Polarizační filtr eliminuje polarizované, tj. odražené či rozptýlené, světlo, a díky tomu zvyšuje kontrast i kresbu v fotografiích. S jeho pomocí můžete efektivně redukovat lesk z nekovových povrchů, jako jsou vodní plochy, sklo, mokrá vozovka či lesklé střechy domů, a tím dosáhnout výraznější sytosti barev a lepší hloubky obrazů. V článku se podíváme na to, co ještě brát v úvahu při výběru a používání polarizačního filtru, a odpovíme na klíčové otázky: co dělá filtr, pro jaký objektiv hledat filtr, jaké vlastnosti filtr mít a jaká obroučka zvolit.
Co dělá polarizační filtr a kdy ho použít
Polarizační filtry eliminují odlesky z nekovových předmětů a zvláště se hodí při focení v bočním světle; v protisvětle jejich efekt bývá minimální či téměř nulový. Polarizační filtr by se měl stát nerozlučným společníkem krajinářů, fotografů architektury nebo při focení produktů a reklamních snímků. Protože filtr nepropouští určitou část světla, dochází vždy k mírnému ovlivnění expozice; u nejlepších filtrů bývá posun kolem 1 EV, u levnějších tříd může dosáhnout až 2 EV. Výhodou je možnost využít filtr i ve funkci slabého ND filtru. U barevných snímků filtr ovlivňuje barevnost výsledného obrazu, což je třeba zohlednit v postprodukci.
Největší efekt bývá patrný na modré obloze a na sytosti oblohy a vodních ploch. Při kolmé orientaci ke slunci se obloha nejvíce ztmavuje; při slunci po boku nebo v protisvětle bývá efekt omezen. Při širším úhlu záběru (širokoúhlý objektiv) může vzniknout nerovnoměrné rozvrstvení efektu mezi levou a pravou částí snímku. Pokud filtr ztmaví oblohu příliš, expoziční automatika může reagovat a část snímku být přeexponovaná. Někdy je vhodné kontrolovat expozici histogramem nebo prostřednictvím režimu highlights na některých fotoaparátech.
Odstraňování reflexů je další významný efekt; lesk na skleněných a lesklých površích lze „zhasnout“ či zmírnit. Nevýhodou může být nutnost ručního ostření u některých objektivů - zejména levnějších kitových objektivů, které při ostření cukají obrubou filtru. Zajímavé dilema nastává, když filtr zároveň ztmaví oblohu, což může vyžadovat volbu mezi kompaktním snytem a řízenou reprodukcí odlesků.
Jak funguje polarizační filtr a proč existují dva typy
Polarizační filtry fungují tak, že procházejí pouze světlo s určitou polarizací. Dělí se na lineární a kruhové filtry. Lineární filtry umožňují propustit světlo s vibracemi v jedné rovině, kruhové filtry obsahují dodatečnou vrstvu, která „roztočí“ polarizované světlo zpět do všech směrů, aby se nepřerušovalo ostření a expozice automatických systémů fotoaparátu. Proto je doporučován cirkulární polarizační filtr (C-PL).
Při výběru filtrů je vhodné držet se zásady, že všechny filtry vaší výbavy mají stejnou obrubu; to usnadní použití jednoho polarizačního filtru na více objektivech. Lineární filtry se na trhu objevují spíše sporadicky a postupně mizí.
Obroučka a fígle při výběru
Na trhu dnes najdete tři hlavní materiály obrub filtrů: hliník, mosaz a výjimečně titan. Hliníkové obruby jsou měkčí a mohou se při nasazování „zakousnout“, mosazné obruby lépe klouží po závitu a riziko samovolného „zaseknutí“ je nižší, ale mohou způsobit poškození závitu při rázném nárazu. Při vyšších nárazech je mosaz či titan výhodnější. Důležité je i výška obruby - slim verze mají menší riziko vinětace u ultraširokoúhlých objektivů, zatímco vyšší obruby poskytují větší ochranu a pevnost. V praxi znamená to, že pro širokoúhlé záběry je lepší volit slim filtr, aby nedošlo k vinětaci a abyste mohli s filtrací pracovat pohodlně.
U šroubovacích filtrů se filtr našroubuje na závit objektivu, u některých moderních filtrů existují i magnetické držáky s adaptérem, které umožňují rychlou výměnu. Při volbě držáku na zásuvné filtry je třeba myslet na průměr objektivu; adaptéry často řeší univerzálnější použití, ale pro odlišné průměry magnetických a šroubovacích filtrů taková univerzálnost neplatí. Pokud máte více objektivů se stejným závitem, můžete ušetřit náklady na filtry tím, že budete používat jeden filtr na více objektivech.
Filtry z levnější třídy mohou mít horší kvalitu obrazu a nižší odolnost vůči nečistotám a vlhkosti; proto je rozumné investovat do kvalitní obruby i skla. Všechny současné filtry bývají vyrobeny z kvalitního optického skla (často tvrzeného) s antireflexními vrstvami, které zajišťují čistý obraz. Obrázek ukazuje, že zejména kvalita skla a vrstvy jsou rozhodující detaily.
Kdy a jak filtr správně používat
Práce s polarizačním filtrem je nejjednodušší, když sledujete změny v hledáčku nebo na displeji a určujete nastavení filtrů podle okamžitých podmínek. Při fotografování akvárií, vitrín, skleněných povrchů či vodních ploch se polarizační filtr ukazuje jako nezbytný nástroj - bez něj bývá reflexy velmi rušivý efekt. Je důležité vyvažovat mezi odstraněním odlesků a zachováním přirozené barevnosti a textury ve scéně; někdy lesk vody nádherně dotváří atmosféru a odfiltrování lesků by odtemnilo podklad.
Polarizační filtr může být použit i při krajinářské fotografii, a to jak v barevné, tak černobílé variantě. Ztmavování oblohy a zvýraznění modré barvy se nejvíce projevuje, když slunce svítí z boku; při protisvětle efekt bývá nevýrazný. Při širokoúhlém záběru je vhodné pohlídat expozici a případně vyvážit požadovaný efekt pomocí histogramu; expoziční posun může dosáhnout až kolem 1,5 EV, a proto je nutné výsledek pečlivě zkontrolovat.
Na obr. vlevo polarizační filtr odstranil lesk z vodní hladiny, ale zploštil oblohu; na obr. vpravo naopak zvýraznil modrou oblohu, ale reflexy nezmizely. Záleží na záměru fotografa, kterou variantu zvolí. Polarizační filtr tedy není univerzálním řešením a jeho účinek záleží na orientaci vůči slunci a na scéně.
Speciální tipy a zajímavosti
Nejvýznamnější průkopník mezi filtry pro digitální fotografii je japonská firma MARUMI; její řady jako DHG, Super DHG, EXUS a EXUS SOLID nabízejí antireflexní vrstvy, vodu- a olej odpuzující vrstvy a antistatické vrstvy pro ochranu proti nečistotám. Filtry EXUS SOLID poskytují extrémní odolnost a velmi nízkou světelnost; pro adrenalinové sporty a ochranu objektivu může být tato volba klíčová. Polarizační filtr tak může sloužit i jako záloha v extrémních podmínkách.
Hlavní princip zůstává: polarizační filtr odstraní nebo potlačí polarizované světlo, což vede k eliminaci odlesků a zintenzivnění barev. Před samotným pořízením snímku si vyhledáte správné nastavení pohledem do hledáčku nebo na displeji a exponujete. U skleněných předmětů, vitrín a obrazů je polarizační filtr působivým nástrojem, který vám pomůže získat realističtější a kontrastnější snímky.
Foto101: Polarizační filtry – jak a proč je používat (aktualizace 2022)
Vznikají také praktické poznámky k postprodukci: polarizační filtry ovlivňují barevnost a kresbu, a proto je vhodné s touto skutečností počítat při následné úpravě snímků. Když se rozhodnete pro kombinaci více filtrů (např. ND a CPL), upevněte pozornost na kompatibilitu značek - fólie v různých značkách mohou mít odlišný barevný posun a výsledné snímky mohou působit nekompatibilně.
V závěru
Polarizační filtr je užitečný a univerzální nástroj pro krajinářskou, architektonickou i reklamní fotografii. Umožňuje eliminovat odlesky, zvyšovat kontrast a sytost barev, a tím zlepšovat kresbu scén. Při výběru sledujte typ filtru (cirkulární), materiál obruby, její výšku a vhodnost pro vaše objektivy. Při použití na širokoúhlých skládačích myslete na možnou vinětaci a na správné nastavení expozice. Správně zvolený filtr a jeho kvalitní provedení mohou výrazně zvýšit kvalitu vašich snímků a přinést profesionální výsledky i pro hobby fotografy.
tags: #polarizacni #filtr #pojmy