Hned na úvod je třeba říct, že toto zpytování svědomí není pro každotýdenní použití. Je vhodné jednou či dvakrát do roka jako vodítko pro revizi životní cesty.
Tento text představuje velmi náročný souhrn požadavků a zároveň připomíná, že nemůžeme čekat, že budou všechny splněny. V textu není rozlišován většinou mužský a ženský rod, užívá se jen slova „manžel“. Je to z důvodů lepší čitelnosti textu. Vše, co je v něm napsáno, ovšem platí jak pro manžela tak pro manželku. A je velmi důležité, aby při zpytování svědomí aplikoval každý předložené otázky výhradně na sebe samého, ne na svého partnera (partnerku).
1. Co vše jsem schopen investovat?
I množství práce, které mě příliš zaměstnává, vyčerpává, odlučuje, ohrožuje manželské a rodinné soužití (popř. i jinak - neuspokojuje svou odborností, náročností,...). Nechávám sebe, svůj život ovlivňovat svým partnerem? Čím, v čem, jak dalece?
2. Se vším, co znamená, má, dokáže
K ničemu, co se ho týká, nechci a nemohu zůstat lhostejný!
3. Podporuje jeho velkorysost, lásku, odvahu, chuť do života
Věřím v jeho nesmírné možnosti? Pěstuji svůj osobní styk, život s Bohem?
4. Manželské spojení a soukromí
Manželským spojením dvou lidí, dvou lidských životů, těl, úsilím o sjednocování, ještě nezaniká každý člověk z páru. Má můj partner i své určité soukromí, pokud o ně stojí, potřebuje ho? Co pro mne znamenají naše nejintimnější setkání? Co asi znamenají pro mého manžela? K čemu nás vedou? Jsou pro oba především důstojnými projevy naší lásky? A symboly stvrzení našeho všestranného manželského odevzdání se a přijetí?
5. Neustálé obnovování smýšlení
Obnovuji častěji toto smýšlení a rozhodnutí? Nepřipouštím si jakékoli pochybnosti o správnosti své volby, resp. nelituji a nechci vzít zpět své slovo - za jakýchkoli okolností? Dokážu hájit své ideály o manželství, žádat vždy znovu uctivé vyjadřování o manželovi, chování k němu, např. Stojím na manželově straně i v situacích, kdy se mýlí apod.? Vyžaduje-li to podpoření jeho autority aj.? Jsem ochoten(a) odpustit svému partnerovi jakékoliv provinění proti manželské věrnosti?
6. Překonávání těžkostí a důvěra
Věřím, že je možné s nimi hnout, překonat je, ale nesmím to klást jako podmínku. Musím vycházet z toho, jaký je, ze současné situace, a dokonce ještě více: i v případě, že bude skutečně (třeba dočasně) stále horší. Ani když je „zlej“, „nezaslouží si mé obětování se“ ... Opustil jsem svého manžela v jeho nebo společných těžkostech, nepříjemnostech, starostech? Jsem manželem i tehdy, když mi svým zaslepeným jednáním křivdí, ubližuje? Čekám totéž v podobných chvílích i já od něho?
7. Smýšlení o odpuštění a Božím díle
Toto ovšem není v mezích, možnostech člověka. Ale budování manželství je i zájem a dílo Boží! Jsem ochoten odpustit cokoli a vím, že bez této ochoty nemá nic smysl? (I těžká provinění proti věrnosti - mohou i upevnit lásku, nemusí mít pronikavý význam.)
Text vybízí k častému, ale jemnému sebehodnocení s důrazem na odpovědnost za vlastní činy a postoje v manželství. Klade důraz na to, aby zpytování nebylo útokem na partnera, ale reflexí vlastních kroků a jejich dopadu na vzájemnou důvěru a duchovní dimenzi vztahu.
