřeba prostřihnout vrstvu 4 a 7 v prostorech dveří. Zadní sklo jsem ohnul z nějaké nepoddajné fólie, která v ohybech zbělala. Přední sklo je také ohýbané “na míru”, žádná šablona na to není. U této verze stavebnice je potřeba si pohlídat konce zasklení dveří - pokud by bylo zasklení moc dlouhé, kolidovalo by s leptaným rámem a bočnice by se vypoukla, což je nežádoucí. Buďto to chce pohlídat výšku zaslení, nebo vystříhnout v rámu předem cca 0,5 mm zářezy v prostoru dveří. Pak už stačí jen nalepit sedáky.
Hotový interiér. Dále je třeba se věnovat kolům. Kola na Citybusech mají menší průměr, nejsou tedy záměnná s ostatními stavebnicemi autobusů. Vzal jsem nějaký interiér, který neměl kola prořezaná úplně dokonale skrz. Snažím se kontrolovat kvalitu řezů a dávat do všech stavebnic kvalitně nařezané interiéry. Pokud byste někdy měli pocit, že není interiér 100% dokonalý, neváhejte se ozvat a domluvíme se na případné výměně, může se stát, že se kontrola ne vždy dokonale povede. Menší nedořezy hlavně v rovných dílech jdou bez problému projet nožem, u kol už to je trochu horší.
Toto jsou zadní kola. 3x karton (vnitřní kolo), mezikus, 1x lept (ráfek), 2x karton a 1x finální lept dutý. Na přední kolo (vlevo) finální leptaný ráfek bez otvoru, dozadu (vpravo) mezikus a pak ráfek s otvorem. Tím jsou kola sestavená. Pak už můžu vsadit interiér do autobusu. Nejprve vsadím přední část (aby zapadl pult nad přední leptanou příčku) a pak docvaknu v zadní části. Pokud je třeba, může se zkrátit zadní zámek, aby šel interiér lépe vsadit. Co by šlo ještě poladit je zasklení tenkou fólií informačních tabulí, nebo vylití tabulí lesklým lakem pro imitaci skla.
Na závěr ještě srovnání s Citelisem 12M. Tedy jiná přední maska a jiný horní kšilt. Vzadu jsou zatmelené větrací otvory a jen obtiskem naneseny nové (větší), stejně tak horní prolis pod oknem je naznačen jen obtiskem. Světla jsou obtisk, nanesený jen do původních prostorů pro světla. Citelisy mají samozřejmě i jiné bočnice - mají celý černý bok ze skla. To půjde v modelu řešit hůře, proto je Citelis zasklený také zevnitř.
Další poznámky a technické detaily reagují na rychlé úpravy z hlediska zrcátek a dalších komponent. O těchto chybách víme. Jo, to madlo do nikam na stropě... Eště tam budu muset udělat díru do stropu a opravit animace poklopu/ů. O tom taktéž víme. Zrcátka, trošku jsem myslel na majitele slabších sestav a zrcátka upravil tak, že při přímém pohledu vpřed, se zrcátka "vypnou". Zrcátka se aktivují, při natočení pohledem přímo na ně.
Veřejné ukázky a diskuse ukazují, že model nese označení verze 0.1, de facto jde o základní funkčnost, ale alespoň tak, aby se s ním dalo slušně jezdit. Komplet předek ILIADElamino sada vč. mlhovek, bez hl. světel!, zadní lampa ILIADE, nové zpětné zrcátka a další součásti se postupně doplňují. Přípravné body zahrnují kompletní sada pro Crossway a Iliade, kromě některých hlavních světel, které mohou být doplněny později.
Takto vzniká Irisbus Citybus 12M a jeho modernizovaná varianta 12M po faceliftu - Irisbus Citelis 12M, se zřetelnými rozdíly v masce, střeše a bočnicích. Díky za zveřejnění, super práce.
Irisbus Citybus 12M
Technika a materiály v bodech
- Stavebnice: dvouúčelová - Karosa Citybus 12M nebo Irisbus Citybus 12M po úpravách zadních výdechů.
- Materiály: plech, karton, lept, obtisky; interiér 2v1; jemné detaily vyžadují precizní ohyby.
- Interiér: sedáky, vrstvy 7 úrovní, podlaha s nápisem Citybus, vrstvy 5-6 pro tvar podběhů.
- Kolová sada: drobné úpravy řezů, 3D ráfky z leptu a kartonu, kontrola kvality řezu.
- Barvení a obtisky: černé plochy a linky, ruční malba bez kompresoru, Hypersol pro otisky.
- Facelift Citelis: jiná maska a horní kšilt, zadní větrací otvory a bočnice černé sklo, v modelu řešení zasklení.