Britský scenárista Charlie Brooker už deset let dělá kronikáře našich fobií z nových technologií. Jeho povídkový seriál Black Mirror dokázal vyhmátnout to, co je na digi technologiích a médiích tak zneklidňující. Ve třech epizodách, které tvoří pátou sezónu seriálu, se ovšem zdá, že Brookerovi dochází dech.
První epizoda seriálu z roku 2011 šokovala diváky příběhem o kybernetických teroristech, kteří nutí premiéra Velké Británie k pohlavnímu styku s prasetem. Ukázala, jak může cynický vtípek rychle zhořknout a změnit se v něco, co vyvolává nepříjemný stud či úzkost. Tenhle postup v následujících dílech Charlie Brooker zopakoval mnohokrát. Zdánlivě nevinná aplikace, která za normálních okolností usnadňuje lidem život, v určité situaci promění životy hrdinů v noční můru.
Oblíbená virtuální komediální postavička zamíchá s politickou situací a promění Velkou Británii v dystopickou společnost. Povídky Černého zrcadla jsou v podstatě morality, které se nesnaží moralizovat; „jen“ ukazují děsivé důsledky, k nimž může současná hypermediální společnost dospět. Je to v podstatě léčba šokem. V některých epizodách zabírá podstatně lépe než v jiných.
Sériál původně vysílal britský kanál Channel 4 a každá jeho sezóna měla pouhé tři epizody. Od třetí řady produkci převzal Netflix a zdvojnásobil počet epizod. Třetí a čtvrtá sezóna byly kvůli tomu ještě rozkolísanější než ty předchozí. V letošním roce Brooker vypustil na Netflix samostatný interaktivní film Black Mirror: Bandersnatch, který patří k tomu nejlepšímu z celého Black Mirroru. Netflix prezentoval Bandersnatch jako test interaktivního formátu, na nějž chce navázat dalšími podobnými projekty (zatím uvedl jen sérii You vs. Wild a několik animovaných interakcí pro děti).
Brooker však v Bandersnatchi tenhle formát rozvrací zevnitř - ukazuje na jeho problémy. O necelý půlrok později se na Netflixu objevila regulérní pátá sezóna, která čítá pouze tři epizody. Nejlépe dopadla hned první z trojice, příběh s názvem Striking Vipers. Brooker tu využívá v podstatě stejnou vymyšlenou technologii jako v USS Callister - totálně pohlcující virtuální realitu, která přenese do iluzorního světa všechny tělesné smysly.
Tentokrát sledujeme příběh dvou kamarádů, již začnou hrát ve virtuální realitě arénovou mlátičku a skončí divokým sexem svých avatarů. Striking Vipers jsou nenucená a vtipná hra s rasovými a sexuálními identitami. Dva afroameričtí heterosexuální muži tu hrají videohru, kde vystupují jako Asiaté, jeden z nich hraje za muže, druhý za ženu, a provozují spolu sex, který je virtuálně heterosexuální, ale probíhá mezi dvěma muži.
Co tyhle virtuální simulace znamenají pro skutečný život hráčů? Tvůrce seriálů Charlie Brooker a producentka Netflixu Annabel Jones to zkoumají prostřednictvím technologií a lidských identit.
Druhá epizoda, Smithereens, žádný úderný nápad nemá. Není to vlastně ani science fiction, protože technologie, o niž tu jde, už dlouho existuje a většina z nás ji důvěrně zná. Příběh o frustrovaném únosci, který požaduje telefonický hovor se šéfem jedné mimořádně úspěšné sociální sítě, se dlouho a pracně propracovává ke své pointě, a když ji divákům konečně vyzradí, není to nic ohromujícího.
Trojici epizod uzavírá Rachel, Jack and Ashley Too. Vystupuje v ní popová hvězda Miley Cyrus. Povídka má vyznít jako příběh o tom, jak hudební průmysl zneužívá popové hvězdy a o fenoménu holografických koncertů mrtvých hudebních stars. Téma neobjevné, zpracování nepřekvapivé - vyznívá to spíš coby vzpomínka na osmdesátkové rodinné sci-fi jako E. T. - Mimozemšťan nebo Číslo 5 žije, akorát namísto roztomilého mimozemšťana či robota stojí roztomilá figurka s osobností popové hvězdy.
Především to ovšem je happening vytvořený kolem účasti Miley Cyrus. Zpěvačka Ashley O, kterou Miley Cyrus hraje, má být zjevně jejím alter egem. Cyrus navíc přímo pro epizodu nahrála popové remixy písní od Nine Inch Nails. Brookerův cyklus do velké míry závisí na aktuálních trendech. Poslední doba nabízí ve vztahu k technologiím spoustu potenciálně děsivých scénářů - ať už souvisejí s klimatickou změnou, s genetikou nebo se sociálními sítěmi. Je sympatické, že Charlie Brooker nechce jen pouštět technofobní hrůzu, ale třeba ve Striking Vipers ho spíš zajímá, jak technika proměňuje naše životní zkušenosti.
Vztahy, myšlenky, názory a emoce aspoň pro tentokrát shledává zásadnějšími než technologie. Technice se věnuje studio s otevřeným pohledem na vývoj i etické dopady. „Technologie se vyvíjejí tak rychle, že se nebojím, že by mi došly nápady,“ směje se režisér. SERIÁL, tvůrce Charlie Brooker, na Netflixu od 10.
Stručně řečeno, pátá sezóna Black Mirror pokračuje v rozkladu iluzí kolem digitálních návyků a ukazuje, jak virtuální reality a sociální sítě mohou formovat lidské vztahy a morálku, často s typickou šokující pointou a satirickým nadhledem.
Black Mirror: Bandersnatch | Krátkometrážní film: Consumer [HD] | Netflix
Klíčové motivy páté sezóny
- Virtuální realita a její dopady na identitu a intimitu
- Influence sociálních sítí a reklam v každodenním životě
- Etické otázky kolem zneužití technologií pro zábavu a zisk
- Interaktivní formát a jeho potenciály i limity
V několika epizodách se objevují bohaté vizuální a tematické motivy, které zrcadlí současné obavy společnosti kolem virtuality, identity a moci korporací nad jednotlivcem. Charakteristickým rysem zůstává kombinace inteligentní sociální satiry a temných vizí budoucnosti, která ale zůstává kontextově relevantní i pro současnost.