Každému srozumitelně, názorně vyprávění namísto vědy je hlavní tajemství této knihy. Je určena širokému okruhu zájemců o digitální fotografii a pomůže lidem, kteří se teprve rozhodují, zda si digitální fotoaparát koupit a pokud ano, pak jaký. Nabízí klíč k pochopení smyslu digitální fotografie, výhod a nevýhod jednotlivých kategorií fotoaparátů a jejich vhodnost, či nevhodnost pro konkrétní druh použití.
Slosováním předplatitelů nejmenovaného časopisu se mi do rukou dostala publikace IDIFu Objektivy (Ondřej Neff, Martin Hájek, David Filipi). Tedy pokud se bavíme o výše uvedené publikaci. Objektiv samotný je samozřejmě tvůrčím nástrojem fotografa a seznámení se s hlavními výhodami, přínosy i nedokonalostmi objektivů před jejich použitím patří k základním technickým znalostem studentů fotografického řemesla.
Pro mnohé fotografy je dokonce zkoumání optických i mechanických parametrů „skel“ tím hlavním potěšením, jež jim tento koníček přináší. Zde by ucelený přehled objektivů mohl padnout na úrodnou zem pro toho, kdo chce porovnávat řady jednotlivých výrobců a hledat svůj ideál. Problémem ale je, že kniha chce být rovněž učebnicí - neboť vzdělávání fotografické veřejnosti si klade IDIF za svůj cíl.
Kniha obsahuje sedm učebnicových (dále členěných) kapitol na 21 straně, po nich následuje přehled objektivů dvanácti výrobců. U každého výrobce je nejprve přehled a poté jednotlivá skla s tabulkami parametrů a několikřádkovým zhodnocením a doporučením či varováním před chybným užitím. Výukové kapitoly jsou „Co je to objektiv?“ (Ondřej Neff), „Ohnisko a perspektiva“ (Ondřej Neff), „Speciální objektivy“ (Ondřej Neff), „Příslušenství“ (David Filipi), „Ochrana a údržba objektivu“ (Jan Březina), „Vady objektivů“ (David Filipi) a „Jak na výběr“ (David Filipi).
Vše je popisováno velmi názorně a „návodně“ - s akcentem na fotografy začátečníky a text působí přesvědčivým a erudovaným dojmem. Správné a skutečně užitečné postřehy jsou ovšem protkány zkreslenými i zcela nepravdivými tvrzeními a matoucími ilustračními obrázky. Nejvíce chyb se ve svých pasážích dopouští Ondřej Neff. Princip objektivu je ještě poměrně rozumně popsán. Problém však nastává již v druhé podkapitole - Clona.
Nejprve je čtenáři popsána funkce clonového otvoru i s poznámkou, že (cituji) „- jak si řekneme v pozdějším výkladu, hodnota clony závisí na faktoru zvaném ohnisko, takže clonové otvory označené stejným číslem mohou být u různých objektivů jinak veliké.“
Tento fakt ovšem není již dále nikde zmíněn (alespoň já jej v pozdějším výkladu nenalezl), pročež se domnívám, že pasáž je převzata z jiné publikace bez zachování návaznosti. Důležité je, že v čtenáři je vzhledem k dále popisovanému vztahu clonového stupně a světelnosti vzbuzován mylný dojem, že při různých ohniscích vyžaduje stejný clonový stupeň jinou expozici (stejné scény). Tak to samozřejmě není - pro stejný clonový stupeň je potřebná doba osvitu dané scény stejná bez ohledu na použité ohnisko.
Cituji (str. 6): „ …vysoce světelných objektivů (myšleno pod F 2.8) se používá v krajně špatných světelných podmínkách. Jsou výrobně náročné, a tudíž drahé a jejich kresba nebývá nejlepší.“ Odpověď: tato paušalizace je zavádějící - světelné objektivy se používají rovněž pro malou hloubku ostrosti, kvalitní bokeh a jiné parametry. Například v portrétní fotografii mají velmi časté využití světelné objektivy (pevná ohniska). Kresba jednotlivých objektivů se liší, mnohé světelnější verze „obdobných“ objektivů jsou opticky kvalitnější a pro ekvivalentní clonu mají podstatně lepší kresbu.
Někdy samozřejmě naopak. Cituji (str. …). Obrázek na str. Odpověď: Speciálním účelem je patrně míněno fotografování :). Lépe by bylo říci, že umožňují např. …
Zde autor několikrát používá spojení „v začátečnických příručkách se doporučuje …“, aby se od tohoto lehce pejorativního označení odpíchl a ukázal čtenáři, že svým výkladem začátečnické knihy výrazně přesahuje. Cituji (str. 10): „Každý kdo zkoušel širokáčem fotografovat zblízka nějakou budovu, zjistil, že se budova kácí.“ Odpověď: Popsána je maximálně polovina pravdy. Budova se kácí především proto, že fotograf nezachoval rovinu průmětny fotoaparátu rovnoběžnou z fasádou budovy, pak by se budova „nekácela“.
U portrétu: „krátší ohnisko bere v úvahu i zdánlivě malé rozdíly ve vzdálenosti od objektivu nosu a uší, takže vykreslují lidi s baňatými nosy a malýma ušima.“ Odpověď: v celé kapitole není nikde řečeno, že perspektivní zkreslení je dáno pouze a jen vzdáleností jednotlivých objektů od pozorovatele. Naopak, vše je „sváděno“ na objektiv. Největší zmatení čtenáře je provedené na ilustračním obrázku u něhož je lživé tvrzení, že oba záběry jsou pořízeny ze stejného místa!
Dále se zde uvádí např. u rybího oka: „nejde pouze o širokoúhlou perspektivu. Rybí oko především nezachovává lineární perspektivu a využívá jiného typu zobrazení, jež vede k výraznému sférickému zkreslení.“ A tak dál. Existují i levnější objektivy s ohniskem 500 mm a více než za několik set tisíc (str. 13), např. zrcadlové konstrukce. Chyby se objevují i v pasáži o příslušenství (mezikroužky) a dalo by se hledat dál.
U popisů jednotlivých objektivů jsem již mnoho času netrávil, jedná se vždy o jednoduchá a opakující se klišé vztahující se k světelnosti a ohniskové vzdálenosti každého skla - každý objektiv je doporučen pro nějaký účel. Jako uživatel Pentaxu jsem se podivil nad nekompletností výčtu, naopak dvě má oblíbená skla (FA 35mm f/2 a 100mm Makro) byla uvedena pouze pod značkou Samsung - při prolnutí tabulek obou výrobců však v současně vyráběné produkci zřejmě mnoho nechybí.
Vzhledem ke snaze o zdánlivě objektivní a vyčerpávající podání problematiky se mi nelíbí rovněž skutečnost, že autoři na několika místech mírně varují před použitím starších objektivů (paušálně) s tím, že tyto si nemusejí s novými fotoaparáty rozumět. Co říci na závěr? Kniha vznikla zřejmě za podpory mnoha subjektů a je rovněž plná reklam. Škoda, že za vynaložené prostředky se s ní ke čtenářům dostává krom těch užitečných rovněž řada nepravdivých nebo neúplných informací. Posílám tedy na uvedenou adresu odkaz.
Neffův průvodce digitální fotografií je snadno přístupné, laskavě psané čtení pro každého, kdo si přeje poznat a zvládnout svůj digitální fotoaparát. Ondřej Neff má dar vysvětlovat to, co je těžko pochopitelné, prostě a srozumitelně. Aby to pochopil každý, to je hlavní zásada, kterou se řídil při psaní své nové fotografické příručky. Kniha je řazena do čtyř oddílů, které plní svoji funkci i jako samostatná příručka.
První oddíl je věnován naprostým začátečníkům. Autor staví na deseti nejdůležitějších pojmech a deset pojmů, to skutečně dokáže zvládnout každý. S touto „výbavou znalostí“ učí čtenáře zvládat základní fotografické techniky a pomáhá při prvních krocích s fotoaparátem v terénu. Pokročilejším čtenářům je určeno padesát kapitol druhého oddílu. Ten je věnován nejdůležitějším funkcím digitálního fotoaparátu a jejich použití v praxi. Ze své bohaté praxe autor zná nejzáludnější úskalí, o něž mnohdy troskotají fotografické pokusy - a radí, jak se jim vyhnout.
Digitální fotografie je zajímavá i po technické stránce. Jak to všechno funguje? Na tuto otázku odpovídá padesát kapitol třetího oddílu, věnovaného pohledu dovnitř. Ani tady není třeba se obávat technických složitostí. Výstižný a mnohdy i vtipný text pomáhá v základní orientaci a v důsledcích i ve fotografické praxi. Závěrečný čtvrtý oddíl je věnován archivaci snímků a jejich úpravě na počítači. Výklad je směrován na snadno dostupné editační softwary, v každém případě na česky lokalizované aplikace.
V souvislosti s aktuálními technologiemi se objevují poznámky o Pentaxu K-3 III a o dalších značkách. Například „Pentax věří v budoucnost SLR fotografie“ a popis bajonetů a objektivů „pro plnoformát“. Zoner aktualizuje svoje ZPS dvakrát do roka a novinky přicházejí teď, na závěr kalendářní zimy. Je jich deset, všechny vám předvedou na webu zde. Rozmluva o bezzrcadlovkách a jejich světelných sklech doplňuje obecnou představu o sortimentu a použití.
Izraelská firma D-ID vyvinula technologii, která dokáže zpracovat portrét tak, že se pohybuje a vypadá (skoro) jako filmový záběr. Plnoformátová novinka od Sonyho je především videokamera. Má v sobě 10,2 MP CMOS snímač s předním osvitem, pokud bychom chtěli tím fotit, tak získáme 12 Mpx fotku. V historických souvislostech pak Mars očekává džíp Perseverance, který přistál v únoru a připomíná podobná zařízení ze zpravodajství.
Tipy při focení portrétní fotografie
tags: #objektivy #2008 #digitalni #fotografie #neff