V dnešní části našeho fotoseriálu se trochu blíže podíváme na objektivy a jejich vlastnosti. Objektiv se skládá z tubusu, ve kterém jsou umístěny členy optické soustavy, clonový kroužek ostřící mechanismus a další mechanické prvky ovládání objektivu. Jednou z nejdůležitějších částí objektivu je clonový kroužek. Ten se skládá z různého počtu různě tvarovaných lamel. Ty se pohybem prstence otvírají a zavírají a tím se zvětšuje a zmenšuje otvor, kterým proniká světlo přes objektiv do těla fotoaparátu. Tvar clonového otvoru má vliv na způsob zobrazení objektů fotografované scény, které leží mimo hranici hloubky ostrosti, tedy nezaostřených objektů (takzvaný bokeh). Hodnota přivření clonového kroužku je vyjádřena clonovým číslem. Clonové číslo je poměr ohniskové vzdálenosti a průměru vstupní čočky objektivu. Clonová čísla jsou řazena do clonové řady, ve které platí, že poměr množství světla procházejícího přes objektiv k záznamovému médiu je mezi sousedícími clonovými čísly dvojnásobný, respektive poloviční v závislosti na tom, jestli clonu otvíráme nebo přivíráme. Přivření clonového kroužku má přímý vliv na hloubku ostrosti a kresebné vlastnosti objektivu. Hloubka ostrosti, tedy rozsah ostře zobrazeného pole snímané scény bývá v poměru 1/3 před a 2/3 za zaostřeným bodem fotografované scény. Čím více je clonový kroužek přivřený, tedy čím vyšší clonové číslo, tím je větší pole ostrosti snímané scény.
Pro názornost, máme li při cloně 5,6 hloubku ostrosti 3 metry, bude pole ostrosti ležet 1 metr před a 2 metry za zaostřeným objektem. Při cloně 11 bude pole ostrosti 9 metrů a bude ležet 3 metry před a 6 metrů za zaostřeným objektem. Druhý důležitý faktor, který clonové číslo ovlivňuje, jsou kresebné vlastnosti. V praxi platí, že každý objektiv má ideální kresebné vlastnosti při určitém clonovém čísle nebo několika po sobě jdoucích číslech.
MTF křivka (Modulation Transfer Function chart) je grafické vyjádření kresebních vlastností objektivů. Tato je vytvořena na základě laboratorních testů, kdy je snímán testovací obrazec a na základě získaných údajů je stanovena rozlišovací schopnost objektivu. Ta je udávána v počtu čar na milimetr. Pokud budeme chtít použít MTF křivku jako vodítko při nákupu objektivu, je nutné si uvědomit, že se jedná o laboratorní testy a prostředí testu je nastaveno na dosažení maximálního výkonu. Na těle objektivu najdeme několik údajů: světelnost objektivu, ohnisková vzdálenost a prstenec pro změnu ohniskové vzdálenosti, orientační údaje o vzdálenosti, průměr závitu pro filtry a další.
Ohnisková vzdálenost objektivu je vzdálenost středu optické soustavy od roviny záznamu a určuje zorný úhel i měřítko obrazu. Pro digitální fotoaparáty s různými velikostmi čipu bývá tato hodnota přepočtena na ekvivalentní ohniskovou vzdálenost vzhledem k velikosti kinofilmového políčka. Čím je ohnisková vzdálenost kratší, tím větší je úhel záběru. Objektivy se tedy dělí na širokoúhlé (< 35 mm), normální (cca 50 mm) a teleobjektivy (> 125 mm). Zoom objektivy umožňují sloučit několik ohniskových vzdáleností do jednoho skla, ale často bývá jejich kvalita nižší než u pevných objektivů.
Porovnání: pevné ohnisko má často lepší světelnost a kresbu, ale omezuje univerzálnost; zoom nabízí variabilitu, avšak za cenu potenciálně horší ostrosti. Objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností bývají preferovány pro krajinu a portréty, zatímco zoomy jsou praktické pro sport, makro a cestování. Důležité je chápat, že ohnisková vzdálenost ovlivňuje perspektivu a hloubku ostrosti. Krátké ohniskové vzdálenosti zvyšují hloubku ostrosti a široké záběry, zatímco dlouhé ohniskové vzdálenosti dokážou izolovat subjekt a komprimovat scénu.
Když se zaměříme na konkrétní scénáře: krajina vyžaduje širokoúhlé objektivy pro zachycení velkých ploch; portréty nejlépe vycházejí s ohniskovými vzdálenostmi kolem 50-85 mm; sport a divoká příroda často vyžadují teleobjektivy (200 mm a více) pro detail a vzdálené objekty; architektura a interiéry se hodí pro širokoúhlé objektivy s minimálním zkreslením; u portrétů lze dosáhnout nejpřirozenějších proporcí s ohniskovou vzdáleností kolem 85 mm a vyšší. Úhel záběru a perspektiva jsou klíčovými faktory, které určují výsledek fotografie.
Crop faktor je pojem vyjadřující rozdíl v úhlu záběru mezi snímačem a 35mm formátem. Vzorec pro výpočet crop faktoru je crop faktor = diagonála full-frame snímače / diagonála menšího snímače. Například APS-C snímač má crop faktor cca 1,5, Micro Four Thirds cca 2,0. EFL (efektivní ohnisková vzdálenost) popisuje chování celého optického systému vzhledem k hlavním rovinám, zatímco BFL (back focal length) a FFL (front focal length) popisují vzdálenosti k zadnímu a přednímu ohnisku. Při navrhování optických systémů je důležité vyhodnotit EFL, BFL a FFL spolu s clonou, indexem lomu a aberracemi.
Speciální prameny a praktické aplikace ukazují, že ohnisková vzdálenost ovlivňuje nejen zorné pole, ale i velikost a umístění ostrého bodu, což je zásadní pro technické i kreativní záběry. NASA uvádí vesmírný teleskop Jamese Webba s ohniskovou vzdáleností 131,4 m, což ilustruje, jak široká škála systémů může používat extrémně velké EFL pro specifické úkoly. Ohnisková vzdálenost a její vztah k zaostření je tedy jedním z nejdůležitějších parametrů v optickém návrhu i praktické fotografii.
V praxi platí, že při reklamě na fotoaparáty a objektivy se často hovoří o záchranách při špatném osvětlení a o tom, že vyšší světelnost (nižší f-číslo) umožňuje lepší výkon za slabého osvětlení a tenčí hloubku ostrosti. Při výběru objektivu je důležité zvážit světelnost, hmotnost a velikost, kvalitu obrazu a finanční nároky. Pro univerzální vystavení si fotograf musí vybrat jeden základní zoom objektiv, jeden pevný širokoúhlý objektiv a jeden zoom pro sport či krajinu, společně s portrétním objektivem kolem 85 mm. Ohnisková vzdálenost tedy není jen číslo, ale nástroj pro vyprávění příběhu a nastavení nálady snímku.
Užitečné věty k praktickému použití ukazují, že krátké ohniskové vzdálenosti vedou k širokému záběru a dlouhé k intenzivnímu zviditelnění subjektu. Z pohledu perspektivy širokoúhlé objektivy zviditelní vzdálenosti mezi objekty, zatímco teleobjektivy komprimují scénu. Při výběru objektivu je tedy důležité zvažovat, jaký efekt chcete dosáhnout - a to jak z hlediska kompozice, tak i praktické použitelnosti v dané situaci.