Polarizační filtr macro: praktický průvodce využitím kruhového polarizačního filtru při makrofotografii a dalších disciplínách

Polarizační filtry patří mezi pokročilejší typ filtrů ale současně jde o filtry na objektivy pro každodenní používání. Skvěle se hodí pro zvýraznění barev, zvýšení kontrastu a především efektivní odstranění odlesků od všech povrchů (vyjma povrchů kovových).

Kvalitní polarizační filtry jsou dnes již téměř všechny opatřeny povrchovými antireflexními vrstvami. Polarizační filtr pro fotografii vylepšuje barevné podání a kontrast. Ale to je vlastně „jen“ jeho sekundárním jevem, který je výsledkem odfiltrování právě polarizovaného světla, procházejícím skrze objektiv (resp. Ovládání polarizačního filtru je snadné. Stačí otáčet jedním z rámečků (kroužků, objímek filtru), čímž se mění pozice obou optických členů vůči sobě. Výsledek je tak možné pozorovat vizuálně, v reálném čase přímo v hledáčku fotoaparátu. Efekt je velmi dobře patrný i když se díváte skrze samotný polarizační filtr, kterým otáčíte v ruce.

Kruhové polarizační filtry a jejich využití

Polarizační filtr je tedy standardně v kruhovém provedení, abychom byli schopni rychle a kdykoli správně natočit objímky filtr proti sobě a výsledek tak byl ihned patrný. Kruhový polarizační filtr se označuje zkratkou CIR-PL nebo CPL. Kde polarizační filtry nejčastěji využijeme, je krajinářská fotografie, architektura, produktová a reklamní fotografie. Ale fantazii se zde meze nekladou a jistě bychom našli i další příklady použití polarizačního filtru.

Filtruje polarizované světlo. Kýženého efektu se dosahuje, jak jsme již uvedli výše, otáčením filtru v objímce s tím, že výsledek lze ihned kontrolovat v hledáčku. Polarizační filtr eliminuje polarizované, tedy rozptýlené (odražené) světlo. Světlo, které mění své kmitání odrazem od vodních ploch, od země, od silnice, od střech a oken domů ale také třeba od mikroskopických vodních částeček v atmosféře.

Jak polarizační filtr funguje?

Přímé světelné zdroje (slunce, umělé osvětlení) mají nepolarizované záření. V okamžiku odrazu a tedy rozptylu světla, se mění charakter elektromagnetického vlnění světelných paprsků a právě tím světlo začne polarizovat. Při průchodu filtrem záleží na směru kmitání světla i orientaci samotného filtru. Proto jsou polarizační filtry (cirkulární - otočné) 2 proti sobě a jsou umístěny v objímce, abychom mohli onu filtraci polarizovaného světla řídit.

Polarizační filtr má přímý vliv na úbytek světla, který se většinou pohybuje v rozsahu cca 1-1,5 EV. Existují dva typy polarizačních filtrů - lineární a cirkulární. Oba fungují stejně, avšak cirkulární obsahuje navíc speciální vrstvu, která polarizované světlo „roztočí“ (odtud název cirkulárně polarizované světlo, CPL). Cirkulární filtry se používají v digitální fotografii ale stejně tak dobře je lze využít i ve fotografii klasické. Nemají vliv na funkci automatického měření expozice (kromě výše zmíněného malého úbytku světla) ani na funkci automatického ostření (AF).

Kdy, kde a jak polarizační filtr (ne)použít

Polarizační efekt je nejvýraznější při focení v bočním světle! Naopak v proti světle nebo se sluncem v zádech bude “efekt polarizace” téměř nulový. Využití má polarizační filtr také v produktové fotografii, díky své unikátní vlastnosti eliminace odlesků od většiny povrchů (vyjma kovu). Nejvýraznější efekt je na rovných plochách a při současném snímání pod úhlem. Pokud zabereme větší plochy (moře nebo obloha), polarizace se v obraze často projeví pouze na její části. Časté využití najdou polarizační filtry v krajinářské fotografii, kde krásně odfiltrují odlesky z vodní hladiny, skla, silnic, střech domů a mnoho dalšího. Jako průvodní jev rovněž dojde ke zvýšení sytosti barev a zvýšení kontrastu. Účinků polarizačního filtru se často používá ke zvýšení sytosti barev a kontrastu modré oblohy a bílých mraků. Zajímavostí je, že polarizační filtr - jako jeden z mála filtrů - v podstatě nelze 100% nahradit softwarově (v počítači).

1. Kroky použití: Otáčet rámečkem filtru a sledovat změny v hledáčku.
2. Vliv na expozici: Provází úbytek světla kolem 1-1,5 EV.
3. Praktické oblasti: krajina, architektura, produktová fotografie, rekvizity s odlesky.

Poznámky k typům a kompatibilitě

Existují dva typy filtrů - lineární a cirkulární. Oba fungují stejně, avšak cirkulární obsahuje speciální vrstvu pro roztočení polarizovaného světla a je kompatibilní s digitální i klasickou fotografií. Nemají vliv na automatické měření expozice ani na AF.

Polarizační filtr pro makro může pomáhat i při odfiltrování odlesků z lesklých povrchů v makro snímcích, ale efekt se často projevuje nejvíce na rovných a velkých plochách, což je třeba vzít v úvahu při kompozici.

Tabulka s klíčovými fakty

Polarizační efekt je nejvýraznější při bočním světle. Bez polarizačního efektu (vlevo) / s polarizačním efektem (vpravo)

Je důležité si uvědomit, že softwarové nástroje v počítači obvykle nedokážou plně nahradit efekt polarizace, zejména u velkých ploch a specifických skladeb světla.

tags: #polarizacni #filtr #makro