Kniha je zrcadlo. Zrcadla dnes patří ke standardní výbavě takřka každé domácnosti, koupelny či toalety. Jsou součástí veřejných prostranství, divadelních předsálí či domovních výtahů. Automobilová doprava by byla bez zrcadel v dnešním masovém měřítku jen stěží myslitelná. Narážíme na ně v medicíně, v průmyslu či architektuře a plochy zrcadlící náš obraz nás obklopují na každém kroku. Svůj obraz pozorujeme ve skleněných tabulkách okenic, ve výlohách obchodů, v oknech tramvají či v odrazu ve slunečních brýlích kolemjdoucích.
V knize Zneklidňující svět zrcadel, jež vyšla u nakladatelství Malvern, nás její autor, kulturolog Jan Lukavec, seznamuje s konotacemi a významy, jichž zrcadla či pohled do nich v historii nabývaly. Autor nás zve na inspirativní cestu historií lidstva a jeho vztahu k zrcadlům, přičemž ukazuje, jak často v dějinách hrál tento dnes již běžný předmět významnou roli. Svým rozsahem tak kniha mapuje období od Platóna k internetu, a vlastně ještě mnoho delší, a poukazuje na prvotní údiv, který museli cítit naši předkové, když poprvé spatřili svůj odraz ve vodní hladině. A přitom právě tento okamžik mohl být tím impulsem, kdy člověk poprvé rozpoznal své vědomí a uvědomil si sám sebe jako jedinečnou entitu.
Vždyť mimo jiné kvůli této schopnosti rozpoznat zrcadlový obraz jako odraz sebe samých cítíme se být blíže tvorům, kteří tuto vlastnost také mají, ať už jde o opice, papoušky či delfíny, a odlišujeme je od ostatních živočichů, které jejich odraz v zrcadle nechává chladnými nebo sama sebe vnímají jako jiného zástupce téhož druhu. I malé dítě samo sebe rozpoznává v zrcadle až kolem 2. roku života, což dává tušit, že tato schopnost není tak automatická, jak bychom si možná mohli myslet.
Uvědomění si sebe sama je přitom pravděpodobně „předpokladem složitější řeči, ke které zvíře bez vědomí o vědomí druhého jedince nebude motivované“ (s. 108).
V průběhu věků začali lidé svá zrcadla sami vyrábět, a to ať v podobě lesklých materiálů nebo leštěných kovů či následně spolu s vynálezem sklářství a výroby zrcadel, jak je známe dnes, s tenkou vrstvou hliníku nanesenou na zadní stranu skleněné tabule. Původní sebereflexe přírodních bytostí tak byla stále více nahrazována kulturním vnímáním našeho vlastního obrazu v zrcadle a s ním spojenou péčí o zevnějšek, podle nějž se začaly odlišovat jednotlivé společenské vrstvy.
A bylo to právě zrcadlo, které mapovalo tento vývoj od minulosti po současnost a zapisovalo se do našeho kolektivního vědomí v podobě mýtů o Narcisovi, jenž se zamiloval do svého vlastního odrazu ve vodě, či o Medúse, jež zkameněla při spatření svého pohledu v odrazu Perseova štítu, v podobě lidových zvěstí o upírech, kteří prý nejsou v zrcadle vidět, v historkách o zrcadle zlé královny ve Sněhurce nebo o kouzelném zrcadle v pohádce Kráska a zvíře, v literatuře od Carollovy Alenky a světa za zrcadlem po Harryho Pottera J. K.
A přestože je zrcadlo opředeno tolika mýty a historkami, přestože efekt zrcadlení patří mezi elementární zážitky, které doprovázely člověka při jeho vystoupení z říše zvířat, je dnes zrcadlo považováno za banální nástroj určený vlastně ke zkrášlování. Lukavec nás svým vyprávěním zve na inspirativní cestu dějinami lidské kultury, tak nerozlučně spjaté právě se zrcadly.
Fascinující je přitom obrovský objem jeho vědomostí předkládaných čtenáři z oblasti mytologie, filozofie, literatury, filmu, historie či umění. Právě tento objem informací, který je autorovou velkou předností, je zároveň trochu na škodu v rámci knihy, která by měla být otevřena široké veřejnosti. Toto vršení informací a interpretací je však zároveň autorovým záměrem, jak zrcadlení světa představit v jeho komplexnosti.
Tak z pohledu do zrcadla na vlastní tvář cítíme radost, že pohlížíme do očí svých vlastních, tak dobře si známých, i obavu, zda ten, na koho v zrcadle hledíme, jsem já, nebo on/ona, stejně jako zrcadlo zobrazuje realitu, kterou nám nebylo dosud dáno spatřit, například vlastní obličej, a zároveň jde jen o klam, který je pouhým odrazem reality.
Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Odmalička mám ráda knihy. Miluji jejich vůni a baví mě to šustění, když obracím listy stránek. Jako malá jsem četla knihy dobrodružné a později často dívčí romány. Dnes jsou pro mě knihy zdrojem inspirace, potěšení a většinou v nich hledám doplňující odpověď na něco, co aktuálně řeším v životě.
Funguje mi, když náhodně otevřu knihu a zaměřím zrak na pár řádků. Ačkoliv je e-doba, upřednostňuji klasické knihy, které si mohu dát do knihovny. Mám samozřejmě i eBooky, protože většina kvalitních informací je právě v nich. Pamatuji si, jak nám maminka jako malým dětem četla před spaním Malého Bobše. Jakoby říkala: „Tady jsem a čekám tu na tebe. Vezmi si mě domů. Knihy od přátel a známých většinou nedostávám. Ráda si je pořizuji sama.
Když člověk čte knihu, naladí se na daného autora a tráví s ním čas. Koncentruje se na to, co píše a ladí se na jeho myšlenkový proud. V daném okamžiku je moje energie v harmonii s energií autora, proto je fajn si knihy vybírat sám. A zároveň jsem připravená na tok informací, které v knize jsou. Proto ke mně daná kniha přijde. Dle mého názoru, knihy k dovolené neodmyslitelně patří. Ať už na Vánoce, kdy jsou na čtení skvělé podmínky, nebo třeba v létě, když je dovolenkování v plném proudu.
Čtení knihy je určitý relax strávený produktivně. Pokud máte rádi nějaký žánr četby a k tomu se ještě chcete zdokonalit v dalším jazyce, rozhodně se můžete pustit do dvojjazyčných knih, nebo se přímo začít do originálního znění. Možností na trhu je dnes už spousty.
Četba může být skvělým způsobem, jak se zabavit a zároveň rozvíjet své jazykové dovednosti. Začít číst v jiném jazyce můžete, i když jste začátečník. Pokud jím jste, nebo se cítíte pohodlněji číst v češtině, není nic špatného na tom číst v překladu nebo v dvojjazyčné knize. Důležité je, abyste si čtení užívali. Dvojjazyčné knihy, které obsahují jak původní text, tak překlad do vašeho cílového jazyka, jsou dobrým způsobem, jak rozvíjet své jazykové dovednosti.
Nejprve si přečtěte delší souvislejší text, nechte ho na sebe působit. Pak na to mrkněte po odstavcích a až nakonec jděte po detailech a přesném překladu. Všechny tituly, které tu zmiňuji, byly přeloženy v mnoha jazycích, takže si stačí vybrat. Užívejte si čtení a objevujte nové světy a příběhy ve vašem preferovaném jazyce. Nakonec je to vaše individuální preference, která forma četby vám vyhovuje nejlépe.
Teď už se pustíme na mé knižní tipovky. V této knize Tracy předkládá nástroje a techniky, které vám umožní se lépe poznat a porozumět svým cílům, hodnotám a přesvědčením. Kromě toho vám poskytuje návody, jak zlepšit svou sebedůvěru, komunikační dovednosti, plánování a řízení času.
Podívejte se do zrcadla je psána srozumitelným a přístupným stylem a je vhodná pro každého, kdo se zajímá o svůj osobní rozvoj a chce zlepšit různé oblasti svého života.
Dr. Wayne Dyer v knize Síla záměru (The Power of Intention) zkoumá moc záměru a jak ho lze využít k transformaci života. Přesvědčuje čtenáře, že naše myšlenky a záměry mají obrovský vliv na naše vnímání, chování a dosahování úspěchu. Kniha nabízí mnoho praktických nástrojů a cvičení, které vám pomohou identifikovat své hluboké záměry, posílit svou vnitřní motivaci a překonat překážky na cestě k úspěchu.
Celkově lze tuto knihu považovat za průvodce, který vás povzbudí, aby jste se zaměřili na své sny a cíle, a abyste je s vědomím a pevným záměrem následovali.
Tento historický detektivní román se odehrává v benediktinském opatství v 14. století a nabízí kombinaci mysteriózního příběhu a hlubokých myšlenek. Román je považován za jedno z nejvýznamnějších děl italské literatury. Příběh se odehrává v benediktinském opatství v Itálii v roce 1327, kde se hlavní postavy, mnich William z Baskervillu a jeho učedník Adso, ocitnou v prostředí plném záhad a vražd.
Autor Umberto Eco byl známý pro svou erudici a hluboké myšlenky, které se odrážejí v jeho dílech.
Malého Prince jsme měli už na základní škole jako doporučenou literaturu k přečtení. Nevím, kdo přesně vymýšlí školní osnovy, ale za sebe mohu říct, že jsem jí poprvé četla ve svých 11 letech a obsah jsem moc nechápala. Až když jsem si ji ve svých 25 letech přečetla znovu, pochopila jsem o čem vlastně tato kniha je. Až pokaždé, když ji čtu znovu, dá mi něco nového. Tato alegorická filozofická pohádka, je určená především pro dospělé.
Kniha vypráví o příběhu pilota, který ztroskotá na Sahaře, kde se setkává s Malým princem, jenž přišel z daleké planetky. Kniha byla přeložena do více než 180 jazyků a dialektů. Takže pokud si chcete počíst třeba ve francouzštině nebo španělštině, rozhodně tuto knížku doporučuji.
Navíc seženete i různé cizojazyčné nahrávky. Tuto knihu jsem poprvé četla zhruba před 12 lety. Potom jsem si jí pouštěla na audiu. Je to moje srdeční záležitost. Člověk může poslouchat nebo číst pořád dokola a pokaždé v ní najde nějaké další moudro, kterého si předtím nevšiml.
Kniha patří mezi 5 nejčtenějších knih na světě a byla přeložena do 34 jazyků, což je více než Shakespearův Romeo a Julie.
Příběh pojednává o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem do Egypta. Zjistili jsme, že ten, kdo odešel, si s sebou neodnesl slunce ani nám místo sebe nezanechal temnotu.
Mezi další významné tituly a myšlenky
Miluj svůj život/You Can Heal Your Life (angličtina) - Louise L. Hay. Autorka zkoumá vztah mezi myšlenkami, přesvědčeními a fyzickým zdravím a zdůrazňuje důležitost lásky k sobě, sebepřijetí a otevřenosti k vlastnímu růstu.
„Miluj svůj život“ je jednou z nejznámějších knih Louise L. Hay a popisuje emocionální léčbu a psychosomatické projevování nemocí.
Otevřeně se věnuje tématům šťastného života, jaké dopady má šikana a jak ji reflektovat v dospívání i dospělosti.
Ve výkladech knih najdeme i zprostředkovaný pohled na vztahy, sebeúctu a sebepřijetí.
V závěru knihy se objevují poznámky a návody k osobnímu růstu a změně života prostřednictvím myšlení a záměrů.
V další části se uvádí i pohled na to, jaké další knihy autorů a překlady nabízejí, a jak čtení v různých jazycích může napomáhat osobnímu rozvoji.
Ukázky z literárních esejí a fikce
Např. Hnili v iluzi štěstí, jež viděli v majetku.
Štěstí však spočívá jen v žáru činů a v tvůrčím uspokojení.
Když bych nařídil generálovi, aby byl mořský pták a on neuposlechl, nebyla by to chyba generálova, ale moje.
Malého Prince a další díla ukazují, že zrcadlo může být i nástrojem poznání, důvěrně propojeným s lidskou zkušeností.
