Kolimace se týká refraktorů, které nemají lepené objektivové čočky a mají možnost kolimace. Poznáte to podle toho, že na přírubě kolem objektivu jsou tři dvojice šroubků. Refraktory jsou ve velké většině případů velmi dobře seřízené již od výroby a není potřeba je kolimovat. Protože jsou čočkové objektivy celkově kompaktnější než zrcadlové nebo katadioptrické, jsou během přepravy odolnější a nedochází k vzájemnému posunutí čoček a rozosení.
Nastavte do zorného pole hvězdu, která se nepohybuje s otáčením oblohy, tedy Polárku a zaostřete obraz. Poté obraz rozostřujte na jednu a na druhou stranu od ohniska a všímejte si jak se mění vzhled rozostřeného obrazu. Pokud se hvězda rozostřuje rovnoměrně a soustředné kružnice (občas jsou velmi špatně zozlišitelné) se roztahují rovnoměrně, pak je objektiv a celý teleskop dobře seřízený. V první řadě - vždy než sáhnete na kolimační šroubky, ujistěte se, že je správně sosený výtah ostření s čočkou objektivu. Tedy, aby byl střed výtahu ostření přesně ve stejné ose jako střed objektivu. Mnohdy může být příčinou pouze rozosení výtahu ostření.
Pro seřízení os výtahu ostření a objektivu VŽDY z výtahu ostření vyjměte diagonální zrcadlo nebo hranol. Přesně změřte průměr vnější objímky, v níž je zasazený objektiv a z tvrdého papíru pomocí kružítka vytvořte masku na níž zvýrazněte střed. Uprostřed Vám nejspíš zůstal malý otvor po bodci kružítka, ten jemně zvětšete cca na 0,5-1mm. Nyní budete potřebovat zkolimovaný laser v tubusu o průměru 1,25" nebo 2" (můžete je najít v nabídce "Kolimátory"), který zasunete do výstupu z výtahu ostření. Pokud má výtah ostření boční aretační šroub, nedotahujte jej, aby nedošlo k vychýlení laserového svazku. Ideální je, pokud je tubus položený na pevném podkladu v horizontální poloze. Nyní můžete zapnout laser. Na papírové masce by se měl objevit červěný bod od laseru. V ideálním případě by měl být uprostřed masky, kde jste vytvořili malý otvor. Pokud je ve vzdálenosti cca 7mm od středu, je to ještě dobré. Pokud je červený bod laseru dále od středu, budete muset upravit polohu výtahu ostření.
Pro vycentrování výtahu ostření můžete použít tři malé šroubky, které jsou na obvodu výtahu ostření v místech, kde se napojuje k tubusu teleskopu. Jakmile máte seřízené osy výtahu ostření s objektivem, můžet přistoupit ke kolimaci (pokud je potřeba). Video níže osvětluje celý postup kolimace. Hex. Autor nenese žádnou zodpovědnost za případné škody, které vzniknou při seřizování teleskopu podle tohoto návodu.
V případě, že si nejste jisti, zda dokážete teleskop zkolimovat, kontaktujte nás a pomůžeme Vám zprostředkovat potřebný servis. "Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)". Nekopírujte obsah (ani části) webových stránek bez písemného souhlasu majitele. Mnozí amatérští astronomové si svůj první astronomický dalekohled sestrojili vlastníma rukama.
Kromě kolimace je důležité pochopit základy stavby a fungování optických soustav. Objektivem do celého optického systému vstupují světelné paprsky. Nachází se na předním konci trubice dalekohledu. Úlohou objektivu je vytvářet obraz pozorovaného objektu v tzv. ohniskové rovině. Její vzdálenost od objektivu je závislá na zakřivení ploch čočky. Vznikající obraz je skutečný (jako ve fotoaparátu) a můžeme jej promítnout např. na kousek papíru.
Ohniskovou vzdálenost objektivu a další parametry určují velikost zvětšení a délku trubice. Objektiv v našem jednoduchém návodu bývá spojná čočka z brýlí, která má světelnost 1:20 až 1:30 a průměr 25 až 50 mm. Cílem je dosáhnout vhodného poměru a koncepce pro zřetelné pozorování. Okulár, složený z dvou či více čoček, zvětšuje obraz vzniklý v ohniskové rovině a má obvykle ohniskovou vzdálenost krátkou, například kolem 30-50 mm. Ohnisková vzdálenost okuláru a objektivu určuje délku trubice a celkovou zvětšenost systému.
V našem případě vycházíme z praktických komponent a postupů, jak vyrobit jednoduchý dalekohled z běžných materiálů. Tubus může být z papírové lepenky, plastu nebo kovu; důležité je, aby nebyl pokřivený. Brýlovou čočku lze obroušit na vhodný průměr a upevnit tak, aby vypuklá strana směřovala ven. Poté se připraví dva prstence z plastu, které zajišťují fixaci objektivu v trubici. Rovina čočky musí být kolmá k ose trubky a pevně ukotvena.
Okulár je tvořen ze dvou čoček, které lze získat z lupy či z jiných optických součástí. Do pouzdra od vitamínů lze vyrobit trubičku pro okulár s vnitřním průměrem kolem 27 mm a délkou asi 100 mm. Zátky a plastové díly slouží k vytvoření clonky a držení čoček na správných místech. Clona by měla být kruhová s průměrem přibližně 12 mm pro přesné utěsnění zorného pole. Důležité je, aby všechny díly byly přesně vyrobené a upevněné kolmo k ose okuláru, bez nežádoucího naklánění.
Pro zhotovení kvalitní clonky můžete využít víčko kazety pro filmy nebo jiné vhodné předměty. pokud je průměr clonky o něco menší než vnitřní průměr trubice okuláru, lze použít odřezky zátky nebo jiné redukce. Montáž se dělá tak, aby se vše zasouvalo do trubičky okuláru a skládané díly byly pevné a přesně dotlačené. Při konečné montáži na ni navineme textilní lepící pásky pro zvětšení průměru trubky, aby pevně držela po zasunutí do tubusu dalekohledu.
Na začátku je důležité připravit trubici tubusu 1000 mm (nebo 500 mm) a poté zjistit přesnou délku podle použitých optických komponent. Objektiv si nasadíme a zjistíme, jak hluboko se nachází objektivová čočka, abychom ji při závěrečné montáži upevnili na správné místo. Poté namíříme tubus na Slunce a zjistíme, v jaké vzdálenosti se za zadním okrajem tubusu vytváří ostrý obraz na stínítku. V žádném případě se na Slunce přes dalekohled nedíváme! Pokud je tato rovina přibližně 30 mm za zadním okrajem, délka tubusu je správná.
Pokud obraz vzniká dál za tubusem, musíme o potřebnou délku povytáhnout trubku pro vložení okuláru z tubusu. Po úpravě tubusu na definitivní délku můžeme celý dalekohled poskládat. Zasuneme do něj okulár a po namíření na vzdálený předmět zkusíme zaostřit obraz v zorném poli tak, že posouváme trubku okuláru dopředu a dozadu. Pokud se nám to nedaří, je tubus příliš dlouhý, nebo příliš krátký. Upozorňujeme, že dalekohled dává převrácený obraz a jeho zorné pole je relativně malé.
Po dokončení je vhodné dalekohled natřít černou matnou barvou uvnitř i vně, aby se minimalizoval rozptyl světla. Pokud je tubus papírový, lze jej vyčernit tuší. Krom samotného teleskopu je důležité i vyvážení a fixace na stativu. Dalekohled lze připevnit na stativ z fotoaparátu, nebo vyrobit vlastní stativ podle nákresů. Výroba a nastavování vyžaduje pečlivost, ale umožní uživatelům pochopit praktické principy optiky a získat cenné poznatky pro případné pokročilejší modely.
Vedle samotné konstrukce je důležité umět pracovat s okulárovými sadami a zvětšeními. Doporučuje se nejprve vyzkoušet delší ohniskovou vzdálenost okuláru a poté postupně měnit na kratší. Při pozorování Měsíce a planet se vyplatí použít různá přiblížení a vyzkoušet Barlowovu čočku. Zvláštní pozornost je věnována návykům pozorování a volbě vhodného prostředí pro pozorování mimo městský světelný smog.
Využití jednoduchého teleskopu má své výhody: může demonstrovat principy optiky, ukáže krátery na Měsíci, fáze Vesnice a další objekty a umožní získat praktické poznatky o konstrukci teleskopu. Důležité je vybrat vhodné místo pro pozorování, mimo světelný smog, a vyhnout se pozorování přes okno, protože sklo deformuje obraz. Stabilní montáž a klidné počasí výrazně zlepšují kvalitu obrazu.
Na závěr krátká rada pro začátečníky: nejdůležitější je vyvážit, ostřit a vyzkoušet pozorování denně nejlépe během dne, abyste pochopili fungování ostření a ovládání. Pak teprve vyrazte na noc a vyzkoušejte různé okuláry, případně Barlowovu čočku a další doplňky. Teprve s praxí porozumíte limitům svého přístroje a objevíte skutečný potenciál amatérské astronomie.
13 Astro video: refraktor versus katadioptr
Autor: Ing. Kolek