Dispoziční schopnost (tj. schopnost vidět dva body samostatně) lidského oka nestála již starým Řekům a Římanům. Proto začaly používat například skleněné koule naplněné vodou.
Stavbou jednoduchých mikroskopů se zabýval Holanďan Antoni van Leeuwenhoek (1632 - 1723), který vyrobil svůj první mikroskop broušením vlastních čoček. Tento jednočočkový mikroskop připomínal spíše lupu, byl vyroben z jedné kvalitní čočky s krátkou ohniskovou vzdáleností. Taková čočka měla schopnost pozorovaný objekt zvětšit až 200-krát. Tímto přístrojem pak pozoroval rostlinné buňky a kvasinky.
V roce 1590 vynalezli přístroj se dvěma posuvnými rourami, se spojkou na každé straně. Tyto nejranější dvojčočkové mikroskopy dokázali pozorovaný objekt zvětšit 20- až 30-krát. Tvaru, který známe dnes, nabyl mikroskop až v první polovině 19. století díky italskému přírodovědci Giovanni B.
V druhé polovině 19. století zkonstruoval optické zařízení mikroskopu Němec Ernst Abbe (1840 - 1905). Je zakladatelem teorie optických přístrojů a mnoho i zkonstruoval (např. Abbeho kondenzor, Abbeho komparátor, Abbeho refraktometr). V roce 1866 také vyvinul achromatické objektivy.
Leeuwenhoekův text pojednává o struktuře zubů a jiných kostí, nerozlišuje mezi zubem a kostí. Tato mylná představa trvala dlouho. Rozdíl obou tkání si uvědomil až roku 1845 Robert Owen (Londýn) a zavedl termín dentin. V roce 1848 pak Sir John Tomes (Londýn) rozlišuje dentin primární a sekundární.
Leeuwenhoekovým současníkem v Delftu byl Regnier de Graaf (1641-1673). Byl to lékař a anatom, který se zapsal do dějin medicíny svými objevy v reprodukční biologii. Jeho brilantní výzkum provedený na králících ho přivedl k vysvětlení, jak vzniká corpus luteum. Leeuwenhoek se Graafovi svěřil se svými mikroskopickými nálezy a ten si ihned uvědomil jejich význam.
Jako člen Královské společnosti v Londýně upozornil své britské kolegy na Leeuwenhoekovy převratné nálezy a zprostředkoval, aby jeho krajan z Delftu mohl společnosti zasílat ve formě dopisů svá pozorování. V metropoli nad Temží neuvěřitelné zprávy přijímali s počáteční nedůvěrou, ale když několik anglických vědců navštívilo Delft a na vlastní oči se přesvědčili, co Leeuwenhoekovy mikroskopy ukazují, rozhodli se jeho dopisy uveřejňovat ve svém časopise Philosophical Transactions. Je tedy Graafovou zásluhou, že Leeuwenhoekova pozorování nezapadla.
V roce 1723 ve věku 91 let Antoni van Leeuwenhoek umírá, do posledních dnů pln zájmu o svá bádání. Úvod Leeuwenhoekova článku o struktuře zubu uveřejněného roku 1673 v časopise Philosophical Transactions Královské společnosti v Londýně. Regnier de Graaf (1641 - 1723), který zprostředkoval zasílání Leeuwenhoekových dopisů do Londýna.
tags: #tvurce #prvniho #mikroskopu