Polarizační mikroskopie je velmi zajímavá metoda optického studia minerálů a hornin.
Beckeho linka je jev, který se používá pro určení optického prostředí s vyšším resp. nižším indexem lomu na hranici zrn dvou látek.
Beckeho linka. Platí pravidlo, že při zvedání tubu (snižování stolku) vstupuje Beckeho linka do prostředí opticky hustšího (s větším indexem lomu).
Beckeho linka je jev, který se používá pro určení optického prostředí s vyšším resp. nižším indexem lomu na hranici zrn dvou látek.
Polarizační mikroskopie je velmi významná metoda studia minerálů a hornin a může nás zaujmout i díky tomu, že nám ukazuje svět ve zcela jiných barvách.
Jedině světlo s postupem skrze soustavu čoček v okulárech dorazí do oka a nám se naskytne pohled na záplavu různobarevných zrníček, která živě připomíná hru s kaleidoskopem.
Nikoly byly prvními analyzátory, které v 19. století sestrojil William Nicol, a proto se jim říká nikoly.
Po opuštění výbrusu horniny jsou paprsky vzniklé dvojlomem fázově posunuty - zjednodušeně řečeno, vrcholy jejich vln se nekryjí.
Při identifikaci minerálů hraje zásadní roli štěpnost, tvar a omezení krystalu a další vlastnosti, které využíváme i při určování minerálů pouhým okem.
Než ale začneme pozorovat minerály, musíme horninu připravit: z horniny se zhotoví tenké průhledné plátky o síle 30 mikrometrů, které se nazývají výbrusy.
V analogii s provazem to vypadá stejně, jako kdybychom rukou hýbali nahoru a dolů.
Nadaný minerál se v polarizovaném světle může jevit různě podle orientace krystalických rovin a indexů lomu.
V některých případech lze pozorovat pleochroismus, tedy různé barvy ve dvou nebo třech optických směrech.
Maximální rozdíly v pleochroických barvách jsou v řezech maximálního dvojlomu tj. rovnoběžně s optickou osou.
Trichroické látky vykazují tři charakteristické barvy podle orientace krystalografických směrů.
Biotit může být prakticky dichroický a při otáčení stolkem méně intenzivně mění barvu.
Omezení a tvar minerálu mohou být důležitým diagnostickým znakem.
Velikost zrna nebývá zpravidla významným diagnostickým znakem, ale u sedimentárních hornin je tato informace nezbytná pro klasifikaci horniny.
Beckeho linka se objevuje na hranici dvou různě lomivých látek a nastává při jemném rozostření.
Jakmile je analyzátor zasunut, postupuje světlo poměrně jinak a pozorovaný objekt se rozsvítí.
Rovnoběžně kmitající paprsek prochází analyzátorem a projeví se světle, pokud je materiál nekolmogenní.
V některých případech se při zkřížených nikolách nedostane světlo do oka.
Roviny kmitu obou niklů jsou navzájem kolmé - polarizátor propouští světlo polarizované v rovině předozadní a analyzátor propouští světlo kmitající v rovině pravolevé.
Při otáčení stolkem o 360° se objeví čtyři období zhášení a čtyři rozsvícení.
Interferenční barvy vznikají po opuštění polohy zhášení a překročení dvou optických směrů minerálu.
Látky bezbarvé absorbují procházející světlo velmi málo a všechny vlnové délky viditelného spektra přibližně stejně.
Pokud mechanicky zvolníme změny v poloze polarizátoru a analyzátoru, lze pozorovat Beckeho linku.
Polarizaci lze využít k odhadu teplot a tlaku v horninách podle odlišností v pleochroismu.
U jednoosých barevných látek je jiná absorpce ve směru ω a jiná ve směru ε.
Ve zkřížených nikolách vzniká zrna zhášení pro orientaci rovnoběžnou s rovinou kmitu polarisátoru.
V některých situacích se obraz zlepší díky Beckeho linkám a světlo se chová podle principů dvojlomnosti.
tags: #omezeni #biotitu #v #polarizacnim #svetle