Brýle s dlouhou tradicí historie: od čtecích kamenů k moderním čočkám

Seneca kolem roku 4. př.n.l. Problém, který se řešil téměř 350 let byl, jak brýle udržet na obličeji. Španělští optici experimentovali v 17.století s hedvábnými stužkami - ty byly připevněné ke sklům a pomocí smyčky se zavazovaly za ušima. Dalším významným vynálezem byly tzv. V letech 1804 až 1812 prodělaly citelný vývoj opět brýlové čočky, kdy W.H.Wollaston pojednává ve svých pracech o vypouklých sklech. Z těchto zdrojů bylo čerpáno až do konce století.

Umění výroby brýlí je úspěchem monumentálního významu pro lidstvo, který má nevyčíslitelnou hodnotu. Přestože to je pro širokou veřejnost relativně neznámé, vývoj a rozvoj brýlí v průběhu posledních sedmi století se jeví jako dlouhé, významné a fascinující putování historií, jehož dopad zaslouží větší pozornost a širší docenění. Profesor Spencer DiScala.

Jeden z nejdůležitějších vynálezů na světě - brýle, dnes všichni považujeme za samozřejmost. Představte si ale, jaký by život byl bez možnosti vidět jasně a ostře. Podle článku v časopise Newsweek Magazine z 11. ledna 1999, jsou brýle na čtení jedním z nejdůležitějších vynálezů uplynulých dvou tisíc let.

V průběhu staletí byly vyvinuty a dopracovány téměř k dokonalosti díky práci řemeslníků - sklářů, klenotníků a hodinářů ve spolupráci s nejskvělejšími vědci. Podle Dr. J. Williama Rosenthala: „Filosofové, mniši, matematici, fyzici, mikroskopisté, astronomové a chemici, ti všichni hráli zásadní roli ve vývoji této pomůcky.“

Již ve starověku si však někdo povšiml, že konvexně tvarované sklo zvětšuje. Někdy mezi roky 1000 až 1250 byla vynalezena technologie mechanického broušení a začaly se objevovat kamenné křišťálové tzv. čtecí kameny, první předchůdci lup. Vybrušování kamenů bylo nejrozvinutější hlavně v oblastech kolem klášterů.

Anglický františkán Roger Bacon (1220-1292) ve svém „Opus Majus“ v roce 1268 píše, že jsou dopisy lépe čitelné, pokud se na ně dívá přes sklo, které je z jedné strany vyduté, tedy plan-konvexní (ploskovypuklá). Baconovy experimenty potvrdily vlastnosti spojné (konvexní) čočky popsané již před ním Alhazenem (965 - 1038). Alhazen, „otec moderních optiků“, byl arabský matematik, optik a hvězdář v Káhiře. Bacon pochopil, že by tento objev mohl pomoci slabozrakým a starším lidem, jejichž zrak ochabuje. Tímto vlastně došlo také ke zjištění, že slábnutí zraku starších lidí není zdravotní problém a lze ho řešit poměrně jednoduše optickými čočkami.

První zmínka o existenci brýlí se vztahuje k městečku Pisa v Itálii kolem roku 1286. Nešlo ještě o samotný vynález brýlí, ale o zdokonalení čtecích pomůcek. Jako první skutečné brýle se bývá uváděna domněnka, že je sestavili laici vizionáři, kteří chtěli uchovat vynález v tajnosti za účelem zisku. Dva mniši z kláštera St. Catherine Giordano da Rivalto a Alessandro della Spina tuto domněnku potvrdili. Dne 23. února 1306 Giordano ve svém kázání uvádí: „Není to ani dvacet let, co jsme objevili umění výroby brýlí, které jsou vyráběny pro dobré vidění, jedno z nejlepších umění a jedna z nejvýznamnějších nezbytností, kterou svět má.“

Giordano vytvořil pro brýle slovo „Orchiale“, které se začalo šířit po celé Itálii a Evropě. V roce 1313 se v úmrtním oznámení mnicha Spiny v Pise píše: „Poté, co někdo jiný vynalezl brýle a nebyl ochoten říci o vynálezu ostatním, vyrobil je celé sám a dobromyslně se o ně s každým podělil.“ Bylo určováno, že vynálezcem brýlí byl Salvino D’Armato Degli Armati z Florencie, avšak toto tvrzení bylo později vyvráceno.

Nýtované brýle (replika z rohoviny) se staly významným krokem ve vývoji, ale největší posun přišel, když se prehistorické techniky vyvinuly k výrobě obrub a stranic. Florencie se stala hlavním střediskem inovací, produkce a šíření brýlí během 15. století. V dokladech vévodů z Milána jsou záznamy o objednávkách florentských brýlí po stovkách a o jejich darování dvořanům.

Ve Florencii byla mezi léty 1413 a 1562 doložena jména 52 výrobců brýlí a jejich obchodů. Během 14. století se velké množství brýlí distribuovalo do severozápadní Evropy, zejména do Londýna. Na počátku 15. století byly první brýle vyrobeny v Anglii. Ostatní centra výroby - Německo, Francie a Nizozemsko - se začala objevovat až od 16. století, ale nikdy nepřekonala florentskou produkci ani do 17. století.

Tehdy se brýle staly relativně levnými a četnými. Základní typ stál kolem 2-3 šilinků, solidnější 6-18 šilinků a ty nejluxusnější až 1 dukát (82 šilinků). Kdo si je mohl dovolit? Příkladem jsou zedníci ve Florencii, kteří ve 15. století vydělávali kolem 17 šilinků za den, a lidé si často objednávali i více než jedny brýle.

Brýle byly bohatě používány duchovenstvem, bohatými, intelektuály i řemeslníky a lidé nadále používali i lupy a konkávní zrcadla pro práci s drobnými detaily. Do konce 14. století se z Itálie exportovalo tisíce brýlí do zbytku Evropy. Nejstarší známý obraz zobrazující brýle je freska Thommasa da Modena (1352) v Trevisu, která ukazuje kardinála Uga z Provence s nýtovanými brýlemi. Domenico Ghirlandaio pak maloval brýle na obraze sv. Jeronýma v roce 1480 jako symbol vzdělanosti.

Nejstarší dosud nalezené nýtované brýle pocházejí z kláštera Wienhausen a z někdejšího smetiště ve Freiburgu; další nálezy pocházejí z Londýna a Windeshemu. V 15. století vznikla mimo jiné i tzv. Lorňon, binokulární brýle s delší rukojetí. V 16. století se výroba rozkvétala a vznikl Worshipful Company of Spectacle Makers v Anglii; v Indii se vyráběly obruby z voňavého santalového dřeva zdobené tradičními výjevy.

V 15. století se objevily první brýle pro krátkozrakost, ačkoli korekce této vady nebyla považována za prioritu. Krátkozrací lidé byli ceněni jako opisovači a iluminátoři rukopisů. Benjamin Franklin je považován za vynálezce bifokálních brýlí, které spojily čočky pro vidění do dálky a na čtení do jedné obruby.

Průmyslová revoluce umožnila hromadnou výrobu obrouček, a brýle se staly dostupnějšími pro širší vrstvy obyvatel. Počátkem 19. a 20. století se objevily nové tvary obrub a barvy; sluneční brýle se staly módním i praktickým doplňkem. ZEISS vedl výzkum čoček, vznikly Punktal® sbodovým ohniskem pro ostré vidění i v periférii a v roce 1935 vyrobily obruby Perivist s lepším držení na nose.

Ve stopách čtecího kamene se objevily různorodé zrakové pomůcky - monokl, lornetka a další formy brýlí. V 18. století se začaly objevovat nožičky a brýle samy držely na obličeji. Moderní brýle se rozšířily po světě a staly se symbolem inteligence a společnosti.

V Česku výstava Design brýlí ukazuje dlouhou tradici a vysokou kvalitu optického řemesla. Autoři výstavy Ondřej Vicena a Michal Pavlát sdílejí, jaké unikáty a inspirace jejich práce provází a jak česká tradice ovlivnila jejich současný design.

Chcete vědět, na jaké unikáty návštěvníky upozorňují autoři výstavy? OV: Před několika lety jsme založili designérské studio Optiqa, kde řešíme historii brýlí a máme spoustu historických modelů. MP: Inspiroval mě Andy Warhol a postupně jsme začali sbírat historické brýle, abychom ukázali pestrost tvarů a barvami a doplnili nabídku optik.

Nadčasový model vychází z eskymáckých štěrbinových brýlí z 15. století a v naší tvorbě se promítají české i evropské prameny. Dnes jsou brýle nejen vizuálním doplňkem, ale i nositelem historie a řemesla, které se u nás také dlouhodobě rozvíjelo.

Poměrně zajímavé je zjištění, že čeští tvůrci a výrobci ve 20. století ve společnosti Okula rozvíjeli řadu technických inovací, jako byly odvětrávání nosníku a rozebíratelný rám. Martin Trubač, hlavní tvůrce brýlí v Okule, zanechal výraznou stopu v české brýlařské historii a naše výstava ukazuje, jaký vliv měl na tehdejší i pozdější produkci.

Slovy autorů: “Jsme hrdí na českou tradici brýlařství a na to, že naše brýle přežily i náročné období.” Výstava dokumentuje, že české brýlí mají své pevné místo v evropské i světové historii optiky.

Chcete-li získat doplňující vhled do historie, můžete sledovat vybrané obrazy či detailní popisy strojů a tvůrčích postupů, jakým způsobem se vyvíjely materiály a techniky různých období.

tags: #bryle #s #dlouhou #tradici