Pondělí 6. ledna jsme si připomněli 170. výročí narození Eleny Maróthy-Šoltésové, významné publicistky, prozaičky a zakladatelky slovenského ženského hnutí. Své činnosti se stala nejen osobností literární kritiky a prózy, ale i uznávanou postavou slovenského ženského hnutí. Elena Maróthy-Šoltésová byla jednou z prorokyn první vlny literárního realismu a její jméno je spojeno s Lipou i Živenou. Narodila se v Krupině 6. ledna 1855 a zemřela v Martine 11. února 1939.
Patřila mezi slavné ženy slovenských dějin i literatury a její dílo zůstává důležitou součástí kulturního života. Její vliv na národní život zahrnuje literaturu, literární kritiku i rozvoj ženského hnutí. Živena ji uváděla do čela, a to na výkladní skříni spolku Lipy, který se zabýval výrobou a prodejem ručních výšivek a podporou drobného řemesla.
MOHLO BY VÁS ZAUJÍMAT: Elena Maróthy-Šoltésová a její vliv na ženské hnutí vyvolávaly debaty o roli žen v národním životě a literatuře.
Od Lipy k Živeně a zpět
V roce 1910 se rodáčka z Krupiny zasloužila o založení výrobního účastinářského spolku Lipа, který měl podporovat práci lidovým vyšívačkám a realizovat prodej jejich výrobků. V tomto období se realizovala i rozsáhlá ediční činnost. Díky své všestranné činnosti se stala uznávanou osobností slovenského ženského hnutí. Od roku 1880 byla členkou výboru a v letech 1885-1927 byla přední představitelkou ženského spolku Živena, která po zániku Matice slovenské zůstala jediným celonárodním kulturním spolkem.
Organizovala emancipaci, kulturní a sociální hnutí slovenských žen. V literární tvorbě se Maróthy-Šoltésová zasazovala o realistické ztvárnění skutečnosti a psala umelecko-dokumentární i fikční prózu s romanticko-sentimentálními prvky. Debutní novela Na dedine (1881) v Slovenských pohľadoch ji uvedla do literárního světa; následovaly prózy V čiernickej škole (1891), Prvé previnenie (1896), Popelka (1898) a Za letného večera (1902).
Roku 1894 vydala román Proti prúdu, který zachycuje problémy odrodilství slovenské šlechty a představuje ideu ženské role v národnostní otázce. Román má dvě linie: romantickou a ideologickou. Láska Oľgy Laskárovej k pomaďarčenému slovenskému zemanovi Fraňovi Šavelskému tvoří liinii milostnou; ideologická linie řeší slovenskou národnostní otázku v Uhrách koncem 19. století.
V době vydání byl Proti prúdu populární, avšak kritika ji hodnotila rozporuplně. Martin Kukučín poukazoval na napodobování německých vzorů a na odklon od realismu; Svetozár Hurban Vajanský a Tichomír Milkin vnímal román jako idealizovaný. Zajímavé je, že Vajanský sám v jiných dílech dělá to samé, co vytýkal jejímu dílu. Autorka však argumentovala, že centrálním problémem je role ženy v národním životě.
V roce 1925 autorka svůj román revidovala a v doslovu uznala nereálnost původních východisek; poznamenala, že síla spočívá v dokumentárním realismu, nikoli v napodobování vzorů.
Vrcholným dílem Elena Maróthy-Šoltésové jsou spomienky a zápisky Moje deti (Dva životy od kolísky po hrob; 1923/1924), které patří k nejvýznamnějším memoárovým dílům slovenského realizmu. Kniha vypráví o lásce matky k oběma dětem a o bolesti z jejich ztrát.
Moje deti byly přeloženy do mnoha jazyků a patří do zlatého fondu slovenského literárního realizmu. K dalšímu významu patří Šoltésové literárně-kritické úvahy Pohľady na literatúru (1958). V novinách a časopisech publikovala řadu publicistických prací.
Život a veřejný život ve službě kultury
Po sňatku s martinským obchodníkem Ľudovítom Michalem Šoltésom se usadila v Martine, kde se angažovala v národním a ženském hnutí až do své smrti. V Martine se stala nejvýznamnější členkou Živeny a působila jako místopředsedkyně (1883) a později předsedkyně (1894). Spolu s Terézií Vansovou stála u zrodu časopisů Dennica, Živena a Letopisy Živeny. Živena vycházela měsíčně a sloužila jako orgán spolku Živeny a Lipy.
Pod jejím vedením Živena získala významný literární profil a stala se hlavním literárním časopisem na Slovensku. Na podnět Šoltésové vznikla v roce 1910 samostatná akciová společnost Lipа pro organizaci obchodu a výrobu výšivek.
V literárním světě se Elizabeth Maróthy setkala s kritikou i uznáním; její dílo vycházelo na Slovensku i v zahraničí, například v Čechách, Chorvatsku, Francii a jinde. V roce 1930 vyšla v Mnichově kniha Elgy Kernové Führende Frauen Europas, která ji zařadila mezi dvacet pět evropských žen, bojujících za uznání ženské práce.
Po smrti manžela roku 1915 neztratila aktivitu a nadále prosazovala vzdělání, práci a uplatnění slovenské ženy ve společnosti. 18. září 1919 byla v Martine otevřena první slovenská vyšší škola pro ženské povolání a k ní pětiměsíční škola gazdinská.
Živena rozšiřovala své pobočky po celém Slovensku a iniciovala kurzy pro dívky a ženy. V jejích publicistických pracích bojovala za zdokonalení vztahů mezi lidmi, proti zastaralým názorům o méněcennosti žen a proti jejich podceňování. Viděla vzdělání jako morální zbraň a oporu.
70. narozeniny oslavily Živeniarky z celého Slovenska, president T. G. Masaryk s dcerou Alicou ji pozval do sídla v Topolčiankách. Slovenská univerzita v Bratislavě jí nabídla čestný doktorát, ovšem Elena Šoltésová nabídku odmítla s větou: „Doktorát patří jen vzdělaným lidem, kteří po dlouhou dobu pracovali na prospěch národa a světa, a ne spisovatelce, která jen málo napsala.“
V posledních letech jí zdravotní problémy bránily opouštět dům v Martine. Po roce 1935 žila u krstné dcery Oľgy Delingové a později jí dům přenechala Želmíra Jesenská. Zemřela v Martine 11. února 1939 a byla pochována na Martinském cintoríne s pověstí a úctou.
Odkaz a moderní reflexe
V roce 2002 vznikl televizní dokumentární film o životě spisovatelky s názvem Elena Maróthy-Šoltésová. Její dílo a publicistická činnost nadále inspirují výzkumy o postavení žen v slovenské společnosti a literatuře.
Elena Maróthy-Šoltésová bývá považována za nejvýznamnější představitelku Živeny a její boje za práva žen připomínají instituční i kulturní význam slovenského ženského hnutí.
Nejvíc zdegenerovaná ženská linie v dějinách
Většinu svého života strávila v Martins, kde její práce a myšlenky vyústily do trvalých projektů vzdělávání a kultury pro ženy. Její dílo, Moje deti, zůstává svědectvím o síle rodiny a ženy jako nositelky národní identity.
| Rok | Událost | Poznámka |
|---|---|---|
| 1880 | Členkou výboru Živeny | Začátek vlivu na směr spolku |
| 1894 | Proti prúdu - vydání | Důraz na role ženy a národa |
| 1910 | Založení Živeny | Redigovala; posílila literární scénu |
| 1923-1924 | Moje deti | Vrchol memoárové literatury |
Elena Maróthy-Šoltésová zůstává významnou postavou slovenské literatury realizmu a působivou ikonou emancipačního hnutí žen. Její práce a životní příběh ukazují, jak silná vůle a vzdělání mohou měnit kulturu a národní identitu.