První spolehlivý archeologický doklad znalosti čočky pochází ze středověku, z doby arabské expanze. Existují i nálezy z poříčí Eufratu a Tigridu datované dokonce z doby před naším letopočtem, např. z roku 640 před n. l. pochází křišťálová čočka z Ninive. Čočky se zhotovují ze skla, které má větší index lomu než okolní prostředí. Čočky nemusí být vyrobeny jen z různých druhů skla nebo plastické hmoty. Nejstarší byla vodní čočka popsaná Senecou v roce 63.
Pokud chceme čočkami zobrazovat infračervené nebo ultrafialové záření, je potřeba zvolit jiný materiál čočky, protože sklo oba druhy více nebo méně pohlcuje. Povrch čočky tvoří v nejjednodušším případě dvě kulové plochy. Druhy čoček podle tvaru zakřivení ploch. Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová.
Toto označení čoček platí za předpokladu, že čočka je umístěna v prostředí o menším indexu lomu (vzduch). Průchod paprsků spojkou a rozptylkou. Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová.
Podobně jako u kulového zrcadla rozlišujeme prostor, ze kterého světlo do čočky vstupuje - předmětový prostor - a prostor, do kterého světlo po průchodu čočkou vystupuje - obrazový prostor. Středy kulových ploch, které omezují čočku, jsou středy křivosti čočky S1, S2, příslušné poloměry jsou poloměry křivosti r1, r2. Optická osa je přímka, která prochází oběma středy křivosti čočky, u ploskoduté a ploskovypuklé čočky je kolmá k rovinné části povrchu čočky. Průsečíky optické osy s povrchem čočky jsou vrcholy čočky V1, V2. Čočky, jejichž vzdálenost vrcholů je nepatrná, jsou tenké čočky. U tenkých čoček nahrazujeme vrcholy optickým středem čočky O.
Základní charakteristiky spojky a rozptylky. Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Vzdálenost ohniska od optického středu čočky je ohnisková vzdálenost čočky. Obraz vytvořený spojnou čočkou sestrojíme podobným postupem jako obraz v kulovém zrcadle. Využijeme přitom paprsků, které procházejí ohniskem, a paprsků rovnoběžných s optickou osou. Někdy je výhodné sestrojit také paprsek, který prochází optickým středem O.
Vznik obrazu pomocí spojky v závislosti na vzdálenosti předmětu od čočky. Při zobrazování rozptylkou vzniká při libovolné poloze předmětu vždy zdánlivý, vzpřímený a zmenšený obraz. Jeho velikost závisí na vzdálenosti předmětu od čočky. Čím je tato vzdálenost větší, tím menší je obraz. V případě zdánlivého obrazu jsou paprsky po průchodu čočkou rozbíhavé, nemůžeme je zachytit na stínítku.
Vznik obrazu pomocí rozptylky. Kde Z je tzv. příčné zvětšení obrazu, y je výška předmětu, y´ výška obrazu, a je vzdálenost předmětu od čočky, a´ je vzdálenost obrazu od čočky a f ohnisková vzdálenost. Opět dodržujeme znaménkovou konvenci: a, a´, r, f mají před čočkou kladnou hodnotu, za čočkou zápornou. v němž je n index lomu materiálu čočky, r1, r2 poloměry křivosti čočky.
Geometrická optika a typy čoček se v praxi běžně využívají v řadě systémů. Sbíhavá čočka uprostřed je tlustší než na okrajích, sbíhavá čočka je naopak uprostřed tenčí. Konvergující čočka - simulace - ukazuje, že paprsky procházející rovnoběžně s hlavní optickou osou se sbíhají v ohnisku. Do skupiny sbíhavých čoček obvykle patří čočky, ve kterých je prostřední část tlustší než okraje. Divergující čočka má opačný gradient a vytváří rozbíhavé paprsky.
Optická čočka je tvořena z průhledného materiálu a je součástí optických systémů jako spojka. Spojná čočka (též spojka nebo konvexní čočka) je optická čočka, která přeměňuje rovnoběžný svazek paprsků na sbíhavý. Paprsek, který prochází optickým středem čočky, svůj směr nemění. Zobrazení spojnou čočkou se řídí podle tzv. zobrazovací rovnice, která vyjadřuje vztah mezi předmětovou vzdáleností a, obrazovou vzdáleností a' a ohniskovou vzdáleností f.
Materiály a aplikace čoček se liší podle zamýšleného spektra. Pokud chceme zobrazovat infračervené či ultrafialové záření, volíme jiné materiály kvůli různým vlastnostem pohlcování. Moderní optika zahrnuje také mikroskopické a zobrazovací systémy, kde spojný objektiv a okulár dohromady tvoří optický systém, který zajišťuje zvětšení a kvalitu obrazu. Maximální zvětšení optického mikroskopu ovšem nemůže přesáhnout 2000.
Tento text shrnuje podstatu optických čoček a jejich základní charakteristiky: tvar ploch, materiál, index lomu, ohnisková vzdálenost, zobrazovací rovnice a odlišnosti mezi spojkou, sbíhavými a rozbíhavými čočkami. Důležitým řešením je, že paprsky rovnoběžné s optickou osou po průchodu čočkou konvergují do ohniska a paprsky procházející optickým středem si zachovávají směr.
Geometrická optika dále rozlišuje tenké a tlusté čočky. Tenké čočky nahrazují vrcholy optickým středem a umožňují jednoduchou analýzu obrazu. Vzdálenost ohniska od středu, vztah mezi a a a´ a f odpovídá zobrazovací rovnici. Důležitost těchto vztahů spočívá v tom, že umožňují predikovat polohu obrazu v různých situacích a navrhovat optické systémy od brýlí po teleskopy a mikroskopy.
