Ve středu 12. srpna mohou lidé z Česka pozorovat velmi výrazné částečné zatmění Slunce. Měsíc zakryje až 86 procent slunečního disku. Jev začne v 19:19 našeho času, maximum nastane o necelou hodinu později. Z Moravy bude pozorování složitější, protože se hvězda ocitne nízko nad horizontem. „Je lepší si najít kopec, ze kterého je čistý výhled na západ, pokud možno až k obzoru. Tak i lidé z Moravy spatří zatmění v maximu,“ řekl pro Deník.cz ředitel Hvězdárny a planetária Brno Jiří Dušek. Dodal, že pozorovací místo si lze snadno otestovat už pár dní před událostí.
Dušek upozornil, že pro sledování zatmění je nutné mít ochranu očí, aby si je lidé nepoškodili. Možnostmi jsou například speciální brýle s filtrem pro ochranu zraku, které lze sehnat v hvězdárnách a planetáriích po Česku, případně přes internetové obchody. Jak bezpečně pozorovat zatmění Slunce: K pouličním prodejcům brýlí, kteří se vynoří při události, je lepší být spíše nedůvěřivý. Odborníci varovali zejména před obchodníky ve Španělsku, odkud lze spatřit úplné zatmění Slunce.
Jak bezpečně pozorovat zatmění Slunce Přes co zcela bezpečně zatmění pozorovat: speciální brýle s filtrem pro ochranu zraku svářečské brýle či maska s filtrem stupně třináct a vyššími speciální filtry na foťáky při focení. Přes co lze zatmění pozorovat, ale bezpečnost je nižší: osvětlený temný rentgenový snímek, osvětlený a vyvolaný negativ z foťáku. Co nepoužívat - hrozí poškození zraku: sklíčka zašpiněná sazemisluneční brýle barevné fóliemagnetické kotouče z počítačových disket. Zdroj: Česká astronomická společnost.
Bezpečné alternativy i focení zatmění Slunce Pro bezpečné pozorování zatmění Slunce lze využít také pomůcky z domácnosti. Podle expertů z České astronomické společnosti se hodí svářečské brýle či maska s filtrem stupně třináct a vyšším. „Filtr obecně používaný ke sváření kovových spojů bývá při použití vyššího stupně spolehlivý i při sledování Slunce,“ napsali.
NASA doporučuje způsoby, jak sledovat zatmění Slunce: Astronomové jako další možnosti uvedli i osvětlený temný rentgenový snímek, pokud lidé dostali třeba po vyšetření u lékařů. „Filtr se ale časem opotřebuje a škrábance na něm už propouští sluneční světlo více, což může vést k poškození zraku,“ upozornili. Relativně bezpečnou alternativu představuje i negativ z fotoaparátu. „Je nutné ho mít maximálně osvícený a následně vyvolaný. Test bezpečnosti lze provést pohledem přes film na žárovku, aby bylo vidět pouze její rozžhavené vlákno, nikoliv další struktura (rozžhavené dráty),“ uvedli odborníci.
Co se naopak používat nesmí, jsou sklíčka zašpiněná sazemi - stále propouštějí nebezpečnou část slunečního světla. Při přímém pohledu na zatmění Slunce zrak nechrání dostatečně ani sluneční brýle nebo jakákoliv barvená fólie. Také je lepší vyhnout se magnetickým kotoučům z počítačových disků, protože neodfiltrují v potřebné míře veškeré nebezpečné infračervené záření.
Zatmění Slunce si mohou lidé také vyfotit a natočit, třeba na mobil. Opět je ale nutné myslet na bezpečnost a použít pozorovací brýle. Při sledování přes objektiv stačí i méně spolehlivé ochrany, jako jsou diskety. Lidé v obchodech seženou rovněž filtry na foťáky. Zatmění Slunce close Prstencové zatmění Slunce. Jedná se o astronomický jev, který nastane, když Měsíc vstoupí mezi Zemi a Slunce, takže hvězdu částečně nebo zcela zakryje.
V případě úplného zatmění se na zastíněné části Země výrazně setmí a ochladí. Kolem Měsíce zakrývajícího Slunce je vidět jasná záře sluneční koróny, na obloze se objeví hvězdy i některé planety. Jak to mají brýle s vysokou teplotou? Je bezpečné nechat je na slunci na rozpálené pláži? Otázky, samé otázky. A pak je tu náš odborník David Jelínek a jeho odpovědi. Přilnavost a odolnost povrchových úprav nanesených na přední a zadní plochy brýlové čoček je závislá na mnoha faktorech. Obecně platí, že čím jsou povrchové úpravy kvalitnější tím lépe na brýlových čočkách drží.
Nejčastější příčinou uvolnění, zvlnění či popraskání povrchových úprav brýlových čoček je jejich vystavení vysoké teplotě. Mezní teplota, kdy dochází k poškození povrchových úprav nelze přesně stanovit. Prvním projevem je rozmazané a neostré vidění. Většina zákazníků má dojem, že jsou brýlové čočky špinavé a současně je nelze vyčistit. Každý z nás používá brýle v jiném prostředí a zažívá jiné rizikové situace.
V první řadě, je dobré se zamyslet jak a kde brýle používáme. Oprava bohužel není možná. Pokud je poškození malé, tak lze brýle používat dál. Toto řešení bych nedoporučoval. Moderních povrchové úpravy nám přinášení nejen komfortnější a ostřejší vidění, ale také ochranu před škodlivým modrým světlem od mobilů a jiných digitálních obrazovek.
Skvělé poradenství, ochota, milé a vstřícné vystupování. Naprostá spokojenost. Paní prodavačka je opravdu profesionál na svém místě. Mgr. et BcA. Už když vstoupíte do prodejny, je zde příjemně, vítají Vás s úsměvem na rtech. Trpělivě se mi obě dámy věnovaly při výběru obrub pro nové dioptrické brýle, a že je to se mnou náročné! Přeměření zraku a následný výběr různých parametrů čoček proběhl také skvěle.
Dobrý den v pondělí jsme změřili, vybrali brýle a ve čtvrtek již byly hotové. Velmi vstřícný a profesionální přístup. Technické vybavení na mně udělalo velký dojem. Skvělá zkušenost. Personál byl velmi milý, ochotný a vše mi trpělivě vysvětlil. Pomohli mi s výběrem brýlí tak, aby mi opravdu seděly, a nic mi nenutili. Oceňuji profesionální přístup a příjemnou atmosféru. Určitě doporučuji a ráda se sem vrátím. Děkuji mockrát, dneska jsem požádal v prodejně za drobnou opravu malinko jsem brýle ohnoul... Milý personál, poradí když si nevíte rady. Nové brýle během pár dní.
Nedávno jsem navštívila oční optiku a byla jsem opravdu mile překvapena. Od prvního okamžiku působil personál velmi profesionálně, ale zároveň přátelsky a ochotně. Pomohli mi vybrat brýle, které mi nejen perfektně sedí, ale také skvěle vypadají. Byl jsem velice spokojen s prodavačkou. Ale strhávám bod za to, že nemají traktorové obroučky. Dobrý den, byla jsem maximálně spokojena s oběma odbornicemi jak při výběru obrouček, tak se skly do brýlí. V práci se doplňovaly, radily a vše mi vysvětlily. Do týdne jsem měla nové brýle. Orange optik Hořice můžu jen doporučit.
Ochotný, hodný a vřelí zaměstnanci. Ráda tam chodím jak pro nové brýle. Nebo když děti brýle zničí. Naprostá spokojenost. Dnes jsem se přišla "podívat" po nových brýlích a odešla jsem s jejich objednávkou. Precizní změření očí, bohatá nabídka skel a obrouček a opravdu profesionální servis. Velmi příjemné tři paní prodavačky/optometristky, nic nebyl problém. Můžu doporučit a už se moc těším na výsledek. Do této optiky se ráda vracím už několik let.
Nedávno se mi poškodila obruba brýlí a opět jsem se setkala s úžasným přístupem. Obě paní optičky byly milé, ochotné a velmi profesionální, pomohly mi s výběrem nových obrouček, upravily brýle a zajistily přenesení mých multifokálních skel. Chtěla bych moc pochválit Orange Optik za naprosto úžasný přístup a perfektně odvedenou práci! Moje nové dioptrické brýle jsou prostě dokonalé - poprvé v životě mi brýle sedí tak, že jsem ani první dny neměla žádné závratě. Cylindr i dioptrie jsou udělané naprosto přesně, všechno perfektně sedí. V této pobočce jsem si objednala brýle typu Office. Mají zde dobrý výběr obrub, a co více, naprosto úžasný přístup k zákazníkovi.
Ta vstřícnost, s jakou vám pomůžou s výběrem, ochota probrat a nastavit, co vám bude vyhovovat nejlépe, mě nadchla. Paní optička mě upozornila, že si budu chvíli na brýle zvykat, ale kdepak, od prvního nasazení jsou super. Poškoodil jsem si své brýle a jsem dlouholetý zákazník této prodejny, tak jsem se tu opět přišel zeptat na nové brýle. Bez předchozího domluvení na vyšetření si na mě udělali čas prakticky okamžitě, paní Nikola Kolková je neskutečný profesionál, který se věnuje zákazníkovi na 100% se vším mi poradila, ukázala spousty obrub a společně jsme vybrali nejvhodnější.
Dnes jsem navštívila optiku, abychom vybrali dceři brýle. Pán byl moc ochotný, umí poradit, profesionální přístup. Ihned jsme našly co jsme potřebovaly.
K zajištění funkčnosti webu používáme cookies. Pro jejich anonymní využití za účelem analytiky, personalizace a marketingu však potřebujeme váš souhlas. Máme pro vás jednoduchý a rychlý návod: Co budete potřebovat? neprůsvitnou krabici, bílý papír, kousek alobalu, lepicí pásku, špendlík, nůžky.
Jak na to? 1. Vytvořte stínítko Na jednu kratší vnitřní stěnu přilepte bílý papír. Na něm se později objeví obraz Slunce. 2. Udělejte otvor pro světlo Na protější straně vyřízněte otvor o velikosti několika centimetrů a celý ho překryjte napnutým alobalem. Pečlivě ho přilepte, aby nikde nepronikalo světlo kolem. 3. Přidejte špendlík Doprostřed alobalu udělejte jediný malý otvor. Použijte špendlík nebo jehlu a dírku dál nerozšiřujte. Menší otvor znamená ostřejší obraz. 4. Teď přichází nejdůležitější trik Otočte se ke Slunci zády. Zařízení nasměrujte podle jeho stínu tak, aby paprsky procházely dírkou dovnitř. Přes otvor se na Slunce nikdy nedívejte. 5. Sledujte vlastní zatmění Na bílém papíře se objeví malý obraz slunečního kotouče.
Oheň je jeden z nejdůležitějších nástrojů pro přežití. Proto praxe a znalosti při jeho rozdělávání jsou opravdu klíčové a naprosto zásadní. Vždy byste měli mít u sebe nástroj, díky kterému jste schopni oheň rozdělat. Naprosto nejideálnější je křesadlo, které je funkční za jakéhokoli počasí a nevadí mu, pokud zvlhne. Pamatujte na základní pravidlo, oheň potřebuje pro správné hoření 3 věci: VZDUCH, TEPLO, PALIVO.
Nejprve si pojďme říci, co je dobré mít u sebe, s čím je možné oheň rozdělat. Pomineme základy, jako jsou sirky nebo zapalovač a zaměříme se na nevšední a možná malinko univerzálnější. Už samotných sirek je více druhů: základní, které známe všichni jsou bezpečnostní zápalky (nevýhodou je, že lehce zhasnou, není možné je použít pokud zvlhnou a bez škrtáte jsou nepoužitelné, je dobré zápalky namočit do vosku, tak aby byly hlavičky sirek chráněné, tím se může jejich ochrana zvýšit), další již zajímavější jsou: zápalky, kterými jde možné škrtnout o jakýkoli hrubší povrch, větruodolné zápalky, voděodolné zápalky. Další možností je křesadlo, které používám nejčastěji. Pokud se s ním člověk naučí pracovat, je schopen si obstarat kvalitní troud na podpálení o kterém si povíme něco dále, je možné s ním rozdělat oheň za jakéhokoli počasí a kdekoli.
Pokud se s ním, oheň má různé funkce, které vám mohou zachránit život. I z tohoto pohledu je potřeba přemýšlet, kde oheň rozdělat. Pro stavbu ohněště je potřeba volit takové místo, které bude chráněné před silným větrem a deštěm. Je potřeba myslet také na bezpečnost, proto ohniště nikdy nestavte blízko pařezů, nahromaděné haldy dříví, suchých větví. Pokud rozdělávám oheň na suchém místě, vždy odhrabu kousek hlíny, vytvořím tak prostor pro ohniště, obloží ho kameny, tím ho chráním před větrem a zachytávám žhavé kousky, tak aby nelítaly kolem a nezapálili nic v okolí. Po odchodu druhý den a řádném uhašení veškerých žhavých částí, ohniště zpět zahrabu. Pokud je podklad vlhký, nebo dokonce mokrý, je potřeba vytvořit plošinu, na které ohniště budu stavět. Takovou plošinu je možné vyrobit z vlhkých polen, hlíny, kamenů a pod. Tím ohniště dostanete nad mokrý povrch a oheň vám půjde rozdělat. Poři silný vítr, pokud ohniště stavíte v silném větru, je potřeba vyhloubit díru, kde bude ohniště skryto před silným větrem. Zároveň je potřeba k takovému ohništi vyhloubit přívod vzduchu, jedná se o tzv. Pozor! Nikdy nepoužívejte ke stavbě ohně měkké, drolivé kameny, kameny z řeky, nebo kameny, které jsou vystaveny stálému kontaktu s vodou. Takovéto kameny jsou velice nebezpečné! Po zahřátí se v dutinách rozpíná voda a kameny praskají a rozlétají se. Kamenný ohniště chrání před větrem. Výborný druh ohně na směrování tepla a také odolnost před větrem. Pozor však na praskající kameny! Kameny nesmějí být z vody, nebo míst, kde se voda drží! se používá tam, kde je podklad mokrý, zasněžený, kde jednoduše není možné oheň rozdělat. Tento oheň dokáže díky polenům za ním směrovat teplo na vás. Tento oheň dokáže díky kameni/skále za ním směrovat teplo na vás. Od polen se teplo odráží a proudí na vás. Pozor však na praskající kameny! Ve skále by neměl být pramen vody, nebo místa kde se voda drží! tento druh ohně má využití hlavně tam, kde je silný vítr. Dejte ale pozor na to, aby byl dostateční přísun vzduchu k ohni. který je vhodný na dlouhodobé hoření. Tento druh ohně se využívá v situacích, kdy naopak nechcete na sebe upozorňovat. Tento oheň spíše žhne uprostřed, dodává teplo a jen mírně plápolá, postupně se klády posouvají ke středu. Pokud je potřeba snížit žár, odtáhnou se od středu.
Pokud se vám podařilo rozdělat oheň, nastává okamžik, kdy je potřeba ho udržovat. Jako první je potřeba zajistit si dostatek paliva, tedy ideálně suchého dřeva. Pokud není k dispozici suché dřevo, vyhledat alespoň co nejvíce suché palivo. POKUD OPOUŠTÍTE MÍSTO, KDE JSTE ROZDĚLÁVALI OHEŇ, UJISTĚTE SE, ŽE JE OHNIŠTĚ ŘÁDNĚ UHAŠENÉ A NEHROZÍ RIZIKO VZNÍCENÍ OD ŽHAVÝCH UHLÍKŮ.I oheň je pro přežití velmi důležitý, proto má prioritu č. 2. Dodá nám teplo, uvaří jídlo, dodá dobrou náladu a pocit bezpečí. Chcete-li přežít v lese, je nezbytné naučit se rozdělávat oheň. Oheň poskytuje teplo, ochranu a místo, kde lze v případě nouze vařit a sterilizovat nástroje. Zápalky a zapalovače však mohou být vrtkavé - a snadno se ztratí nebo namočí!
Oheň bez zápalek nebo zapalovače rozděláte tak, že nasbíráte suchou trávu, listí nebo klacíky a vytvoříte troud. Třete oba hroty devítivoltové baterie o kousek ocelové vlny, abyste vytvořili tření a zapálili jiskru. Nejprve si ze suché trávy, listí nebo klacíků vytvořte malé troudové hnízdo. Vezměte 9voltovou baterii a třete dva kruhové přijímací hroty o kousek ocelové vlny, abyste vytvořili tření. Jemně foukejte na ocelovou vlnu, abyste podpořili růst a šíření plamene. Ze suchého rostlinného materiálu postavte troudové hnízdo. Vezměte křemenný kámen a podržte jej mezi palcem a ukazováčkem. Jako dřevěné uhlí použijte kousek dřevěného plátna nebo lehkou stromovou houbu. Rychle škrábejte hřbetem ocelového úderníku nebo ostřím nože o křemen, dokud nezačnou létat jiskry. Jiskry zachycujte uhlíkovou látkou, dokud se nerozzáří jako uhlík. Obecně lze křemeny najít na jihovýchodě a středozápadě podél říčních koryt nebo ve vápenci. Nemusíte používat uhlíkovou látku. Najděte si kus dřeva, který použijete jako základnu ručního vrtáku, nazývaného také ohniště. Nožem vyřízněte do středu prkénka malý zářez ve tvaru písmene V. Pod zářez umístěte malé kousky kůry. Poté do zářezu vložte 0,5 palce široký klacík (vřeteno). Žhavé uhlíky přeneste do troudového hnízda. Z provázku od tkaničky, kořínků nebo rostlinných vláken vyrobte dlouhý provázek, který připevníte na každý konec ohebného klacku. Najděte si kus dřeva na základnu a vyřízněte do něj zářez ve tvaru písmene V, na který položte troud nebo podpalovač. Ohnivý píst je malý válec, který stlačuje vzduch a vytváří teplo. Do pístu vložte malé množství troudu nebo zuhelnatělé látky. Rychle stiskněte píst, aby se troud zapálil. Možná budete muset vzít malou tyčinku nebo nůž, abyste vyhrabali plamen z pístu a přenesli ho na svazek troudu. Ujistěte se, že je jasný den s minimem mraků, jinak tato metoda nebude fungovat. Chcete-li rozdělat oheň pomocí lupy, nakloňte lupu směrem ke slunci, dokud se neobjeví malý kruh zaostřeného světla. Podržte čočku nad malým svazkem troudu, dokud se z něj nezačne kouřit a nezačne hořet. Možná budete muset vyzkoušet různé úhly, abyste vytvořili co nejvíce zaostřený paprsek světla. Možná budete muset strany kusu ledu oholit nožem, tmelem nebo kamenem, abyste vytvořili kruhový tvar. Teplem rukou ledovou čočku hladce roztavte. Poté držte ledovou čočku kolmo ke slunci, abyste na troud zaměřili paprsek světla jako u lupy. Naplňte uzavíratelný sáček do poloviny vodou. Otáčejte sáčkem, dokud se nevytvoří tekutá koule, a podržte ji na slunci. Možná budete muset upravit úhel, dokud nezískáte stabilní a silný paprsek světla, podobně jako u ledové nebo skleněné čočky. Vezměte plochý kámen a nasypte na něj množství manganistanu draselného o velikosti čtvrtiny. Přidejte stejné množství glycerinu a počkejte několik minut.
Vypěstování žhavého uhlíku nebo jiskry v plamen je nejobtížnější částí rozdělávání ohně. Pro ohnivou desku rozštípněte středně silný klacek, nožem do něj udělejte otvor a vřetenem jej zapálte. Můžete přiložit kovový obal od žvýkačky a přidržet jej na svorkách baterie. Předem se omlouvám, pokud se v mém článku vyskytnou teoretické chyby z oboru fyziky. Čtenáři prominou, že většina popisovaných metod zažehnutí ohně nevyužívá předměty přírodního původu, což se v časopise tohoto druhu očekává. Uvádím je proto, že mám radost ze zdařilých pokusů, o kterou se s vámi chci spolu s poznatky při tom získanými podělit. Existují metody zapálení ohně Sluncem, které jsou notoricky známé z příruček pro různé přírodní aktivity.
Je však něco jiného je teoreticky znát a druhá věc je také prakticky zvládnout. Rozhodl jsem se tyto metody vyzkoušet a zde jsou výsledky mých pokusů. Přidávám i své vlastní poznatky. Jako nejlepší troud se mi osvědčila vysušená, měkká část houby zvané troudnatec kopytovitý (lat. Fomes fomentarius). Pozoroval jsem, že úspěch zapálení troudu závisí na velikosti čočky (větší je lepší) a jistě také na množství oblaků na obloze. Pominu popisy pokusů s jednoduchými a bezproblémovými způsoby, kdy je zážeh prováděn pomocí lupy, brýlí, foto objektivů a dalekohledů. Tyto metody fungují dobře a myslím, že časem je každý při troše trpělivosti brzy zvládne sám.
Pouze k dalekohledu bych poznamenal, že mě příjemně překvapila možnost jeho použití bez demontáže čočky, což doporučují některé návody. Po úspěšném vyzkoušení uvedených přístrojů jsem přešel k dalším, méně známým předmětům, které dokáží vyčarovat oheň. Začal jsem zkoušet paraboly různých svítilen. Je třeba si připomenout, že ohnisko paraboly leží před ní směrem ke Slunci (viz obr. 1), ne tak jako u čočky (viz obr. 2). Při použití kapesní svítilny, jejíž zrcadlo mělo průměr asi 4 cm, se mi oheň zapálit nedařilo. Myslím ale, že větší průměry by měly fungovat. Úspěchy jsem zaznamenal při použití reflektorů z automobilu. Lze je použít, aniž by se musely nějak upravovat. Stačí jen vyjmout žárovku a do ohniska paraboly vsunout zezadu dlouhou třísku s nabodnutým kouskem troudu (viz obr. 3).
Také oblé dno obyčejné hliníkové plechovky od piva lze využít jako reflektoru k roznícení ohně. K tomuto postupu mě inspirovaly informace z webu. K tomu, aby konzerva od piva roznítila oheň, je ale potřeba dosti práce. Je nutné co nejvíce vyleštit její dno pomocí hadříku a jemného brusiva. Použil jsem obyčejnou zubní pastu a lze to prý dokázat i čokoládou. Chvíli jsem to s čokoládou také zkoušel, ale pak jsem jí raději snědl a leštil dál pastou na zuby.
Když jsem se začal v leštěné ploše trochu poznávat jako v zrcadle, nastala vhodná chvíle zkusit zapálit troud. Je velmi důležité držet troud (stačí kousek asi 5 x 5 mm) v ohnisku na špici tenké třísky. Tato nezacloní zrcadlo tak, jako kdybyste drželi troud v prstich. Udržení soustředěných paprsků na troudu po dobu asi jedné minuty by mělo vést k úspěchu. Další příklady z uvedených webových stránek mě přiměly k pokusům s improvizovanými čočkami. Zprvu jsem zkoušel igelitový sáček naplněný vodou. Vybral jsem sáček co nejvíce čirý a tak velký, aby po naplnění vodou vytvořil kouli o průměru asi 20 cm. Všechny mé pokusy však vyšly na prázdno, snad z toho důvodu, že jsem s beztvarou hmotou nedokázal soustředit na svůj troud dostatek slunečních paprsků. Až to někdo z čtenářů bude zkoušet, ať se nedá zradit tím, že takovéto improvizace nevytvoří krásné ohnisko soustředěných paprsků, jako to dokážou optické součástky z pevného materiálu. Neúspěšné pokusy mě donutily k hledání vhodnějšího obalu, který by vodu udržel ve tvaru více podobném kouli. Vedle možnosti využití chirurgických rukavic nebo obyčejného dětského balonku (tyto varianty jsem nezkoušel) jsem úspěšně vyzkoušel obyčejný kondom. Naplnil jsem ho vodou, abych získal kouli asi o průměru 20 cm. Pak jsem jej uzavřel uzlem tak, aby v uzavřeném prostoru zůstalo co nejméně vzduchu. S tímto vakem v dlaních jsem soustředil několik ohnisek v jedno, zamířil je do troudu a po chvíli trpělivosti byl troud zapálen.
Stejný postup při slučování slunečních skvrn mi pomohl v dalších pokusech při roznícení ohně, tentokrát čočkou z ledu. Že se takto dá zapálit oheň, jsem slyšel již dosti dávno, ale teprve po úspěchu s vodní čočkou jsem se rozhodl k realizaci pokusu. Nerad bych nudil čtenáře líčením mnoha neúspěšných pokusů při výrobě čočky z ledu. Asi tak půl roku jsem se snažil vyrobit led na čočku, který by připomínal obyčejné sklo. Bohužel z důvodů mně neznámých jsem vyrobil vždy led plný bublin. Postupně jsem se při tom však naučil, jak takový materiál obrábět, aby z něj vznikl předmět podobný čočce. Pracuji při tom v rukavicích. Je to příjemnější a čočka se zbytečně nerozpouští tam, kde to není žádoucí. Led obrábím poměrně snadno pomocí sekerky a nože. Nožem v závěru čočku oškrabuji čepelí kolmo k ploše ledu. Nakonec holými dlaněmi čočku vyleštím, ale dávám pozor, aby mi nevyklouzla a nerozbila se. Hotová čočka, kterou jsem úspěšně zapálil troud, měla v průměru asi 12 cm a ve střední, nejsilnější části, byla asi 4 cm tlustá. Žádné měření při tom neprovádím, vše dělám od oka. Při zapalování troudu sedím a držím čočku v přiléhavých vlněných rukavicích, které k ledu pěkně přilnou, a čočka neklouže. Rukavice také izolují čočku od tepla dlaní. Jak jsem již řekl, čočka z ledu, který jsem měl k dispozici, vrhá soustředěné paprsky v několika skvrnách. Nedařilo se mi udělat nejsilnější skvrnu menší než jeden centimetr v průměru. Přesto jsem po necelé minutě ucítil pálený troud a za další chvíli již stoupal kouř z černé skvrny na ploše troudu. V den, kdy jsem dosáhl cíle, jsem celkem provedl dva pokusy a oba byly úspěšné. Neúspěšných pokusů, které předcházely, jsem provedl asi pět. Byly však asi ovlivněny ne příliš jasnou oblohou.
Co dál se žhavým troudem, aby se proměnil v jasné plameny? Ale to bych asi nosil dříví do lesa. Na závěr bych rád poznamenal, že se potvrdilo, že všechno zlé je i pro něco dobré. Špatný led, ze kterého jsem vydobyl oheň, dokazuje, že k úspěšnému rozdělání ohně postačí i led horší kvality, jak je vidět z přiložené fotky (viz obr. 5).